ČESKÉ PRÁVO A PRÁVNÍ FILOSOFIE

České právo - obsah

2011-03-11T07:23:00.000-08:00

24. Promlčení a prekluze

2010-10-21T01:53:00.000-07:00

Promlčení

Pojem promlčení
-jeden z právních následků marného uplynutí doby (právní následky nastávají po uplynutí zákonem stanovené doby, aniž oprávněný subjekt své P uplatnil resp. vykonal u soudu)
-uplynutí doby dává dlužníkovi P dovolat se promlčení - namítne-li před soudem, nemůže být věřiteli promlčené P přiznáno (uplatnění námitky = zánik autoritativní vynutitelnosti P)
-nutný kumulativní účinek:
a) marné uplynutí stanovené doby
b) námitka promlčení vznesená před soudem

-i po zániku nároku trvá subj. OP jako naturální právo (protipól dlužníkovy naturální obligace) - D může po právu splnit (i po pravomocném rozsudku) a zpětně se nemůže domáhat vrácení z titulu bezdůvodného obohacení (plnil, co dluhoval)
-soud k promlčení nepřihlíží z úřední povinnosti a ani je nezkoumá (uplatnění plně v dispozici D)
-jen výjimečně soud k námitce nepřihlédne (§107/3; účastníci neplatné či zrušené smlouvy jsou povinni vzájemně si vrátit vše, co dle ní dostali (§457) - soud uzná jen pokud může promlčení namítnout i druhá strana)
-uznat lze i promlčený dluh
-po písemném uznání pomíjejí právní účinky nastalého promlčení a začíná nová promlčecí lhůta (tentokrát 10 let)
-upraveno §100… X pro obchod §387… OBZ
-zajišťovací prostředky promlčeného P:
a) zástavní P se nepromlčuje dříve nežli zajištěná pohledávka (§100/2)
b) ručení (ručitel může dle § 548/2 namítnou jen promlčení hlavního dluhu , i když ho nenamítl dlužník - dovolává se ale účinků jen pro sebe X úspěšná námitka hl. dlužníka má účinky i pro ručitele)
-dle §100/2 se promlčují všechna majetková P s výjimkami uvedenými v Z
- jiná nežli majetková P se nepromlčují (osobní autorská P, P tvořící součást ochrany osobnosti dle §11…)
-nepromlčitelná majetková P dle §100/2:
a) P vlastnické (mimo případu, kdy se domáhá P pravý dědic proti nepravému)
-včetně P na zrušení spoluvlastnictví a provedení vypořádání
b) P z vkladů na vkladních knížkách nebo jiných formách vkladů, pokud vkladový poměr trvá (§100/3)
-týká se i běžných účtů u peněžních ústavů - derogováno (lex specialis + posteriori) OBZ (bankovní běžné účty) = promlčení dle §396 OBZ
-smysl promlčení
-ochrana před složitými spory při časově neomezené možnosti uplatnit P
-P nejsou odňata, ale promlčena

PROMLČECÍ DOBA
-délka:
-obecně (§101) tříletá - tj. platí pokud není lex specialis
-zvl.:
1) kratší:
a) 1 - práva z přepravy s výjimkou P na náhradu škody z přepravy osob (platí zde režim náhrady škody)
b) 2 – subjektivní, pokud jde o práva z náhrady škody a bezdůvodného obohacení (§106/1 + §107/1)

2) delší (10)
a) objektivní pokud jde o nároky z náhrady škody a BO, pokud vznikly ÚMYSLNĚ (§106/2 + §107/2)
b) P přiznaná pravomocným rozhodnutím SO (§110)
c) P písemně uznaná dlužníkem (důvod a výše)
d) úroky a opakující se dávky pravomocně přiznané či písemně uznané (jen ty, co dospěly do právní moci rozhodnutí či do uznání) X )roky a dávky, které se staly splatnými později = 3 roky (§110/3)
-většinou objektivní povahy (tj. počítají se od určité zkušenosti + nezávislé na dlužníkově vědomí o této skutečnosti) X subjektivní povaha (od doby, kdy se o tom dověděl – odpovědnost za způsobenou škodu + BO)
-subjektivní nemůže skončit později, nežli objektivní (může se uplatnit toliko v jejím rámci a skončí nejpozději s ní) - počátek v době po uplynutí obj. = nepočne subj. vůbec běžet (P je již promlčené)
-subj. může skončit dříve nežli obj.
- P SE PROMLČUJE UPLYNUTÍM KTERÉKOLI Z TĚCHTO LHŮT
-obj. neplatí, pokud jde o náhradu škody na zdraví (§106/2) - jediný případ výlučnosti subj.
-počátek:
-obecně (§101): dnem, kdy P mohlo být poprvé vykonáno (actio nata); tj. kdy mohlo být poprvé uplatněno u soudu (většinou den splatnosti pohledávky)
-pokud je povinnost v patti či omittere, je actio nata dnem, kdy došlo k 1st porušení či odporu
-P odpovídající věcným břemenům se promlčují, pokud nebudou 10 let vykonávána (§109) - promlčecí lhůta počíná jejich vznikem
-pokud nemá závazek dobu plnění stanovenou PN, nebo není určena (§563) či určitelná (§564)rozhodnutím soudu, je dle soudní praxe dnem počátku den následující po vzniku závazku
-pokud musí být P dle Z nejprve uplatněno u FO či PO (tj. P musí být nejprve reklamováno), počíná dnem reklamace (§102)
-P na plnění pojištění začíná rok po pojistné události
-P oprávněného dědice na vydání D (dle §485 resp. §486 = hereditatis petitio) ode dne právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno dědické řízení (§105)
-náhrada škody + BO počíná
a) subjektivní dnem, kdy se poškozený doví o škodě a odpovědném subjektu (resp. o BO a subjektu tohoto obohacení)
b) objektivní dnem, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, resp. kdy bylo získáno BO
-P přiznaná pravomocným rozhodnutím SO = den, kdy mělo být dle rozhodnutí plněno
-P uznané
a) dnem, kdy došlo k uznání (písemné uznání došlo věřiteli)
b) pokud byla v uznání lhůta k plnění, tak po jejím uplynutí
-splátkové plnění - zvl. pro každou splátku
-pokud vede nesplacení splátky ke splatnosti celého závazku za podmínek §565 (ztráta lhůt), počíná doba pro celý dluh dnem splatnosti poslední splátky
-běh:
-P dovolat se promlčení náleží kterémukoli dlužníkovi daného PV - změna osoby dlužníka (KO, převzetí dluhu, etc) nemění nic na podmínkách dovolání (podobně může dlužník uplatnit námitku vůči novému věřitele stejně jako vůči původnímu)
-změny v osobě dlužníka (věřitele) nemají vliv na běh promlčecí lhůty - běží dál, jako by k tomu nedošlo (§111)
-stavění promlčení
1) užší smysl
-promlčecí doba neběží (staví se) pro určitou zákonnou překážku + po odpadnutí pokračuje (někdy ale prodloužená)

2) širší smysl
a) nemožnost započetí běhu PD
-odsunutí počátku dle §113 (u P osob, které musí mít zák. zástupce či P proti těmto osobám, jestliže PD nezačala již běžet - staví se do doby stanovení ZZ)
-P mezi ZZ a zastupovanými
- neplatí pro úroky a opakující se plnění (běží obecná PD bez zřetele na vzájemný stav dlužníka a věřitele)
-stejná úprava i pro P mezi manželi (§114)

b) nemožnost pokračování PD
-sčítá se PD před vznikem a po odpadnutí překážky
-např. mezi ZZ a zastoupenými a mezi manželi - mezi těmito osobami promlčení nepočíná (viz. sub. a) ani nepokračuje (§114)

c) nemožnost skončení PD
-uplatnění P (věřitelem) u soudu či jiného příslušného SO - neběží po dobu řízení (pokud v něm věřitel řádně pokračuje)
-podobně i při řízením vykonávacím (exekučním)
-jde o to, aby v době řízení nedošlo k uplynutí PD - P je uplatněno včas, jestliže je návrh na zahájení řízení doručen soudu nejpozději v poslední den PD (promlčecí lhůta je lhůta hmotněP, tj. neprodlužuje se po dobu dopravy)
-uplatnění P nemusí být jen v civilním řízení, ale i v trestním
-PD nemůže také skončit u osob které musejí mít ZZ (pokud začala, tak běží, ale nemůže skončit dříve, nežli rok po ustanovení ZZ či po odpadnutí překážky - §113)
-přerušení (přetržení) promlčení
-nepřihlíží se k části uplynulé PD (stává se právně irelevantní) a počíná nová desetiletá PD
-nastává:
a) P bylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu či jiného příslušného orgánu (§110)
b) dlužníkem písemně uznáno od výše a důvodu (kvalifikované uznání)
-D nemusí vědět, že uznává promlčené P
-dle soudní praxe lze uznávat opětovně - posouvání PD do nekonečna X OBP je limit 10 let (§408/1 OBZ)
-kogentní charakter PD:
-námitky promlčení se nelze vzdát předem (§574/2) - taková dohoda by byla neplatná
-z kogentního charakteru §101-110 vyplývá i nemožnost zkrácení/prodloužení zákonné PD dohodou účastníků

Prekluze
-dle Z je s nedodržením lhůty spojen vedle zániku nároku i zánik samého P (nezůstává ani naturální obligace)
-soud přihlíží i bez návrhu dlužníka
-zákl. obecné ustanovení = §583 X specifické případy hl. v obligacích (např. §675)
-většinou se nestaví ani nepřerušuje

-vydržení: narozdíl od promlčení či prekluze (zánik nároku, resp. P) se P (hl. vlastnické) originálním způsobem nabývá uplynutím

23. Předmět občanskoprávních vztahů

2010-10-21T01:49:00.000-07:00

- dvojí předmět:
1) přímý = lidské chování, jímž se realizují p&p stran neboli chování subjektů podle svých p&p
2) druhotný – to, čeho se toto chování subjektů týká (§ 118)
-dle §118:
1) věci
2) byty NP jako jednotky
3) práva, pokud to jejich povaha připouští
4) jiné majetkové hodnoty

Věci

věci v právním smyslu
-OZ nedefinuje, ale má na mysli hmotné předměty (res corporales), za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné (kumulativně) tj. slouží potřebám lidí)
-ovladatelnost i užitečnost nutno posuzovat objektivně (např. nezáleží na tom, že auto je někdy neovladatelné)
-více věcí tvoří někdy 1 předmět OPV, neboť je s ním nakládáno jako s celkem - může být hospodářsky:
a) dělitelný
b) nedílný

-nutno posuzovat individuálně
-v teorii používán pojem věc hromadná
-majetek = soubor věcí a majetkových práv bez pasiv X jmění = majetek v širším slova smyslu, tzn. všechna aktiva a pasiva
- ObZ: obchodní majetek = souhrn majetkových hodnot, věcí, pohledávek a jiných práv, jakož i penězi ocenitelných jiných hodnot, které patří podnikateli, FO anebo jsou určeny k jeho podnikání neboli souhrn aktiv
obchodní jmění = soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním
čistý obchodní majetek = výsledný obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním
vymezuje pojem podnik jako předmět majetkových práv podnikatele
- předměte p&p jsou i cenné papíry, hl. listinné – řídí se právním režimem věcí movitých
-některé věci mohou být vyňaty z OP styku (res extra commercium) či dispozice s nimi může být omezená (třaskaviny, drogy, jedy, devizy, etc)

Třídění věcí
1) nemovité (§119) = pozemky (část povrchu zemského, včetně pokrytí vodou, oddělená od sousední částí viditelným rozhraničením, hranicí vlastnickou, hranicí držby + označení parcelního čísla a názvu katastrál. území) bez omezení a stavby spojené se zemí pevným základem) X movité (všechny zbylé)
-OZ nedefinuje pojem „stavba“
-některé stavby jsou předmětem evidence (hl. budovy, tj. nadzemní stavby prostorově soustředěné a navenek uzavřené obvodovými stěnami), jiné nikoli - důležité pro převod (nutný zápis do KN)
-stavba není součástí pozemku (§120 odst. 2)

2) zastupitelné (hl. peníze)X nezastupitelné
-ne/záleží na identitě

3) druhově určené X jednotlivě určené
-význam pro určování smluvních typů (půjčka X výpůjčka)
-rozhodující jsou druhové znaky (váha, míra, etc)
-kvalifikace věci jako druhové může být ovlivněna i subjekty
- věci určené jednotlivě jsou určeny znaky, které je individualizují a činí nezaměnitelnými s jinými
- nemovitosti určeny vždy individuálně a jednoznačně

4) zuživatelné X nezuživatelné
-i nezuživatelné se časem zničí opotřebením X zuživatelné poskytují užitek spotřebováváním

5) reálně dělitelné X nedělitelné
- u dělitelným věcí rozdělení na části nemá za následek změnu hospodářského určení těchto věcí nebo jejich znehodnocení X nedělitelným (např. stroje, jednotlivé kusy nábytku apod.)
- významné při podílovém spoluvlastnictví (při zrušení a vypořádání)

Věc hlavní a její příslušenství
-dle §121/2 jsou příslušenstvím hl. věci věci, které náležejí vlastníkovi věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s věcí trvale užívány
-znaky:
1) jedna věc je hlavní, druhá příslušenstvím -musí být samostatná věc nikoli jen součást věci; např. klíč a zámek, rezervní kolo u automobilu

