Ochrana ovzduší a ozónové vrstvy Země
17.
Ochrana ovzduší a ozónové vrstvy Země
Znečištěné ovzduší velmi výrazně ovlivňuje zdraví člověka (výskyt alergií, nemocí horních cest dýchacích atd.). Škodlivé látky z ovzduší se dostávají do půdy a vody, velká část znečištění se přenáší přes hranice států. Po roce 1989 došlo u nás k podstatnému zlepšení stavu ovzduší (viz výše). Nejvýraznějšího zlepšení se dosáhlo v oblastech, kde znečištění bylo silné (Praha, sev. Čechy).
1) Mez. úmluvy na ochranu ovzduší:
– Úmluva na ochranu ozónové vrstvy (Vídeńská) – má 1 hlavní protokol – Montrealský (o snížení výroby a spotřeby látek, které poškozují ozónovou vrstvu). Protokol má dva dodatky, které ho zpřísňují (zkracují období, do kdy je třeba snížit výrobu a spotřebu těchto látek).
– Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (Ženevská) – má celkem 7 protokolů, které se týkají jednotlivých znečišťujících látek (oxidy síry, těkavé org. látky, těžké kovy,..)
– Úmluva o změně klimatu – sml. strany se zavazují snížit emise látek, které způsobují změnu klimatu (zejména oxid uhličitý). Tato úmluva přinesla zklamání, neboť povinnost států při omezování emisí stanovila pouze obecně a nezahrnula žádný časový rozvrh k přijetí redukčních opatření. Teprve Kjótský protokol přesně vymezil závazky smluvních stran . Zatím poslední jednání se konalo v Bonnu (např. EU se zavázala, že do r. 2010 sníží emise oxidu uhličitého o 15%).