PRÁVNÍ VZTAHY, DRUHY, SUBJEKT, OBJEKT
subjektivní právo – právní možnost subjektu chovat se určitým způsobem, vyjádřená a zaručená objektivním právem – oprávnění jednoho subjektu souvisí s vymezením povinností jiného subjektu; ochrana oprávnění spočívá v tom, že tyto povinnosti jsou vynutitelné – zároveň znamená oprávnění požadovat plnění povinností jiných subjektů právní vztahy – vztahy mezi lidmi či jejich kolektivy, v nichž tito vystupují jako nositelé práv a povinností stanovených práv. normami, které lze vynutit příslušnými stát. orgány -existují, pokud jsou dány právní normy určující rozsah práv a povinností a jestliže existují právně významné okolnosti spojené se vznikem, změnou či zánikem pr. vztahu prvky pr. vztahů: *subjekty (fyz. osoby, pr. osoby, stát a jeho orgány) *obsah (souhrn práv a povinností vyplývající z daného vztahu) *objekt (přímý – lidské chování povinné dle zákona – dát, konat, zdržet se, strpět; nepřímý – věci, práva, nehmotné statky) způsobilost: *k právům a povinnostem (být účastníkem práv. vztahů) *k právním úkonům (svým právním chováním zakládat, měnit či rušit pr. vztahy) *k protiprávnímu jednání (nést právní zodpovědnost) druhy pr. vztahů: *podle práv. odvětví (pracovně-, občansko-, trestněprávní) *dle vzáj. postavení subjektů (horizontální, vertikální) *hmotněprávní a procesněprávní *dle funkční vazby (primární, sekundární) *dle individualizace subjektů (absolutní, relativní) závazkové pr. vztahy – druh relat. pr. vztahů; vztahy, ve kterých je jedna strana zavázána něco plnit ve prospěch druhé *jednoduché a společné (počet zavázaných subjektů) *dvoustranné a vícestranné věcné právní vztahy – předmětem jsou věci v právním slova smyslu; věc. práva jsou abs. a umožňují přímé ovládání věci; subj. práva a povin. přecházejí na dalšího majitele spolu s touto věcí věcná práva: *vlastnické právo (oprávnění držet, užívat a nakládat s věcí *držba (jako vlastnictví, ale věc není ve vlastnictví uživatele) *věcná práva k věci cizí (oprávnění užívat cizí věc)