2) příslušenství musí náležet vlastníkovi věci hlavní

3) musí být vlastníkem určeno k trvalému užívání spolu s věcí hlavní

4) může být od věci hlavní odděleno či může s ní být technicky spojeno (např. obraz rámu, ale nikoli již motor auta)

-PÚ týkající se věci hl. se zásadně týkají i příslušenství X naopak nikoli => příslušenství sdílí osud věci hlavní
-některé PÚ se mohou týkat jen příslušenství (např. zapůjčení pumpičky na kolo či klíče od domu)
-ustanovení o příslušenství jsou dispositivní
-vlastník může věc zbavit právního charakteru příslušen- ství tím, že ji trvale určí k jinému užívání => charakter příslušenství věci je dán vůlí vlastníka ale důležitý je i faktický stav
-dle OZ jsou příslušenstvím bytu vedlejší místnosti (spíš) a prostory (sklep) určené k tomu, aby byly s bytem užívány
-dle OZ jsou příslušenstvím pohledávky úroky, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním X smluvní pokuta ani penále nejsou

Součást věci
-vše, co k věci náleží a nemůže být od ní odděleno bez znehodnocení věci jako celku (nikoli oddělené součásti) - § 120
-není samostatnou věcí a tvoří s věcí věc jedinou
-vedle funkčního znehodnocení se připouští i vzhledové (estetické) znehodnocení
-součástí auta je motor (rezerva nikoli); součást domu jsou okna, dveře, zábradlí, etc
-dle praxe je např. i meliorizační zařízení pod povrchem pozemku jsoucí fnčně spjato s pozemkem
-porosty (keře, stromy) jsou součástí pozemku (vlastník pozemku je vlastníkem porostů na něm vzešlých)
-stavba není součástí pozemku

Byty a nebytové prostory

-dvojí povaha
a) jen prostá část domu – většinou - nejsou samostatnými předměty OPV
b) jednotky dle 72/1994 Sb.
-byt = místnost (soubor místností) určená dle rozhodnutí stavebního úřadu k bydlení
-NP = místnost (soubor místností) určená k jinému účelu nežli k bydlení
- jednotky mají řadu shodných znaků s nemovitostmi, takže na p&p k nim je třeba používat úpravu p&p týkající se nemovitostí

Právo a povinnost

-P může být předmětem p&p pokud to připouští jeho povaha (§118) a povaha PV :
a) ne každé P může být pro svou předmětem p&p - např. právo na jméno nikoli, zatímco pohledávka ano = nejčastěji
b) P nemůže být předmětem kteréhokoli p&p - např. pohledávka nemůže být předmětem V
-nejobvyklejší případy: zastavení pohledávky, resp. subpignus (podzástavní právo) či postoupení pohledávky
-předmětem p&p může být i povinnost: převzetí dluhu

Jiné majetkové hodnoty
-mohou být předmětem p&p, za podobné podmínky jako P tj. pokud to připouští jejich povaha
-OZ nevysvětluje, co se rozumí MH, ale lze vyčíst:
a) MH tj. nikoli ideální (nemajetková) hodnota
-OZ není důsledný, neboť poskytuje ochranu i zcela nemajetkovým hodnotám (§11…)
b) jiný předmět než věc, byt či NP nebo p&p
-tj. nemateriální hodnoty včetně předmětů smíšených (imateriální hodnoty vtělené ve věc hmotnou => zvl. právní režim; autorské dílo, vynález, kniha (důl. dílo, ne papír), etc)
-předmětem může být i know how = soubor znalostí a zkušeností o výrobním postupu i o složení určitého výrobku, receptura atp. bez zřetele na to, zda jsou vtěleny do materiálního substrátu či nikoli
-podobně i CP (hl. listinné, ale i zaknihované)
-nehmotná hodnota:
- nemají hmotný substrát
- §11 a násl., autorská díla (nezachycená na hmotné
médium – přednáška) či přírodní síly (jsou-li užitečné a
ovladatelné – nutno posuzovat z hlediska vývoje)
-v poslední době hl. mnoho otázek ohledně rozvoje mírového využití jaderné energie a ionizujícího záření - hl. odpovědnost za škodu (upraveno v „atomovém Z“ 18/1997 Sb., který se řídí M úmluvami – na rozdíl od OZ omezení výše odpovědnosti a promlčecí doby)
-dalším problémem je transplantace orgánů a tkání či krevní transfůze - jak daleko lze disponovat s částmi vl. těla (inter vivos i mortis causa) + hl. souhlas o odebrání orgánů
-dále je potřebná úprava v obl. genetiky, etc
- Úmluva o ochraně LP a důstojnosti lidské bytosti (1977)
- základní lidské hodnoty (život, zdraví, nedotknutelnost osoby, osobní svoboda a rovnost) nejsou běžnými OP předměty p&p – hodnoty, které jsou i součástí Ú pořádku (upraveno i MÚ)
- osobnostní práva jsou nepřevoditelná, avšak jejich porušení může mít majetkové následky ve formě sankcí

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
8. Základní zásady SP
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz

22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů

2010-10-21T01:43:00.000-07:00

Pojem subjektivních práv
-objektivní OP se realizuje subj. p&p = konkrétní p&p subjektů OP vznikající na základě objektivního P, a to zpravidla v důsledku nějaké právní skutečnosti, která je jejich právním důvodem
-subj. P = míra a způsob možného chování jeho subjektu, které obj. P dovoluje, zaručuje a chrání (zpravidla poskytnutím st. donucení k jeho prosazení))
- subjekt si sám určuje míru a způsob svého chování
-nárok = oprávnění domoci se s úspěchem svého subj. P uplatněním donucení u SO (hl. soudní rozhodnutí a jeho nucený výkon)
- ot. zda se veškerá SP mohou realizovat výlučně prostřednictvím PV – názor, že existují i SP mimo PV => těmi jsou SP, která se uplatňují vůči všem a jimž odpovídá pouze povinnost ostatních nerušit
- proto se dělí SP na absolutní a relativní
-PV jsou jen korelativní vztahy určitého subjektu P a určitého subjektu povinnosti (tj. nikoli absolutní subj. P)

TŘÍDĚNÍ SUBJEKTIVNÍCH PRÁV
-zákl. třídění:
1) absolutní
-P určitého individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů
-působí erga omnes a spočívají v nekonání (nerušení oprávněného v P)
-hl. V a další věcná P, autorské P, průmyslová P, „všeobecná osobnostní P“, dědické (P na nabytí zděděného majetku)

2) relativní
-vztahy určitého subjektu P a určitého subjektu povinnosti
-facere i non facere
-p&p navzájem, tj. subj. p&p jsou korelativní
-hl. ZPV
-porušením absolutního P vzniká relativní P
-další třídění:
1) věcná – bezprostřední ovládání věci (bez součinnosti dlužníka) + předmětem je věc hmotná; abs. charakter
- druhem absolutních práv, jejichž předmětem je věc
hmotná
2) závazková – korelativnost vzájemných p&p; rel. char.
- dlužníkova povinnost směřuje, aby něco dal, konal,
opomenul anebo strpěl
-zvl. kategorie = P k nehmotným statkům:
1) výsledky tvůrčí duševní činnosti (P duševního V a P průmyslového V = pr. autorské, vč. práv výkonných umělců; práva k vynálezům, průmyslovým vzorům a zlepšovacím návrhům)
2) P zabezpečované ustanoveními 11 a násl. o ochraně osobnosti (ryze osobní P) = všeobecná osobní práva

VÝKON SP
- jeden ze způsobů realizace norem OP
= uplatňování SP takových chováním, které OP svým subjektům dovoluje (k němuž je opravňuje a které zároveň směřuje k výsledku (stavu) objektivním právem sledovanému
- může spočívat v chování, které je PÚ nebo ve faktickém chování (užívání bytu)
- uskutečňuje se aktivitou subjektu (výjimečně i pasivitou):
1) činností subjektu práva
a) druhému subjektu něco dá nebo (dare)
b) pro něj koná něco jiného (facere)

2) nečinností subjektu práva
a) strpí nějakou činnost druhého, kterou by jinak
trpět nemusel (omitere)
b) se zdrží nějaké činnosti, kterou by jinak mohl
vyvíjet (pati)
\- omezeno § 3 odst. 1: nikdo bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí vykonávat své právo v rozporu s dobrými mravy– týká se všech subj. P, hl. V\
-nepředpokládá se zavinění ani vědomí
-následkem je, že soud takovému výkonu neposkytne ochranu

OCHRANA SUBJEKTIVNÍCH PRÁV
PRÁVO NA OCHRANU OBECNĚ
- pr. na ochran zabezpečuje svým subjektům celý právní řád jako celek a různá pr. odvětví v mezích své působnosti
- prioritní postavení má soudní ochrana práv občanů – čl.37 odst 3 LZPS (všichni jsou si v řízení rovni)
- správní orgány vystupují současně jako strana řízení i jako ten, kdo rozhoduje
- rovné postavení v soudním řízení, kde soud vystupuje jako 3. nezávislýa nezainteresovaný subjekt
- každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými SO či orgány veřejné správy (čl.37 odst. 2 Llzps); k tomu slouží advokátský stav
-subj. P chrání dále TP a SPRÁVA
-OP ochrana = poskytnutí st. donucení směřující k:
1) odvrácení hrozícího ohrožení práva
2) právo, které bylo porušeno tím, že nebyla splněna jemu odpovídající povinnost, bylo realizováno, tj. aby dotyčná povinnost byla splněna, resp. aby škoda, která byla porušením práva způsobena, byla nahrazena (následná ochrana reparační), popř. aby v případě vzniku nemajetkové újmy bylo dáno přiměřené zadostiučinění (následná ochrana satisfakční)

OCHRANA SOUDNÍ
-všeobecné ustanovení (§4): proti tomu, kdo P ohrozí/poruší se lze domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán; pokud z nestanoví jinak, je to soud - dvojí charakter:
a) zabezpečení P na ochranu (+ zákaz denegatio iustitiae) - i povinnost SO tuto ochranu poskytnout

b) pravomoc k poskytnutí ochrany – v OP věcech má
obecně soud
-souvisí s čl. 36 L
- základními formami poskytnutí ochrany subjektivního P jsou rozhodnutí soudu
-neuposlechne-li rušitel P rozhodnutí soudu, bude na něm toto plnění SM vynuceno rozhodnutím (exekucí)

OCHRANA DLE §5
-ochrana pokojného stavu (§5) u příslušného orgánu st. správy (obecní úřad v jehož obvodě došlo k zásahu)
- předpokladem je zřejmý zásah do pokojného stavu
-podmínky:
1) existence pokojného stavu
2) jeho zřejmé porušení seznatelné na první pohled (rozhodují laici)
-jde o okamžitou a provizorní ochranu
-zjistí-li OÚ zásah, tak bez zkoumání právních otázek zakáže rušení, resp. uloží rušiteli obnovení předešlého stavu = předběžné opatření - každý účastník řízení se může obrátit na soud
-ač má HP základ v OZ, jde o správní řízení
-OÚ neřeší právní podmínky, zkoumá jen faktické narušení
-rozhodnutí OÚ není pro soud závazné a soud ho může zrušit a přiřknou P
-žádost o předběžnou ochranu není předpokladem (1st stupněm) před obrácením se na soud dle §4
-OÚ ji musí poskytnou (tj. nejen může)

SVÉPOMOC
-výjimečná možnost bránit své ohrožené P svépomocí ( §6)
-jediná a velmi omezená výjimka ze st. monopolu na poskytování právní ochrany
-není povinná
- povolena, když hrozba bezprostředního (chystá se či již nastal) neoprávněného zásahu do P + přiměřenost
- při ochraně svého práva nesmí tomu, kdo jej ohrožuje, způsobit újmu, nepřiměřenou té, která jemu samotnému ze zásahu hrozí nebo vzniká
- svépomocně se nelze bránit oprávněnému zásahu
-např. zadržovací P, sousedská P, krajní nouze či nutná obrana

SPECIFICKÁ OCHRANA SUBJEKTIVNÍCH PRÁV
-§5 + §6 + §126/2 (ochrana držby a detence) + §126/1 (ochrana V) + §485 (ochrana oprávněného dědice) + §499 a násl. (odpovědnost za vady) + §451 a násl. (odpovědnost za způsobenou škodu)
-k ochraně nehmotných statků lze použít vedle obecných prostředků ochrany subj. P (OZ) i specifických prostředků poskytovaných jinými Z (§32 AZ a §75 ZPP)

SUBJEKTIVNÍ POVINNOST
POJEM
= subj. P odpovídající míra a způsob nuceného chování subjektu, kterému obj. P ukládá, vynucuje a sankcionuje porušení povinnosti
= právem uložená míra nutnosti (vynutitelnosti) určitého chování subjektu
-dare, facere, omitere, pati

DRUHY SUBJEKTIVNÍCH POVINNOSTÍ
- v intenzitě povinností určitá gradace:
1) povinnost uložená každému kategoricky – nejintenzivněj-
ší; př. § 128 odst. 1 či § 127 odst. 1 a 3

2) povinnost vzniklá v důsledku aktu aplikace práva úředním
výrokem – př. zřízení věcného břemene

3) povinnosti typicky vznikají z PÚ
a) ze smluv (i např. jednatelství bez příkazu)
b) výjimečně z jednostranného PÚ (př. veřejná soutěž)

