Od úhrnného a souhrnného trestu je nutné lišit

– vyměření souhrnného trestu předpokládá právní moc rozsudku, kterým byl uložen před-cházející trest – od úhrnného a souhrnného trestu je nutné lišit případ, kdy se ukládá další trest stejného druhu pachateli za TČ, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsud-kem vykonán (§ 36) – nemůže jít o souběh TČ, protože nový TČ byl spáchán až po vyhlášení dřívějšího odsuzujícího rozsudku => jde o uložení nového trestu v době, kdy starý trest ještě nebyl vykonán è dohromady nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí starého trestu přesahovat nejvyšší výměru dovolenou pro daný druh trestu – soud od souhrnného trestu nebo od dalšího trestu podle § 36 upustí, má-li za to, že dřívější trest je dostatečný (§ 37) – souhrnnému trestu se blíží společný trest za pokračování v TČ (§ 37a) – je zde rozdílné pojetí v TP hmotném a jiné v TP procesním (viz č. 12 – část o jednotě skutku) è společný trest za pokračování v TČ se ukládá, jestliže soud odsuzuje pachatele za jeden či více dílčích útoků pokračujícího TČ v době, kdy za jiné útoky tohoto činu byl již pravomocně odsouzen (jde tedy o případy, kdy se o všech dílčích útocích pokračujícího TČ nekonalo společné řízení) – na rozdíl od souhrnného trestu se u společného trestu za pokračování v TČ zruší v dřívějším rozsudku nejen výrok o trestu, ale i o vině pokračujícím TČ a případnými TČ spáchanými s ním v jednočinném souběhu