4) povinnost vzniklá i z jiných v Z uvedených skutečností (př.
nálezné, náhrada apod.)
- dle vzniku:
1) vzniká nepodmíněně přímo ze Z – sub 1)
2) vzniká podmíněně po naplnění urč. PS – zbylé
- vynutitelnost povinnosti může být:
1) přímá (odebrání majetku v exekuci)
2) nepřímá (ukládání peněžitých pokut)

OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST
= sekundární povinnost, která vzniká v důsledku porušení primární povinnosti
- je následná a vždy je povinností relativní
- na právní povahu různé názory:
1) O je hrozba sankcí, vzniká zároveň s povinností primární a trvá latentně až do porušení této právní povinnosti, kdy se aktivizuje a působí právní následky

2) O je totožná se sankcí, tj. s určitou újmou, která nastupuje za porušení povinnosti, protože dříve se neprojeví a nepůsobí žádné právní následky

3) O je totožná s odpovědností za škody, neboť "někdo je odpovědný vždy, je-li povinen nahradit nějakou škodu"

4) O je míra rozšíření povinností odpovědného subjektu v důsledku porušení povinností
= svou podstatou povinností a to relativní; relativizuje se i tehdy, byla-li porušena absolutní povinnost nebo bylo-li porušeno něčí absolutní právo
- 1) O p. může nahradit původní p. tak, že primární p. zaniká a sekundární odpovědností p. nastupuje místo ní – např. náhrada škody v penězích místo vrácení neprávem odňaté věci)´
2) O p. může trvat vedle původní (smluvní pokuta vedle p. dodat věc)
3) O p. může být totožná s primární, ale přistupuje k ní další právní důvod, nebo-li primární p. se posiluje o další právní důvod (naturální restituce u náhrady škody)
= míra rozšíření p&p subjektu v důsledku porušení primární p.
- vznik:
1) porušení smluvní p. – tj. smluvní kontraktní O
2) porušení mimosmluvní p. – tj. deliktní O
3) následkem protiprávní stavu vzniklého bez lidského přičinění (§ 432)
4) v důsledku povolené činnosti
- druhy:
1) O za škodu – pouze zde dělení na subj. a objektivní
2) O za vady
3) O za prodlení
4) bezdůvodné obohacení – nazývá se kvazidelikt
1) O subjektivní – tj. O za zavinění
2) O objektivní – tj. O za výsledek; mimoO povinnost
- subjekty:
- u subjektivní O stíhá O toho, kdo škodu zavinil
- odpovědný subjekt nemusí být totožný se škůdcem
- funkce:
1) prevenční – má hrozbou sankce odradit od protispolečenského chování
2) reparační, resp. satisfakční – má sloužit k vyrovnání porušené ekvivalentní majetkové rovnováhy (též k odčinění nemajetkové újmy)
3) represivní – potrestání protispolečenského chování narušitele práva do budoucna

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
8. Základní zásady SP
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz

21. Smluvní zastoupení

2010-10-21T01:40:00.000-07:00

-FO i PO (na obou stranách)
-udělením plné moci
-rozsah oprávnění musí být uveden (pod sankcí neplatnosti) přímo v PM
-může být jeden i více (pokud nevymezeno ve smlouvě, tak musí jednat společně – kolektivní plná moc) zástupců zároveň
-PM = jednostranný PÚ adresovaný osobám, jímž se osvědčuje existence a rozsah zástupcova oprávnění
1) generální
2) speciální (skupina, druh či 1 PÚ)
-nezbytnost písemné moci (§31/4):
a) všeobecná či na určitý druh PÚ (např. uzavírání kupních smluv) - omezená moc
b) pr. předpis či dohoda stran vyžadují pro PÚ učiněný zástupcem písemnou formu
- ústní pouze při určitém PÚ nevyžadujícím zvl. formu
-zmocněnec může udělit plnou moc jiné osobě:
a) výslovné oprávnění v Z či S
b) zmocněncem je PO
- z PÚ dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel (§33a)
-vnitřní pokyny (=omezení PM nejsoucí patrné z PM, ale dané zmocnitelem zmocněnci) zavazují zmocněnce, nikoli 3rd stranu (pokud o nich nevěděla)
-překročení oprávnění zmocněnce:
-dle §33 váže zmocnitele pouze při ratihabici, ztn. dodatečném schválení (zmocnitele bez zbytečného odkladu po zjištění překročení mezí neoznámil svůj nesouhlas dotyčné 3rd osobě) X jinak je vázán zmocněnec (může na něm být požadována náhrada škody či splnění závazku), což neplatí, pokud o tom věděla (objektivně) jednající osoba
-prokura
-nejširší forma smluvního zastoupení v obchodněprávní oblasti (§14… OBZ)
-zmocnění prokuristy podnikatelem ke všem PÚ, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvl. PM
-lze udělit jen FO
-pokud není výslovně uvedeno, tak nezahrnuje oprávnění zcizovat a zatěžovat nemovitosti
-zánik PM:
1) provedením vymezeného PÚ

2) jednostranným PÚ zmocnitele (odvolání – pro zmocněnce účinné okamžikem, kdy se to dověděl – do té doby působí právní následky pro zastoupeného) či zmocněnce (výpovědí)

3) KO zmocněnce či KO zmocnitele (pokud S nestanoví jinak)

4) zánikem PO bez sukcese

5) uplynutím času na který byla omezena (ač Z výslovně neuvádí)
-ve vztahu k 3rd osobám účinné od doby, kdy se to dověděly
-po zániku výpovědí či KO zastoupeného je zástupce povinen učinit to, co nesnese odkladu, aby nedošlo k újmě na právech - stejné právní následky, jako by zastoupení stále trvalo (nesmí ale odporovat nařízení zastoupeného či jeho právních nástupců)

20. Plná moc

2010-10-21T01:35:00.000-07:00

-dle §23 jde o jednostranný PÚ adresovaný 3rd osobám(ě), jímž při smluvním zastoupení dává zastoupený na vědomí (obecně či určitému adresátovi), že určitá osoba je oprávněna jej zastupovat v určitém rozsahu
-PM je na rozdíl od smlouvy o zastoupení (resp. smlouvy o PM) pouhým osvědčením existence P určité osoby zastupovat jinou
-PM může být (v případě písemného vyhotovení) obsažena ve stejné listině jako smlouva o zastoupení, pravidla je ale vyhotovena v samostatné listině

- při smluvním zastoupení rozlišujeme:
a) smlouvu zakládající právní vztah zastoupení (dle OZ §23 nevhodně nazýváno dohodou o plné moci)
b) zastoupení jakožto právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným založený smlouvou
c) PM jako osvědčení existence právního vztahu zastoupení

Obecná ustanovení o zastoupení
-zastoupeným i zástupcem může být FO i PO
-zástupce musí mít způsobilost k PÚ, který má vykonat (§22/2)
-zastoupený musí mít způsobilost k právním úkonům pouze při smluvním (nikoli zákonném) zastoupení, a to nejen k uzavření smlouvy o zastoupení , nýbrž i k požadovanému PÚ
-zástupce musí jednat osobně, pokud Z či smlouva (§24) nestanoví jinak
-zástupcův zástupce (substitut) si již dalšího zástupce ustanovit nemůže
-právní vztah zástupce a dalšího zástupce je dle §24 PV specifický (nejde o zastoupení, neboť z PÚ dalšího zástupce nevznikají p&p zástupci, ale osobě zastoupené) Ve vztahu k 3. osobě vystupuje další zástupce jménem zastoupeného, své právo zastupovat jej však odvozuje od zástupce.
-rozsah zastoupení může být neomezený nebo se podle PM může týkat jen určitého právního úkonu.

Zákonné zastoupení
-zákonný zástupce se dle OZ zřizuje:
1) osobám nezpůsobilým k PÚ:
a) nezletilci (§27/1 ZoR)
b) omezená PZ (rozhodnutím soudu omezená - soudem obligatorně zřízený opatrovník)
c) odňatá PZ (….zbavení…. opatrovník – jednat za tyto osoby v mezích, ve kterých se jim samým způsobilosti k PÚ nedostává)

2) osobám, jejichž pobyt není znám a osobám neznámým
-bude zřízen opatrovník, pokud je to třeba k ochraně jejich zájmů nebo při veřejném zájmu (§29 – fakultativní ustanovení opatrovníka)
-neznámý pobyt není krátkodobý stav (např. dovolená sice neznámo kde, ale ví se, že se za týden vrátí)
-zastoupení zaniká objevením - osoba učiní potřebný úkon sama

3) z jiných vážných důvodů
-k ochraně zájmu občana či společnosti
-posuzuje soud
-např. pokud osoba postižená těžkou fyzickou chorobou komplikující výkon PÚ sama požádá soud o zřízení opatrovníka

4) odůvodněná kolize (střet) zájmu zákonného zástupce a zastupovaného či více osob zastupovaných stejným zástupcem
-„kolizní opatrovník“ dle §30 bude zřízen tehdy, jestliže dojde ke kolizi zájmů
▪ zastoupeného a jeho zákonného zástupce
▪ více osob zastoupených týmž zákonným zástupcem
-např. při nároku na náhradu škody proti jejímu opatrovníkovi
-stávající zástupce vyloučen pouze pro kolizní kauzu (jinak je oprávnění zastupovat osoby, jejichž je zák. zástupcem není dotčeno) X při celkové kolizi třeba s přihlédnutím k §22/2 zastoupení zrušit)

5) další specifické případy
-např. §20/2 (PO), §145/1 (společné věci manželů), §701/1 (společný nájem bytu)
-dále i v jiných Z: OBZ (zastoupení při provozu podniku), etc

-dle OZ i ZoR rozhoduje o zřízení soud (jiný SO jen výjimečně)
-opatrovník může být vždy stanoven na návrh (pokud je zákonný opatrovník nezbytný, stanoví ho soud i bez návrhu)
-dle OZ (§27/3) může být opatrovbníkem občan (FO) (příbuzný či jiná vhodná osoba splňující podmínky a vyjádřivší souhlas) nebo orgán místní správy (obec jako PO – veřejný opatrovník) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena FO, ustanoví soud podle § 37 z. o rodině opatrovníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.
-PÚ učiněné jménem zastoupeného nevyžadují autorizaci Soud.O (pokud to Z výslovně nepožaduje – dle §28 v případě, že je spravován i majetek)
-u opatrovníka nezletilce vyžaduje schválení soudu každé rozhodnutí v podstatné věci. Zákonné zastoupení zaniká absolutně tehdy, jestliže skončilo zastoupení určitým zástupcem a zastoupený již nadále zastoupen nebude anebo relativně, tj. z hlediska určitého z. zástupce, místo něhož bude ustanoven jiný, protože zastoupený ho ještě potřebuje.
-zánik:
1) absolutní
a) KO zastoupeného
b) odpadnutí důvodů, pro které vzniklo a trvalo, a to:
b1) buď bez dalšího (dosažení zletilosti, vykonáním určitého úkonu, pro který bylo zastoupení zřízeno atd.) anebo
b2) tím, že bude pro odpadnutí důvodů zrušeno soudem (bude li např. s. zrušeno zbavení způsobilosti k právním úkonům)

2) relativní
a) smrtí zástupce (ipso facto)
b) ztráta způsobilosti zástupce zastupovat (ipso facto)
c) zbavení/omezení rodičovských práv
d) odvolání zástupce

19. Zastoupení

2010-10-21T01:33:00.000-07:00

Pojem a druhy zastoupení

Zastoupení přímé a nepřímé
-zástupce se od posla (sděluje cizí vůli) liší tím, že činí vždy vlastní projev vůle

-nepřímé (náhradnictví)
-zástupce činí vlastní prohlášení vůle svým jménem a na cizí účet (účet zastoupeného) - tento nepřímý zástupce (náhradník) nabývá sám p&p, ale dle smlouvy (se zastoupeným) má povinnost nabytá p&p na něj převést
-OZ ho neupravuje přímo, ale nevylučuje ho (např. §733 obstarání prodeje věci)

-přímé
-zástupce činí ve vztahu k 3rd osobě vlastní prohlášení vůle jménem a na účet zastupovaného => p&p vznikají přímo zastoupenému
-upravuje OZ (H3/Č1)
-smyslem této OP instituce: umožnit to, aby někdo činil PÚ za osobu, která není způsobilá nebo to aby osoba způsobilá je dala za sebe a s účinky pro sebe činit někým jiným.
-PÚ zástupce nejsou považovány za PÚ zastoupeného, ale jsou to PÚ osoby od něj odlišné, ale mající právní následky pro zastoupeného
-vznik:
1) zákonné
a) na základě Z (zákonný zástupce dítěte či právo manželů vzájemně se zastupovat v běžných záležitostech)
b) z rozhodnutí soudu či jiného SO (opatrovnictví)

2) smluvní (ze smlouvy §23)

-dobrovolné (zmocnění)

18. Právnické osoby

2010-10-21T01:29:00.000-07:00

pojem PO
- poměrně nový pojem; OBČ.Z: z poč. 19.st. jej neznaly, pův. osoba mystická či duchovní
- vznikl pod tlakem společenské nutnosti z důvodu narůstajícího zájmu lidí sdružovat se za účelem uspokojování společných cílů a potřeb; ty umocněny narůstající potřebou využívat PO pro podnikatelské aktivity
- pův. několik základních typů, resp. teorií, přístup:
- pozitivistický (Savigny, Puchta) – PO nemají svou existenci v reálném světě, status naturális vykazují jen osoby fyzické; PO = právnětechnická konstrukce odvozená zákonodárcem z existujících právních institutů (definice má nedostatky); patří do teorie fikce
- patří k ní teorie normativní, která vyšla z principu, že PO je jeden „z bodu přičitatelnosti“ práva, aniž se blíže zabývala její právní podstatou
- organický (Gierke) – řadí se mezi teorie reality; PO = právní realita, vlastnostmi podobná FO a existující nezávisle na vůli zákonodárce; připodobňují PO živému organismu
- OZ výslovně nedefinuje; charakterizuje, který subjekt lze považovat za PO a které vlastnosti takový subjekt má vykazovat (§18n.)
- u nás teorie fikce, je to umělý výtvor, který je následně právní realitou (teorie přenesené reality) ale v judikatuře lze pozorovat dílčí tendence, které toto pojetí narušují
- ALE I TAK JE NÁZOROVÝ PRŮNIK - definiční znaky:
1) samostatná právní subjektivita – tzn. způsobilost k p&p (účelově zaměřena)

2) způsobilost k PÚ (odvozena od subjektivity a lze ji omezit či zbavit, ale jen zákonem)

3) způsobilost deliktní – zejm. odpovědnost za škodu; ; PO nemůže být subjektem trestní odpovědnosti

4) majetková samostatnost – ve smyslu odděleného vlastního majetku PO od majetku subjektu na PO se účastnící, ale pochybnosti neboť se často poukazuje na to, že PO může existovat i bez vlastního relevantního jmění (spolky apod.)

5) určitý stupeň formalizace organizační struktury PO – tj. určení jejich orgánů a vymezení jejich působnosti a pravomoci
- identifikační znaky:
1) název
2) sídlo
3) předmět činnosti PO
4) zákonná forma jejího vzniku – princip registrace ve veřejnoprávním rejstříku; princip koncese (souhlas správního orgánu); princip volného zakládání (na návrh k evidenci, doručený státnímu orgánu → odborové org. a org. zaměstnavatelů)

druhy PO
- třídění není jednotné; nejčastěji na:
- 1) korporace – sdružení několika osob (FO či PO) za účelem konání určité společné činnosti; základem osobní substrát; tj. samostatný subjekt práva odlišný od svých členů
2) nadace – účelové sdružení (vymezení) majetku FO či PO; základem věcný substrát, který po svém vymezení a odlišení od majetku tvůrce, vykazuje vlastní právní subjektivitu
- 1) PO veřejnoprávní
2) PO soukromoprávní
POV x POS - rozdíl v pr. důvodu jejich vzniku a v povaze Ppředpisů, které se na ně vztahují a ve fnci PO. Také, zda do její činnosti spadá výkon veřejné správy. Existují i PO stojící na rozhraní PS a PV (napr. politické strany)

- OZ dělí PO do 3 skupin:
1) sdružení F nebo PO (korporace):
- do této supiny spadají všechny PO s osobním substrátem – jedno zda VP či SP
- především občanská sdružení (spolky), politické strany a hnutí, církevní a náboženské společnosti, různé samosprávné komory, obchodní společnosti a družstva, zájmová sdružení PO, svazek obcí, stát (PO sui generis)
- PO sui generis je také komoditní burza
- od korporace nutno odlišit společnost občanského práva (societas iuris civilis), která není PO (typické je sdružení (konsorcium) – smlouva - § 829 n. nebo tiché společen. Podle § 673 OBZ)
- * zájmová sdružení PO - § 20 f n. – zakladatelská smlouva, zánik je vázán na výmaz z registru.
- * z. 128/2000 Sb o obcích rovněž za PO i svazek obcí.
- * STÁT – v OPV rovné postavení, ale vzhlede k mocenskému postavení je PO sui generis
- - ministerstva, jiné správní úřady státu, soudy a další organizační složky státu, PO nejsou, avšak jejich vedoucí mohou v PV vystupovat jménem státu

2) účelová sdružení majetku (nadace):
= majetkové soubory sloužící pro dosahování obecně prospěšných cílů, zejm. k rozvoji duševních hodnot, ochraně LP nebo jiných humanitárních hodnot…
- základem je věcná složka
- nadační fond (soukromoprávní) a fond (veřejnoprávní)
- zřízení: písemnou smlouvou, zakládací listinou (je-li zřizovatel jediný), závětí
- vznik zápisem do nadačního rejstříku X výmaz
- při rušení nutná likvidace, ledaže by její majetek přecházel sloučením na jinou nadaci, n.f.
- nadace (musí mít nezcizitelné nadační jmění 500 000 Kč) X nadační fond (nemá omezení ohledně jmění, nemusí sloužit trvalému účelu ale nadace ANO )
- nutný statut – zákl. pravidla pro jednání navenek, poskytování nad. příspěvků etc.
- zákl. orgány: správní rada a dozorčí rada (revizor)
- podobné jim jsou obecně prospěšné společnosti: jejich účelem je poskytování obecně prospěšných služeb veřejnosti; existence věcného substrátu (jmění vzniklé z vkladů zakladatelů – tím však neberou na „společnosti“ účast jako její členové – slovo společnost matoucí – nejedná se vzhledem k absenci os. Substrátu o korporace ani o společnosti)
- Pokud se zřizuje PO nadačního typu podle práva veřejného, zejména speciálním zákonem, užívá se pro ni označení fond: Fond národního majetku, Pozemkový fond, Státní fond kultury

3) Jednotky územní samosprávy:
= čl. 100 Ú - společenství občanů =>jde o veřejnoprávní korporace (tedy o PO se všemi relevantními atributy)
- zákl. celky územní samosprávy jsou obce a kraje – čl. 99 Ú (13), Praha je také samostatný územní samosprávný celek. Obec je vždy s součástí v.ú.s.c. – tedy kraje.

4) Jiné subjekty o kterých to stanoví zákon:
- PO může vniknout pouze na základě Z, resp. v jeho mezích
- § 18 – „sběrná skupina PO“, nelze je zařadit do předchozích
- Státní podniky (věcný i osobní substrát); České dráhy, Česká pošta, státní peněžní ústavy
- Státní příspěvkové organizace (př. Středisko cenných papírů) X rozpočtové organizace již PO nejsou – jsou to org. složky státu podle z. 219/2000Sb.
- společenství vlastníků jednotek – subjektem způsobilý vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech spojených se správou domu; dům min. s 5 jednotkami. Spol. se zapisuje do rejstříku spol. vlastníků j., který vede příslušný soud.
- PO podle zvl. zákonů i ČNB, ČT, Český rozhlas, Česká tisková kancelář, VZP. Sporné je to u Komise pro cenné papíry, kterou zákon výslovně neprohlašuje za PO – jde o správní úřad – tedy PO není.

Identifikační znaky PO
1) název (§19b)
- musí být určen při zřízení, vzhledem k důležitosti – tedy ne až v okamžiku vzniku !
- platí uřč. pravidla – př. pouze 1 název a je povinna jej používat v té podobě, v jaké byla zapsána do příslušné veřejnoprávní evidence x může být ale i změněn; PO individualizuje, musí být pravdivý, ne nemravný, zaměnitelný apod.
- podle z. na ochranu před důsledky neoprávněného použití názvu právnické osoby stanoví, že je možné se u soudu domáhat, aby se neoprávněný uživatel zdržel „takového“ jednání a odstranil závadný stav. Rovněž možno i přiměřené zadostiučinění (za mater. újmu), náhradu škody. Chráněna i dobrá pověst PO - § 19b/3 (reputace, goodwill, image). Pro „soutěžní“ vztahy i OBCH.Z.
- obchodní firma – je-li PO je podnikatelem (ve smyslu §2 odst.2 ObZ) a zapsána do Ob. rejstříku; pro její tvorbu a užívání platí přísnější pravidla – je zde veřejnoprávní aspekt.

2)sídlo(§19c)
- pouze jedno a určeno při zřizování.
- v materiálním smyslu - rozhodující odkud je PO řízena a spravována X ve formálním smyslu rozhodující sídlo uvedené v zakladatelském dokumentu, resp. sídlo jako adresa v přísl. VP registratuře - toto je preferováno českou úpravou .
- samotné sídlo PO být určeno konkrétně, skutečnou adresou, kde se veřejnost může s PO stýkat (§ 19c/2).
- může být změněno – nutný následný zápis do evidence s konst. účinkem.

3) předmět činnosti
- určen při zřízení
- musí být dovolený, možný a prostý rozporu s dobrými mravy a nutné získat povolení k této činnosti (živn. úřad). Může být rovněž změněn.

ZŘÍZENÍ (ZALOŽENÍ) →A PAK AŽ VZNIK

vznik PO
- poslední z nutných předpokladů existence PO je zákonná forma vzniku
- obecně 3 základní způsoby zakládání:
1) způsob volného zakládání
2) způsob registrační (po zřízení zapsána do příslušné evidence)
3) způsob koncesní (předchozí udělení st. souhlasu)

- v ČR příklon k reg. principu - proces vzniku má 2 fáze:
1) založení PO – sepsání smlouvy nebo zakládací listiny či jiným Z předpokládaným způsobem, může být např. přísnější možnost – notář. zápis
- založením PO nevzniká; => tzv. předběžná společnost (§ 64 OBCH.Z.) (založena, ale právně nevznikla); může za ní jednat kdokoliv ale z případných jednání je dotyčný zavázán sám. Spol. může následně příp. jednání relevantní jednání schválit → má se za to, že tímto jednáním je spol. vázána od počátku.
- obdobné u nadace, za které v tomto čase jednají zřizovatelé, nebo jimi zmocněný zřizovatel, popř. vykonavatel závěti. Závazky takto převzaté však na nadaci nebo nadační fond přecházejí automaticky okamžikem vzniku nadace a nemůžou být odmítnuty

2) vznik zápisem do příslušné veřejnoprávní evidence
- teprve v důsledku právní mocí rozhodnutí o povolení zápisu vzniká PO jako subjekt práva
- zpr. konstitutivní účinek zápisu ale jsou i deklaratorní zápisy (zapisuje se jen z evidenčních důvodů – Pozemkový fond ČR)
- obchodní rejstřík – obchodní společnosti a družstva, jiné PO, o kterých to stanoví zvl. Z
- jiné Z určené registry – nadační rejstřík, registr Ministerstva vnitra ČR pro evidenci obč. sdružení či PS a hnutí atd. …,

právní způsobilost PO
- na rozdíl od FO, plnou způsobilost získává PO až okamžikem svého vzniku
- 1) zp. k právům a povinnostem zakládá faktickou existenci PO. Může být omezena pouze Z X nutně omezena svou umělou povahou. Z může tuto zp. omezit v různé kvalitě i kvantitě (př. období likvidace či konkurzního řízení); lze omezit i dispozici s urč. částí majetku
2) způsobilost k PÚ – PO mohou činit takové PÚ, které nejsou v rozporu se Z či dobrými mravy n. Z neobcházejí

- PO mohou jednat (prostřednictvím lidí):
1) osobně – jednání statutárních orgánů jejím jménem
- statutární orgány jsou orgány za tímto účelem vytvořeny ve zřizovacích dokumentech a oprávněny jednat ve všech věcech týkajících se PO
- statutární orgány individuální a kolektivní (nutno stanovit, jak bude jednat); jejich působnost se objevuje i uvnitř. Působnost může přejít také na jinou osobu – likvidátor…

2) v zastoupení:
- a) zákonném – PÚ činí její pracovníci nebo členové za předpokladů stanovených ve vnitřních předpisech a nebo je-li to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé.
b) smluvním – oprávnění nevzniklo ex lege, ale ze smlouvy (ex contractu); u advokátu či prokuristy
- jejich jednání je přímo přičitatelné PO, ledaže by osoba vybočila z mezí svých zástupných oprávnění (exces); pokud se tak stane, vznikají p&p PO pouze za předpokladu, že:
a) se sporný PÚ týká předmětu činnosti (objektivní hledisko) a zároveň
b) druhý účastník PÚ o takovém vybočení nemohl vědět, ani při náležité pečlivosti, kterou od něho lze v konkrétním případě očekávat (subj.hledisko)
- jestliže 1 z podmínek není splněná, PO není zavázána. Pokud poškozenému účastníkovi vznikne škoda, může se domáhat její náhrady po pracovníkovi či členovi PO překračujícím své oprávnění (§ 420).

zánik PO
- 2 fáze.
1) zrušení soukromoprávní PO v okamžiku, kdy již nemůže nebo nemá dál plnit svůj účel může dojít kvalifikovanou dohodou jejich členů (společníků apod.), usnesením nejvyššího orgánu PO, uplynutím času, na který byla zřízena, splněním účelu, pro který byla zřízena, popř. rozhodnutím SO
- u veřejnopr. Osob - také Z či autoritativním rozhodnutím zřizovatele. Zvl. Možnost zániku PO – je konkurzní řízení.

2) k zániku většinou nutný výmaz z příslušné veřejnoprávní evidence – výmaz má konstitutivní účinky. Návrh na výmaz podává st. org, případně jiný org. – likvidátor.
- mezi fázemi se obvykle provádí likvidace – dochází k urovnání a vypořádání závazků zanikající PO. Vzhledem k vysokému stupni podrobnosti OBCH. právní úpravy, OZ stanoví, že se použije i pro likvidaci jiné právnické osoby. OBCH.Z. v tomto směru – jako lex generalis. Ale např. státní podniky mají svou vlastní úpravu likvidace.
- likvidaci provádí likvidátor, kterého zpr. stanoví statutární orgán, popř. soud. LIKVIDÁTOR je oprávněn činit veškeré úkony, které směřují k likvidaci PO.
- zvl. Z může stanovit, že není nutná, jestliže celé jmění přechází na právního zástupce

17. Ochrana osobnosti fyzické osoby

2010-10-21T01:26:00.000-07:00

Právní úprava ochrany osobnosti fyzické osoby

-OZ v §11 a násl.
-rozumí se jí ochrana ryze osobních P (všeobecných osobnostních P) – týká se jen FO
- ústavní základ tvoří LZPS cl. 6,7,10+ Úmluva o ochraně LP a ZS, Ú na ochranu LP a důstojnosti lidské bytosti, Ú o biomedicíně, Dodatkový protokol o zákazu klonování lidských bytostí

-rozsah ochrany stanoven §11 velmi široce a pouze příkladně:
a) takže ochrana života, zdraví a ŽP má těžiště hl. v TP a SPRÁVĚ
b) kromě ž a z uvádí § 11 obč. čest, lidskou důstojnost, soukromí, jméno a projevy osobní povahy
- výčet je pouze příkladmý, takže s OPO nejsou vyloučena ani jiná práva sloužící rozvoji osobnosti
-další možno vyčíst z §13 (ochrana proti neoprávněnému zásahu do práva na osobní svobodu, do práva na zachování listovního tajemství, lékařského tajemství, etc) X široký okruh P sloužící rozvoji osobnosti se OP ochraně vymyká  chráněny jinými odvětvími
-autorská a průmyslová P chráněna AZ, etc X není však vyloučeno subsidiární použití OZ (někdy)
-významný doplněk obecné OP ochrany tvoří tiskový Z (nepravdivý či zkreslující údaj dotýkající se cti FO; u PO ochrana dobré pověsti - goodwill) a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání (jedná se o právo na odpověď a právo na uveřejnění dodatečného sdělení)
- uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, týkající se cti, důstojnosti nebo soukromí určité FO nebo jména či dobré pověsti PO atd. → právo na uveřejnění odpovědi, ta se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Po smrti právo odpovědi manželovi a dětem a není-li jich, tak rodičům.
Dále pak právo požadovat - byla-li uveřejněna informace o trestním stíhání a nebylo-li pravomocně rozhodnuto – uveřejnění informace o výsledku tohoto řízení jako dodatečného sdělení.

- ochraně os. slouží i zákon o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb.- provedení čl. 10/3 L) – úprava ochranu údajů o FO, práva a povinnosti při zpracování a podmínky jejich předávání do ciziny. Vztahuje se na údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci a též FO a PO → z porušení s nakládáním vznikají zvláštní nároky : na odstranění závadného stavu, na omluvu nebo jiné zadostiučinění, či souběžně může být uplatněno i P na zaplacení peněžití náhrady (škody).
- nejde o ochranu dle §11, takže v 1st stupni je věcně příslušný okresní soud X dle §11 je to krajský soud (resp. městský)

-dalším doplňkem OPO osobnosti –
1) ochrana poskytovaná FO jako zaměstnanci (§7 ZP) a
2) právo na vydání pracovního posudku (§60 odst.1 ZP) – do 15 dnů od požádání zaměstnavatel povinen vydat posudek (nemusí však dříve než 2 měsíce před skončením pracovního poměru) PP jsou veškeré písemnosti, jež mají vztah k výkonu práce. Nesouhlasí-li z-nec s obsahem PP – ve lhůtě 3 měsíců. kdy se o jeho obsahu dozvěděl, možnost se u soudu domáhat, aby zaměstnavateli bylo uloženo přiměřeně pracovní posudek upravit.
- obdobná možnost i u potvrzení o zaměstnání – při skončení pracovního poměru je z-tel povinen vydat z-nci, popř. jinému z-teli na jeho žádost POZ. Jiné info je z-tel oprávněn o z-nci podávat pouze s jeho souhlase.

-dalším doplňkem je §49 z.č. 200/1990 Sb. o přestupcích (správněprávní ochrana) a TŘ (§ 206 - pomluva)

Obsah nároků na ochranu osobnostních práv

- rozsah ochrany osobnostních práv je vymezen prostředky, které OZ k jejich ochraně poskytuje – není úplná…
-OP prostředky se nehodí k ochraně proti všeobecnému ohrožení, resp. k všeobecnému poškozování práv uvedených v § 11. Nikdo se proto nemůže OP prostředky domáhat zlepšení závadné kanalizace nebo zákazu vypouštění výfukových plynů pod okny na křižovatce) X hodí se k určitému konkrétnímu zásahu do P (plíseň v najatém bytě)
-třídění aspektů ochrany osoby FO v OP zakotvených v §11:
1) P na tělesnou integritu (ochrana života a zdraví; 6 a 7 L)
-vztahuje se i na KO lidské tělo – srov. Úmluvu o biomedicíně; 20/1966 Sb. (důl. v souvislosti s transplantacemi orgánů a tkání – tedy s jejich přenesením z mrtvého těla na živé)
- v současné době návrh zákona: předpokládaný souhlas dárce; vytvoření registru osob, které souhlasí, aby jim po smrti byly odebrány orgány (viz. TPAZ)

2) P na osobní svobodu - §11 výslovně neuvádí; 8 a 10 L
- rušena fyzickým násilím nebo psychickým nátlakem i vně ustanovení o ochr. Os. (§ 37 a 49??)
- ochrana hl. z jiných PP (TZ,TŘ, OSŘ, SP aj.)

3) P na jméno – tím se rozumí hl. příjmení + křestní a pseudonym (krycí jméno) I samostatně, je-li dostatečným individualizačním znakem…

4) P na občanskou čest a důstojnost (10 L) – právo především spočívá v zákazu různých druhů neoprávněných zneucťujících zásahů (př. pomluva)
- chráněna i profesní čest (lékaře apod.)

5) P na podobu a P k podobizně - pod. = hmotné zobrazení člověka živého i zemřelého, pokud je na ní identifikovatelný. OZ poskytuje ochranu i obrazovým snímkům, které se od podobizny liší tím, že primárně zobrazují něco jiného něž člověka.

6) P na slovní projevy (včetně záznamů) = právo uplatnit svůj slovní projev a právo k záznamům slovního projevu. Záznamy se vyskytují ve formě písemností a zvukových snímků.
-u písemností osobní povahy - korespondence, deník atd. Dopis může být písemností os.povahy především pro pisatele a příjemce, ale někdy i pro 3. osobu (syn příjemce – jako rodinná památka)
- zvukový záznam - nahrávka hlasového projevu na nějaký nosič etc
-NEOPRÁVNĚNÝ ZÁSAHA = neoprávněná dispozice či již neoprávněné zachycení hlasového projevu jiného

7) P na soukromí
- spočívá v právu jednotlivce rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, popř. v jakém rozsahu mají být skutečnosti jeho soukromého života zpřístupněny jiným. Předmět p na s tvoří vnitřní – intimní sféra života – součástí je též rodinný život – do nich patří nejen sociální vztahy ale i materiální (vyživovací povinnost)
- specifický příklad ochrany p na os. s - je neoprávněné poskytnutí či získání INFO o FO, resp. proti zneužití takové informace; 10/2,3 L; 101/2000 Sb.)

Prostředky ochrany osobnostních práv

1) obecné (§16)
2) specifické (§13) – ten, jehož osobnostní právo bylo neoprávněným zásahem, který je objektivně způsobilý toto právo porušit se může bez ohledu na zavinění původce zásahu zejm.:

a) domáhat se, aby od pokračování neoprávněných zásahů do jeho práv bylo upuštěno, nebo-li domáhat se zdržení takových zásahů (tzv. zdržovací žaloba-negatorní)

b) domáhat se odstranění následků neoprávněného zásahu do svého práva, především obnovením původního stavu, ale i jinak – např. zničením neoprávněně poř. snímků (odstraňovací žaloba)

c) domáhat se podle povahy věci, aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění = satisfakce (např. ve formě omluvy)
(morální – pokud nedostačující, byla-li zejména ve značné míře snížena důstojnost FO či její vážnost ve spol. → materiální /náhrada nemajetkové újmy v penězích/ → výši určuje soud, ale nemůže překročit návrh žalobce)

-byla-li neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti FO způsobena majetková újma - škoda, tak se použijí PN odpovědnosti za Š pro vznik závazku k náhradě škody, pro rozsah náhrady… (§ 420n.)

Aktivní legitimace k uplatnění ochrany osobnostních práv

- v první řadě legitimován sám subjekt dotčeného osobnostního práva
-po KO FO mohou uplatňovat děti a manžel; pokud nejsou tak i rodiče (§15 posmrtná – postmortální ochrana) – uplatňují toto právo nikoli jako dědicové ale jako zvl. právní nástupci určeni originárně zákonem

Omezení všeobecných osobnostních práv

-písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky, zvukové záznamy, etc. týkající se FO (či jejích projevů) smějí být pořízeny nebo použity (§12)
1) zásadně jen se svolením toho, koho se týkají
2) bez jeho svolení - k úředním účelům na základě Z (zákonná úřední licence)
3) bez jeho svolení (jde-li podobizny, obrazové snímky a zvukové záznamy, nikoli písemnosti), pokud mají být použity přiměřeným způsobem pro vědecké, umělecké účely anebo tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství (zákonná umělecká a zpravodajská, reportážní licence)
- žádné z těchto použití, byť i zákonem dovolené však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy FO (tj. s její důstojnou existencí); §12. Sankce dle § 13. Podobně jako pro televizi nebo tisk, je možno použít i bez svolení za účelem demonstrace v procesu výuky nebo lékař rentgenový snímek – kryto pojmem vědecké účely…

Ochrana poskytovaná PO

- PO má podobná P ale z povahy věci ne právo na ochranu osobnosti (§19b/2,3)
-ochrana názvu a dobré pověsti
- při neoprávněnému zásahu do těchto práv se i PO může domáhat soudní cestou, aby se neoprávněný uživatel jeho jména zdržel užívání a odstranil závadný stav; může se domáhat přiměřeného zadostiučinění (může být požadováno i v penězích)
-obchodní jméno chrání i OBZ – pro případ neop. užívání firmy podnikatele podle § 12 OBCH.Z, § 44-55.

16. příbuzenství, osoby blízké a domácnost

2010-10-21T01:24:00.000-07:00

-v OPV někdy význam, zda účastníci jsou os. blízké, zejména příbuzné (stejný předek)
-vymezení osob blízkých, resp. příbuzných v OZ (§116) je lex generalis i pro jiná právní odvětví
-osoby blízké (o.b. ipso facto - přímé příbuzenství, sourozenci, manžel) X osoby, které se za jistých okolností pokládají za blízké
-osoby blízké:

1) příbuzní v přímé řadě bez omezení a v řadě pobočné sourozenci - osoby blízké ipso facto (ze samého faktu příbuzenství)
-stupeň se dle §117 stanoví počtem zrození / příbuzenstvím se rozumí vztah předků a potomků (přímá) a vztah osob poch. ze společného předka (pobočná)
- řada přímá – předci (ascendenti), potomci (descendenti), řada pobočná – společný předek a nikoli příbuzní v řadě přímo. 1. stupeň v pob. řadě není → vždy jsou min. dvě zrození (bratr – sestra – 2.stupeň)
-plnorodí příbuzní (oba rodiče) X polorodí (1) - nemá právní význam, stejně jako ne/zrození v manželství
-o osvojení platí fikce o vzniku příbuzenství X nevzniká vztah mezi příbuznými osvojence a osvojitelem, naopak příbuzenství zde zaniká mezi osvojencem a jeho vlastními pokrevními příbuznými (obnoví se při zrušení zrušitelného osvojení)
-genetické příbuzenství je tedy v tomto případě bezvýznamné, ale může být relevantní např. pokud jde o uzavření manželství
- příbuzenství založené osvojením zakládá všechna P & P jako pokrevní p. – i v právu dědickém

2) ipso facto také manžel/ka po dobu trvání M, bez zřetele žijou-li společně, či nikoliv.

3) jiné osoby
-blízké pouze za 2 podmínek (kumulativně):
a) jsou navzájem v rodinném či obdobném poměru a
-např. i vzdálenější příbuzní (strýc, teta), osoby žijící ve společné domácnosti (druh, družka), event. rodiče a ostatní pokrevní příbuzní osvojence či sešvagřené osoby (OZ nezná tento pojem)
- švagrovství samo právně relevantní vztah nezakládá

b) jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní
-rozhoduje soud
- ot. zda se má či nemá speciálně právně regulovat partnerský vztah spolužijících osob stejného pohlaví; nakonec převážil názor, že dosavadní úprava dostačuje
- někdy také názor na regulaci druha a družky
-domácnost (§115) = FO trvale žijící a společně uhrazující náklady na své potřeby
-není závislé na blízkosti / determinující znaky jsou kumulative – soužití FO, trvalé, společně uhra…
-zpravidla předpokládáno i společné bydlení, nejen žití (ale např. nezaniká na vojně či VŠ)

15. Fyzické osoby

2010-10-19T07:55:00.000-07:00

právní způsobilost FO
1) způsobilost k p&p
-způsobilost mít práva – zákl. občanské P (čl. 5 L) - nelze zbavit ani omezit/obdobné i u povinností… . Z k p&p podle hmotného práva určující i pro způsobilost být účastníkem řízení před soudy.
-vznik narozením (nasciturus se musí narodit živý, (jinak se považuje, jako by nikdy práv nenabylo, pak bez omezení ) a trvá po celý život člověka - nemůže být omezena ani se nerozšiřuje
-zaniká KO (úřední zjištění smrti) a stejné právní následky má prohlášení za mrtvého:
a) KO nelze prokázat předepsaným způsobem (úředním zjištěním a vydáním úmrtního listu), ale soud zjistí KO jinými prostředky (havárie letadla)
-jiné zjištění KO

b) prohlášení nezvěstné osoby za KO (dle všech relevantních okolností – doba nezvěstnosti, věk osoby, žádné zprávy, že je naživu…)
-vysoká pravděpodobnost KO
-pokud se objeví osoba živá, soud rozhodnutí zruší ex tunc (protože skutečný zánik právní subjektivity působí jen KO) - obnovení p&p (výjimkou je manželství, pokud se již manžel znovu oženil, a to i kdyby mezitím zaniklo)
- o tom, kdo je oprávněn podat návrh na prohlášení za mrtvého – OSŘ; v rozsudku o prohlášení za mrtvého soud uvede pravděpodobný (presumptivní) den smrti.

2) způsobilost k PÚ (v novém OZ se uvažuje o staronovém pojmu svéprávnost)
-způsobilost FO nabývat vlastními PÚ p&p resp. působit jiné právní následky
-vzniká postupně dle stavu psychické vyspělosti - v plném rozsahu až zletilostí (§8/2):
a) dosažením 18 let
b) uzavřením manželství (i neplatného) před dovršením 18 let (jednou provždy)
-vedle neporušenosti vůle se vyžaduje i intelektuální vyspělost (dle §9 „rozumová a volní“) tj. rozpoznat charakter a adekvátnost jednání + ovládat dle tohoto své chování - možno omezit/zbavit: x od způsobilosti mít P & P
a) ze Z (§9) v důsledku nedostatku věku (nezletilost); omezení úpadce v konkurzu, nezávisle na své intelektuální a volní vyspělosti
-nezletilci způsobilí pouze k takovým PÚ, které odpovídají jejich intelektuální úrovni (resp. věku) - chrání nezletilce i kontrahenta (BF)
-novorozenec nemá vůbec (není vyvinuta vůle)

b) rozhodnutím soudu (§10) v důsledku nepřechodné duševní poruchy či nadměrnému požívání alkoholu či omamných prostředků a jedů lze způsobilosti zbavit či ji omezit
- o přechodnosti vypovídá znalecký posudek; alkohol.. posoudí soud, ale i zde
musí být jistá trvalost
- rozdíl mezi zbavením a omezením:
1) zbavení může být provedeno, jen není-li člověk schopen činit PÚ vůbec, kdežto omezení tehdy, nemůže-li konat jen některé

2) zbavení může být provedeno výlučně pro duševní poruchu, která není jen přechodná, kdežto omezení může být provedeno i v důsledku nadměrného požívání alkohol. prostředků nebo jedu (ale jestliže nadměrné požívání způsobí u někoho kvalifikovanou duševní poruchu → zbavení pro duš. poruchu, která tím byla způsobena, právním důvodem nebude nadměrné p.)

3) zbavení má za následek úplný zánik způsobilosti k PÚ; omezení má za následek její zánik jen potud, pokud jde o PÚ, uvedené ve výroku rozhodnutí soudu
c) ze Z (§38/2), jestliže osoba, jejíž způsobilost nebyla omezena, resp. vyloučena rozhodnutím soudu, vykonává PÚ v duševní poruše činící osobu k němu nezpůsobilou
-týká se i přechodné poruchy
-omezen či zbaven může být i nezletilec
- způsobilosti k PÚ se nabývá dle objektivních hledisek (věk) a ztrácí/omezuje dle subjektivních odchylek od normálního psychického vývoje člověka
-PÚ osoby zbavené SOUDEM způsobilosti jsou neplatné bez zkoumání, zda ,je vykonala ve stavu choroby či jasném okamžiku X u osoby nezbavené/omezené nutno posuzovat její okamžitý stav (zda byl učiněn v jasném okamžiku – lucidum intervallum – nebo stavu duševní poruchy)
-zbavení/omezení - stanovení opatrovníka (jedná za osobu v mezích nedostatku její vlastní způsobilosti) §27 odst.2 a 3
-zbavení/omezení může být změněno či omezeno, pokud odpadnou či se změní důvody
- způsobilost k PÚ dle hmotného práva je určující i pro procesní způsobilost; předseda senátu za
urč. okolností může nařídit zákonného zástupce FO, která nemá úplnou způsobilost k p&p ale v tomto případě může jednat samostatně

3) deliktní způsobilost (způsobilost k zaviněným protiprávním úkonům)
-v OZ upravena v souvislosti s odpovědností za Š (§422,423), ale není s ní totožná
-jde o způsobilost založit vlastními zaviněnými protiprávními úkony svou odpovědnost
-v plném rozsahu zletilostí (tedy stejně jako zp. k PÚ), před dosažením zletilosti se DZ posoudí dle okolností (bez zřetele na věk, duševní poruchu či zbavení/omezení k PÚ), zda byla osoba schopna ovládnout své chování a posoudit jeho následky (stejně i u osoby postižené duševní chorobou)
-výjimečně je podle zákona odpovědný i ten, kdo se do stavu dostal zaviněným, tedy vlastní vinou (§ 423)

14. Subjekty občanskoprávních vztahů

2010-10-19T07:53:00.000-07:00

Právní způsobilost
-Subjekty práv a povinností - FO a PO (vč. státu - §21) včetně cizích FO a PO (s výjimkami)
-právní způsobilost:
1) způsobilost k p&p = právní subjektivita (caput)
-způsobilost mít v mezích právního řádu p&p tj. být jejich subjektem
- v OP ji mají všechny osoby

2) způsobilost k PÚ a deliktní způsobilost (k protiPÚ – založení odpovědnosti)
- u kterých jsou objektivně dány předpoklady potřebné psychické (tj. volní a intelektuální)
vyspělosti
- v OP ji mají pouze subjekty, jejichž chování objektivní právo uzná za právně relevantní (OP neuznává za právně relevantní chování všech osob – i ochrana těchto osob…)
-způsobilost (k PÚ) vlastními úkony způsobovat právní následky (hl. nabývat p&p)
- u PO je vznik a zánik právní subj. a způsobilosti k PU jsou v zásadě totožné
- způsobilost k zaviněným protiPÚ (deliktní způsobilost)– vlastními zaviněnými protiPÚ založit svou odpovědnost, a tedy nést jejich nepříznivé P následky

13. Občanskoprávní vztahy

2010-10-19T07:51:00.000-07:00

Pojem
-druh právních vztahů, jejichž obsah tvoří subjektivní p&p upravené OP
-od jiných PVZTAHŮ se liší hl. předmětem a vztahem svých subjektů
-PV někdy nahrazováno synonymem právní poměr X pouze v PRACKU je pracovněPV širší (zahrnuje dohody o pracích mimo PP - §232… ZP) nežli pracovní poměr
-OZ zmiňuje PV v §1-3 i jinde (např. §853)
-relikt z OZ 1964 (nejasnost vztahu subj. p&p a OPV) - OPV mají dvojí smysl:
1) stricto sensu = ve smyslu přesném
-§2/2 (postavení účastníků OPV)
-§2/3 (obecná dispozitivnost PN OP)

2) OZ hovoří o OPV šířeji - largo sensu = v širokém smyslu
-šířeji než je pojato v učebnici
-rozumí jimi jakákoliv objektivní občanská p&p (včetně těch, co nejsou obsahem PV)
-např. §1/1.2 + §2/1 a hl. §3 (mluví o p&p plynoucích z OPV, ale má na mysli jakákoli subjektivní Op&p - výrazný projev koncepce OPV založených na tom, že subjektivní p&p tvoří vždy součást OPV)
X dle učebnice existují Sp&p mimo PV (tj. ne všechna Sp&p jsou vždy součástí OPV)

- existují i p&p mimo PV => ne všechna Sp&p součástí OPV

-PV lze také definovat jako společenské vztahy upravené P (resp. společenské vztahy, ve kterých jejich subjekty navzájem vystupují jako nositelé p&p) - PV je specifický společenský vztah, jehož předmětem je jistý společenský vztah materiální (faktický) a jehož subjektům se v důsledku právní úpravy dostává postavení subjektů p&p
-z obecného vymezení PV vyplývá, že OPV je PV, jehož předmět je upraven PN OP a jehož subjekty navzájem vystupují jako nositelé Sp&p
-předmět OPV je dán předmětem OP. Předmět určitého OPV je konkretizací zákonného předmětu OP - (vztah konkrétního k abstraktnímu)
-např. kupní smlouva konkretizuje (cena, doba dodání, místo, etc) daný právní vztah (vzájemná p&p stanovená Z) z kupní smlouvy
-charakteristickým znakem OPV je vzájemné postavení jeho subjektů vyjádřené v §2/2 („v OPV mají účastnící ROVNÉ POSTAVENÍ“)

Druhy občanskoprávních vztahů
-OPV (a PV vůbec) jsou vždy vícestranné (vyplývá přímo z pojmu) - dva subjekty v opačném právním postavení (postavení stran) tj. P nezná vztah k sobě samému, ale na každé straně může být i více subj.

-dělení OPV:
a) Dvoustranné (jde o vzájemné plnění stran)
b) Vícestranné -více osob sdružuje svoje přičinění (či věc) za účelem dosažení společného výsledku (prospěchu)
-jednostranné OPV = OPV s jednostranným plněním (např. darování) - výstižnější je OPV jednostranně zavazující
-dvoustranné OPV dělíme na:
1) synallagmatické
-původně (dle ŘP) měly obě strany postavení dlužníků i věřitelů = za hodnotu poskytnutou jednou stranou je 2nd strana povinna poskytnout protihodnotu
-poskytované plnění by také mělo být vzájemně ekvivalentní (např. koupě za kupní cenu)
-v OZ např. vyplývá z §560 („mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se splnění domáhat jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve, anebo je připraven ho splnit“ - jde o vzájemnou podmíněnost plnění smluvních stran)

2) asynallagmatické
-např. dar či bezúročná půjčka
-podobně i koupě smíšená s darováním tj. negotium mixtum cum donatione (prodej za nepřiměřeně nízkou cenu)
-v současném OP nemá velký praktický význam a je chápáno nejednotně
-OZ tyto kategorie výslovně nezná
-OPV založené PÚ lze také třídit dle charakteru PÚ jímž byly založeny na:
1) úplatné (synal…) a bezúplatné (asynal…)
2) kauzální a abstraktní
3) pojmenované a nepojmenované

Vznik občanskoprávních vztahů (§ 2/1)
1) ze zákona
-v OP výjimečné
-např. zákonné zastoupení (§23)
-podobně i v §151b předvídané zákonné zástavní právo (resp. §672/1??)

2) z konstitutivního rozhodnutí soudu či správního úřadu
-v OP také výjimečné
-např. zřízení věcného břemene ve smyslu §151o

3) z úkonů
-typické pro OP
-dělíme na:
a) právní úkony
b) úkony protiprávní (hl. způsobení škody, vadné plnění, etc)

4) z události a protiprávních stavů
-např. odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvl. nebezpečným (§432)

5) z jiných právních důvodů (ex variis causarum figuris)
-např. vznik nálezcova P na nálezné (§135/2)
-vznik OPV může být podmíněn souběžnou existencí několika právních důvodů (všechny jsou nutné pro vznik PV, ale dostatečným důvodem je až jejich souběžnost – všechny zároveň)
-např. kontrakt s odkládací podmínkou (ve smyslu §36/3) - ke vzniku PV je třeba PÚ (smlouva) a události (splnění odkládací podmínky)

Prvky (složky) občanskoprávních vztahů
1) subjekty
-libovolně seskupené FO a PO včetně státu jako PO (§21)
-v PV musí být nejméně 2 subjekty; stranu může tvořit více osob
-spoludlužníci či spoluvěřitelé tvoří vždy jen jednu stranu smluvního závazku
- o subj.PV platí totéž co o subjekteh p&p

2) obsah
-vzájemná Sp&p účastníků PV

3) předmět
-věci, práva a jiné majetkové hodnoty
- objektem je lidské chování, týkající se uvedených předmětů

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
8. Základní zásady SP
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz

12. Právní domněnky a fikce

2010-10-19T07:49:00.000-07:00

-d. stanoveny Z
-domněnky zavazují SO aby, buď bezpodmínečně nebo podmínečně, předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je (či dokonce je jisté, že není)
-dělení PD podle toho, zda jsou závazné bezp. nebo podm.:
1) vyvratitelné („má se za to“, „považuje se“)
-podmínečně závazné - přípustný důkaz opaku
-SO přihlíží, pokud nebyla vyvrácena
-např. domněnka otcovství § 51, 52 z. o rodině …

2) nevyvratitelné („hledí se“, „platí“)
-bezpodmínečně závazné, platí kategoricky - důkaz opaku není přípustný
-např. §47/2 = účastníci za podmínek tam uvedených od smlouvy odstoupili
-v OP používány zřídka
fikce
-v OP výjimečné
-na rozdíl od PD → skutečnost domn. předpokládána většinou existuje - vychází se z lidské zkušenosti x u FIKCE →
-je známo, že fingovaná skutečnost neexistuje, ale z praktických důvodů se za existující považuje - F je P konstrukce
-např. legální vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuznými osvojitele nebo doručení podle § 46/2 OSŘ k němuž dojde i tehdy, jestliže se o něm adresát písemnosti vůbec nedozvěděl.

10. VÝKLAD PÚ / 11. PRÁVNÍ NÁSLEDKY VADNÝCH PRÁVNÍCH ÚKONŮ

2010-10-19T07:43:00.000-07:00

10. VÝKLAD PÚ
-výklad právních úkonů
-slovy vyjádřený PÚ se interpretuje dle smyslu použitých slov a spojení (§35/2) + v pochybnostech se přihlíží k vůli autora
-PÚ vyjádřeně jinak nežli jazykovým výrazem se vykládají dle toho, co takové vyjádření obvykle znamená (§35/3) + přihlédnutí k vůli + ochrana dobré víry (BF) adresáta
- zvl. Pro oblast obchodních z.v. upraveno v § 266 OBCHZ.

11. PRÁVNÍ NÁSLEDKY VADNÝCH PRÁVNÍCH ÚKONŮ

1) neplatnost PÚ (negotium nullum)
-absence náležitosti požadované Z pod sankcí neplatnosti
-PÚ vzniká, ale je neplatný (hledí se na něj jakoby nevznikl) mimo případu, kdy se PÚ může ze Z konvalidovat – „původně neplatný právní úkon se stane platným“ (Z výslovně a taxativně neprohlašuje za neplatné – viz. konvalidace závazku neplatného jen pro nedostatek formy - § 455/1) resp. ledaže se oprávněný neplatnosti nedovolal (ač mohl)
ZÁSADA – neplatné PÚ jsou neplatné abs., pokud je Z výslovně a tax. neprohl. za rel.n.
-dělení:
a) absolutní neplatnost (negotium nullum)
- neplatnost nastává bez dalšího ex lege
- všechny neplatné PÚ, které Z výslovně a taxativně neprohlašuje za relativně neplatné (§40a)
-PÚ není prohlašován za neplatný a hledí se na něj, jakoby nebyl
-v praxi se neliší od zdánlivého PÚ
-plnění k němuž z absolutně neplatného PÚ došlo, musí být vráceno na základě BO
-soud či jiný SO přihlíží k neplatnosti bez návrhu
-může se jí dovolávat každý, kdo má na tom právní zájem
-nemůže být zhojena dodatečným schválením (ratihabicí) a nemůže ani konvalidovat dodatečným odpadnutím důvodu
-nepůsobí právní následky ani v případě kladného rozhodnutí o vkladu do KN
-nepromlčuje se

b) relativní neplatnost
- nenastává ze samotného Z. RNeplatný PÚ působí právní následky, jakoby byl platný, pokud jich není zbaven rozhodnutím soudu či příslušného SO nebo dohodou účastníků, a to v obou případech ex tunc
- RN PÚ tj. konkrétní sml. Nastává jednostranným uplatněním, tj. v okamžiku, kdy projev toho, který je neplatností dotčen a jenž se jí domáhá, dojde druhému účastníku PÚ
-pomine ratihabicí, dodatečným odpadnutím důvodu nebo se ho oprávněný nedovolal (konvalidace)
-soud přihlíží pouze na návrh (aktivně legitimován dotčený subjekt, nejen spolukontrahent, pokud ji ovšem sám (třeba i nezaviněně) nezpůsobil)
-promlčecí doba = 3 roky (dle praxe od učinění PÚ-KNIHA → ode dne uskutečněného věcného plnění)

ZVLÁŠTNOSTI NEPLATNOSTI PÚ PRO OBCH Z.V.→ § 267 a § 268 OBCHZ.
-OZ připouští konverzi neplatného PÚ (za okolností v §41a/1), pokud obsahuje náležitosti jiného PÚ, který má stejný či obdobný hospodářský cíl a u něhož důvody neplatnosti nejsou dány - platí tento PÚ (pokud lze předpokládat, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o tom věděla - PÚ zůstává neplatný (nespraví to ani ratihabice), ale projev vůle je posouzen jako jiný PÚ) X konvalidace (odpadnutí důvodů neplatnosti a právní úkon původně neplatný se stal platným) X ratihabice (dodatečné schválení)
-neplatnost tedy může být dále:
a) úplná
b) částečná
-důvod se týká jen části PÚ - zbytek platí (jedině pokud by oddělení neplatné části nebylo možno oddělit od ostatního obsahu - §41)
-zjišťováno interpretací projevu vůle
-relativní i absolutní neplatnost působí ex tunc (od počátku; jakoby nikdy nevznikl)
-u RN platí pouze při zbavení platnosti
-kdo plnil, může žádat o vrácení (§451/2 a §457)
-vzniklá škoda - dle §42 možnost domáhat se náhrady (dle §420 proti tomu, kdo zavinil – culpa in contrahendo) - platí pokud poškozený důvěřoval bez zanedbání obvyklé péče v platnost PÚ

2) odporovatelnost PÚ
-dle §42a PÚ učiněné s úmyslem zkrátit uspokojení pohledávky věřitele (in fraudem creditoris)
-vymahatelnou je pohledávka, pro jejíž uspokojení má věřitel exekuční titul vůči dlužníkovi
-PÚ zůstávají v platnosti vůči 3rd osobám, ale mohou být rozhodnutím soudu (na návrh věřitele) v odpůrčí žalobě zbaveny právních následků vůči němu = tzv. relativní bezúčinnost PÚ vůči zkrácenému věřiteli (např. ten co krátí prodal prsten, kupující věděl, že tím krátí věřitele – odp. žaloba věřitele – pozbytí následků, zabavení věci – jakoby k prodeji nedošlo)
-důležitá je BF 3rd osoby
-u osob blízkých věřiteli stanoví Z vyvratitelnou právní domněnku, že o tom věděly
-odpor se vznáší vůči osobě, v jejíž prospěch byl PÚ učiněn či které vznikl z odporovatelného PÚ dlužníka prospěch, a to v souvislosti s PÚ dlužníka za poslední 3 roky
-speciální úprava platí v konkurzním řízení (je připuštěna i neúčinnost PÚ) – doplněk odporovatelnosti v občanském zákoníku.
- ODPOROV. – jen § 42 – nedostatečná úprava !!!

3) možnost jednostranně odstoupit od smlouvy
-např. u smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek
-vedle Z stanovené možnosti odstoupení možné i odstoupení smluvní neboli smluvené (§48/1 a §497)
-od PÚ neplatných nutno teoreticky odlišit PÚ zdánlivé – nicotné (non negotium)
-projevy vůle nemající náležitosti PÚ (chybí nějaký pojmový znak PÚ)
-v (soudní) praxi spojovány s PÚ absolutně neplatnými
-např. ústní závěť bude PÚ zdánlivý (a nikoli neplatným pro nedostatek formy)
(jde o takové chování, které sice je PÚ podobné, či dělá zdání…, ale ve skutečnosti pro své základní vady právním úkonem není)
OZ – PÚ zdánlivý nepoužívá, jen teorie…

Protiprávní úkony a protiprávní stavy

Protiprávní úkony
-také spočívají ve volním lidském chování
-mohou být komisivní či omisivní – nekonání je protip.úkonem jen tehdy, když měl povinnost něco konat.
-volní lidské chování právem reprobované (zakázané)
-jde o porušení právní povinnosti (lhostejno zda smluvní či deliktní (mimosmluvní)) tj. porušení P
-nepříznivé následky vyvolány nezávisle (někdy i proti) na vůli jednajícího
-např. způsobení škody, vadné či nevčasné plnění, nekalá soutěž, etc
-dělíme na:
a) zaviněné
b) nezaviněné
-právními skutečnostmi OP mohou být i protiprávní stavy
-většinou vznikají v úzké spojitosti s určitou událostí
-od události se liší tím, že nejde o dění, ale stav jsoucí objektivně v rozporu s P - nutnost odstranění (NAPŔ. vichřicí porušená střecha která ohrožuje soused. stavbu nebo jeho os. bezp.)
-může být způsobeno i lidským chováním, která samo o sobě není protiprávním úkonem (důlní činnost)

Jiné právní skutečnosti

Vytvoření věci a nehmotných statků
- právně relevantní skutečností je může být i určitá lidská činnost spočívající ve vytvoření určité hmotné (výroba, práce) či duchovní (tvůrčí duševní činnost – autorské dílo; hl. vytvoření autorského díla či vynález) hodnoty
-vždy dojde minimálně k nabytí vlastnictví (nějakým subjektem) – nevyhnutelný následek

Konstitutivní rozhodnutí státního orgánu
-v drtivé většině char. deklaratorní (autoritativní osvědčení ne/existence konkrétního OP vztahu ex tunc) - nepůsobí hmotně právní následky, pouze procesně právní (např. povinnost splnit dluh do určité lhůty stanovené v rozhodnutí) Nijak také nemění dobu splatnosti dluhu, která již předtím nastala na základě hmot.p. ustanovení či skutečností.
- výjimečně v občanskopr. věcech i konstitutivní charakter rozhodnutí SO
-působí (ex nunc) procesněprávní i hmotněprávní následky (od okamžiku právní moci) - ZMR OP vztahy popř. působí jiné HP následky (ZMR = zakl., mění, ruší)
-např. rozhodnutí o zrušení a vypořádání podíl. spoluvlastnictví a vypořádání mezi spoluvlastníky podle § 142/1 anebo rozhodnutí soudu o přikázání stavby do vlastnictví pozemku…

Události
pojem
-skutečnosti nespočívající v lidské vůli a jsoucí na ní nezávislé
-PS je to tehdy, pokud s ním PN OP spojují právní následky (např. s uplynutím času je spojeno promlčení)
-velmi různorodé
-hl. působení přírodních sil (vichřice, náledí, selhání počítače) či výsledek biologických procesů (narození, KO – smrt)
-patří sem i mimovolní lidské chování
-dělíme na:
a) předvídatelné
b) nepředvídatelné
-nebo na:
a) odvratitelné
b) neodvratitelné
-zvl. případem je tzv. vyšší moc (vis major) - vnější událost, která je při vyvinutí veškeré péče nepředvídatelná a zároveň při vynaložení veškerého možného úsilí neodvratitelná
-teorie na rozdíl od OZ (resp. OBZ) stále užívá tento termín (ale méně než dřív)
-typický příklad např. událost v §428 (2nd věta)

význam času a počítání času
-zvl. významná PS (událostí)
-několik významů slova „čas“:
1) určitý okamžik (den, konec dne)
2) plynutí času (lhůta, doba)
3) dovršení určitého času (dovršení zletilosti, zralost neboli dospělost pohledávky)
-mezi PS patří i tzv. „doložka času“, kdy účinky PÚ závisí na budoucí jisté události, na které se strany dohodly (smlouva) či kterou strana určila (JPÚ – 1str. PÚ) - od podmínky se liší jistotou
-rozeznává se čas, od kterého právní následky
a) počínají (dies a quo)
b) končí (dies ad quem)
-podobně jako u podmínek suspensivních a resolutivních – ale tady je jasné zda a kdy.
-často ve spojení s jinou PS - součástí komplexních PS - konec plynutí času (většinou ve spojení s jinou P skutečností – př. úkon nebo nevykonání něčeho) možno být stanoven čtverým způsobem - jako den o němž:
a) je jisto zda nastane a kdy nastane – CERTUS AN, CERTUS QUANDO (prekluze u reklamace)
b) je jisto zda nastane, ale ne kdy – CA, INCERTUS Q. (KO člověka)
c) není jisto, zda nastane, ale je jisto kdy – IA, CQ(dosažení věku)
d) není jisto zda ani kdy – IA, IQ (např. manželství)
-kromě prvního případu (tzv. čisté stanovení času, resp. doložku času) jde o podmínky
-OP zná i atypické určení časového úseku (splnění dluhu „až dlužník bude chtít“ či „moci“ - neurčitá doba splatnosti - na návrh věřitele může stanovit soud dle §564 = dodatečné upřesnění); podobně i „ihned“, „bez zbytečných odkladů“, „neprodleně“, etc
-právní význam má i skutečnost, zda něco nastalo dříve či později než něco jiného (resp. zároveň) – tak je tomu v příp. KO více osob – která dříve, odvolání nabídky smlouvy (§ 43/3), 2 závěti (§ 480)…
-zvl. význam mají lhůty
1) HP (působí právní následky v oblasti OPH (zánik závazku) X PP (pouze procesní význam, aniž by působily též právní následky v oblasti hmotného práva) např. lhůta ke splnění dluhu, stanovená ve výroku rozsudku, nepůsobí splatnost pohledávky, nýbrž má jen právní následky procesní; možnost výkonu rozhodnutí)

2) pořádkové (jejich marné uplynutí nepůsobí zánik p&p, ale jiné právní následky)

3) zákonné X stanovené PÚ (smluvní)
-L zpravidla stanoveny
a) určením posledního dne – do 1. července
b) určitým časovým obdobím – počet týdnů…
-ZÁKONNÁ PRAVIDLA PRO POČÍTÁNÍ LHŮT STANOVÍ §122 (patrně jde o ius cogens)
-L stanovena počtem dní - začíná dnem, který následuje po dni, ve kterém vznikla skutečnost rozhodující pro její běh (od tohoto dne běží lhůta tolik dní, kolik je stanoveno) NAPŘ. 10ti denní lhůta dne 10. května – (1. den 11. května → konec 20. května)
-L určená podle týdnů končí v ten den posledního týdne, který se shoduje s dnem, kdy nastala skutečnost zakládající běh L (Po + 3 týdny - opět v Po)
-L dle měsíců/let končí v ten den posledního měsíce lhůty, který se shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost dávající vznik běhu L (1R+3M dne 23.5.1999 - 23.8.2000), pokud není odpovídající den (31. etc), tak končí posledním dnem
-půl měsíce je vždy 15 dnů
-připadne-li konec lhůty počítané v D/T/M/R na So, Ne, či svátek, posouvá se konec na nejbližší pracovní den - platí pro všechny lhůty (interpretací???)
-Z neřeší, zda lhůta končí počátkem či koncem posledního dne - teorie i praxe:
a) L pro nabývání P (zletilost) končí počátkem posledního dne (tj. v 00.00 hod)
b) L pro pozbývání P končí koncem posledního dne (tj. 24.00 hod)
-pokud má být v L vykonán bezprostřední adresovaný (vůči adresátovi bezprostředně, tedy osobně) PÚ a adresát má v pracovní dny určeny pracovní hodiny, končí lhůta už koncem pracovní doby (a ne až ve 24.00)
-doručování adresovaného PÚ poštou
-v OPH lhůtách platí obdobné pravidlo jako u bezprostředního (osobně učiněného) PÚ - tj. MUSÍ POSLEDNÍ DEN DOJÍT (nestačí, že byl podán na poště)
-výjimky stanoví výslovně PP (§ 567/2 - plnění peněžitého dluhu prostřednictvím pošty či bankovního ústavu – pokud nebylo stanoveno jinak je dluh splněn poukázáním peněz, nebylo-li dohodnuto jinak)
x u promlčení a prekluze musí dojít soudu včas (v posl. den prom. doby a prekl. lhůty) – obdobné platí pro běh vydržecí doby, pokud ji chce vlastník přerušit.
-Z ač § 122 je zřejmě kog. nevylučuje L kratší nežli 1 den (např. dnes do 16:00, od teď do 6 ti h.) - běh se počítá od hodiny a minuty (a momento ad momentum)
-obecné pravidlo pro dovršení věku (např. §8/2 zletilost - nabývá se jí poč. dne) = 00.00 X kde se zákon vyjadřuje ve smyslu, že určitá práva a povinnosti má osoba starší nežli určitý počet let = 24.00 (nabývá jich tedy od 00:00 h. dne následujícího po dovršení tohoto věku)

Komplexní právní skutečnost
-často se PN aktivizují teprve na základě několika PS - (zároveň nebo postupně) konečný právní následek nastává až splněním poslední právní skutečnosti (postupně)
-do té doby mohou nastat mezitimní právní následky
-mohou spočívat i v kombinaci PÚ a úředního aktu (např. převod nemovitosti)
-právní následek může nastat i kumulací úkonu (protiprávního úkonu či události)
-např. odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným usmrcením člověka (§ 448n.), kde povinnost k náhradě vznikne zaviněným protápe chováním
(PROTIP. Ú), a tím způsobenou smrtí člověka (událostí).

9. NÁLEŽITOSTI PRÁVNÍCH ÚKONŮ

2010-10-19T07:37:00.000-07:00

-právní následky vznikají pouze z projevů vůle, které jsou platnými PÚ (projevy vůle mající všechny zákonem stanovené – aprobované - náležitosti)
1) náležitost osoby
-způsobilost toho, kdo činí, k PÚ (§ 38)
-chybí-li - PÚ neplatný
-podobně je stižen neplatností i PÚ osoby jednající v duševní poruše (§ 38/2) (trvalé i dočasné), která ji činí nezpůsobilou (např. pod vlivem drog či alkoholu)

2) náležitosti vůle
-především její svoboda a vážnost + absence omylů a tísně

- A) svobodu vůle se rozumí svoboda jejího vytvoření - svobodný vznik volního rozhodnutí a svoboda jejího projevu – nezkoumají se odděleně, pro právo je rozhodující svoboda jejího projevu
-neexistence vnějších rušivých vlivů, které jednajícího jinak zbavují volnosti rozhodnout se či ho nepřiměřeně omezují
-nedostatek vůle nelze namítat, pokud bylo vykonání PÚ uloženo Z
-v případě tísně musí být PÚ vykonán za nápadně nevýhodných podmínek
- NEDOSTATKEM SVOBODY VŮLE ve smyslu zákona je především nedovolený nátlak 2nd (kontrahenta) či 3rd strany - 2 druhy nátlaku:
a) přímé (fyzické) donucení vis absoluta
-nejde o hrozbu fyzickým násilím (i bezprostřední), to by byla BPV
-jde o použití fyzického násilí k vykonání pohybu, který by byl jinak projevem vůle (např. vedení ruky či pravděpodobně i ovlivnění drogami nebo hypnózou)

b) bezprávní (protiprávní) výhružka (hrozba) vis compulsiva
-psychické donucení
-aby způsobila neplatnost právního úkonu, musí splňovat podmínky:
a) bezprávnost – musí jí být vynucováno něco, co jí nesmí být vynucováno (např. BV není pokud hrozím dlužníkovi soudem, ale musí se týkat vynucovaného chování, jinak by mohlo jít např. o vydírání – viz. hrozba „prásknutí“ za spáchaný TČ jako přinucení k zaplacení dluhu)
-patří sem i hrozba něčím, co je samo o sobě bezprávné (žhářství, násilí, etc)

b) takový druh a intenzita (aby dle okolností) vzbudila důvodnou bázeň
X nepřiměřená bázlivost a neomluvitelná nevědomost

c) (adresnost) BV musí být adresována osobě, jejíž PÚ vynucujeme (ale i osobám jí blízkým, etc)

-B) dále je důležitá vážnost vůle – tzn. projev, který je jen zdánlivě projevem vůle je podle §37 neplatný (nikoli zřejmý žert, hra, simulované úkony a tzv. vnitřní výhrady). Nevážnost vůle je rozpor skutečné vůle s vůlí projevenou.
-simulovaný je PÚ předstíraný (není míněn vážně - nevyjadřuje vůli způsobit právní následky) - PÚ neplatný
-mentální rezervace (vnitřní výhrada) – podobně jako simulace, ale úkon chtěl učinit (nechtěl pouze způsobit jeho následky či jen některé z nich) - nepřihlíží se k ní a PÚ je platný !!!
-se simulací souvisí disimulace (zastírání jiného vážně míněného PÚ, např. kupní smlouva zastírá faktickou vůli darovat) - neplatný je simulovaný PÚ, zatímco disimulovaný (darování) PÚ je platný (pokud jeho neplatnost nepůsobí jiné faktory) – právní následky se posoudí se zřetelem na skutečnou vůli (podle toho k čemu vůle smérovala)

-C) vůle musí být omylu prostá (§49a)
-musí se týkat okolností (objektivních), bez nichž by k PÚ nedošlo - jen podstatný omyl:
a) omyl v předmětu plnění (error in corpore)
b) omyl v jakosti plnění (in qualitate)
c) omyl v osobě spolukontrahenta (in persona)
d) další rozhodující okolnosti

-důležité je také (subjektivní náležitost), aby spolukontrahent omyl vyvolal a nebo ač ho sám nevyvolal, o něm musel vědět
- neplatnost PÚ (relativní) § 40a
- způsobení omylu úmyslně = neplatnost bez dalších podmínek
-omyl v pohnutce nepůsobí neplatnost
-neplatnosti se ani nemůže dovolat ten, kdo o omylu věděl (musel vědět), či ho ne/úmyslně způsobil

- D) uzavření v tísni za nápadně nevýhodných podmínek - možnost odstoupení
-§49
-tíseň = objektivní stav omezující svobodu jednajícího (svobodu rozhodování toho, kdo právní úkon učinil) -nejde jen o hospodářskou, ale i duševní tíseň (strach o blízké)
-jako objektivní stav má tíseň právní následky i pokud ji spolukontrahent nezpůsobil či o ní dokonce nevěděl - se zřetelem na zájmy spolukontrahenta musí být PÚ učiněn za nápadně nevýhodných podmínek (zjevný nepoměr vzájemného plnění)
3) náležitosti projevu - v praxi se stává, že vůle je bezvadná, ale vadný je projev vůle.
a) nesrozumitelnost
-adresovaný (A) PÚ X neadresovaný (N)
-absolutní (erga omnes) X relativní (vůči někomu)
-NA (nesrozumitelný) - není vůbec PÚ
-NR - platný (např. závěť sepsaná v sanskrtu)
-AA - není PÚ, PÚ vůbec nevzniká !
-AR - neplatný vůči adresátovi dle §37 (např. rozeslání oferty partnerům, z nichž jeden nerozumí jejímu jazyku – vůči tomu kdo jazyku rozumí bude nabídka platná)

b) neurčitost
-projev je neurčitý tehdy, nelze spolehlivě (ani výkladem či aplikací dispozitivních PN) určit jeho obsah
-dále např. pokud chybí důležitá náležitost PÚ - nejde o PÚ (je to jen PÚ zdánlivý)
- působí neplatnost PÚ

c) nesprávná forma
- obecně není požadována specifická forma - zásada neformálnosti PÚ (ústně, písemně, konkludentně, etc)
- někdy Z vyžaduje jistou formu (zákonná forma), např. písemná forma u smlouvy o převodu nemovitosti (§ 46/2) + navíc ještě vklad do KN (§ 133/2)
- někdy musí být písemný alespoň projev 1 účastníka (např. přistoupení k závazku §533)
-písemná forma požadována i u některých jednostranných PÚ (z nichž nejdůležitější je závěť)
-písemná forma může být domluvena i ve smlouvě (smluvní forma projevu) – účastnící si ji mohou dohodnout sami, tedy i v případech, kdy Z písemnou formu nevyžaduje…
-projevy obou kontrahentů nemusí být na stejné listině (s výjimkou převodu nemovitosti)
- nedostatek vede k neplatnosti, ale splnění na dluh neplatný pro nedostatek formy nelze žádat zpět, protože to není BO (§455/1)

4) náležitosti předmětu PÚ jsou jeho…
a) možnost (§37/2)
-fyzická možnost plnění předmětu PÚ
-nemožné plnění - neplatný PÚ
-za nemožnost se pokládá i mimořádně obtížné plnění, kdy nelze očekávat ani spravedlivě žádat jeho splnění X obtížnost nezakládá neplatnost
-musí být počáteční (v době učinění PÚ) X později působí zánik p&p ze závazkového PV (§575), ale ne neplatnost právního úkonu (§ 37/2 ne) !
-u věci nemožnost pouze u individuálně určené – platí zde totiž zásada – „genera petite non cesentur“ – VĚCI DRUHOVĚ URČENÉ NEMOHOU ZANIKNOUTI. (výjimkou např. to, že se věc přestane vyrábět, dovážet z ciziny či dojde na skladě)
- někdy se kromě fyzické nemožnosti uznává i nemožnost právní →
b) a dovolenost (§39)
-nemožnost právní
-dle §39 rozpor se Z (vznik či plnění je výslovně zakázáno - zákonný zákaz), obcházení Z (právní úkony, které neodporují výslovnému zákazu, ale důsledky směřují k výsledku odporujícímu Z) a proti dobrým mravům (ani nepříčí zákazu ani jej neobchází ale společensky nežádoucí)
-dle soudní (NS) praxe je rozpor smlouvy se Z objektivní skutečnost - nemá právní následky zamýšlené stranami (konkrétně převod Vlast.) bez ohledu na která strana zavinění způsobila či dobrou víru strany. (BF)

- obsah právních úkonů
1) -určení p&p, které budou obsahem PVztahu PÚkonem založeného či změněného
-různé složky:
1) podstatné (essentialia negotii)
-pro platnost bezpodmínečně nutné
2) pravidelné (naturalia negotii)
-v PÚ se vyskytují pravidelně (ujednání o čase a místě plnění), ale nejsou nezbytné pro platnost PÚ.
3) nahodilé (accidentalia negotii)
-výskyt nahodilý, případ od případu (podmínky, etc)
O JAKOU SLOŽKU JDE – VÝKLAD RESP. ZÁKON. Účastnící si ale mohou sami domluvit, že EN bude i taková složka, která by jí jinak nebyla !

2) -pokud Z nevylučuje (§478 u závěti) mohou být obsahem PÚ i podmínky (§36)
-podmínka je vedlejší ustanovení v PÚ, kterým se účinnost PÚ činí závislou na nejisté skutečnosti (v době uzavření nebylo známo zda/kdy nastala/ne)
-dělení podmínek:
a) odkládací (suspensivní)
-účinnost (právní následek) platného PÚ nastane až splněním
-*nemožná podmínka - účinnost PÚ nemůže nastat
b) rozvazovací (resolutivní)
-PÚ je platný hned, ale splněním podmínky účinnost PÚ zaniká
-*nemožná - nehledí se k ní
-není-li z textu jasné, zda jde o odkládací či rozvazovací, bere se jako odkládací
(*totéž s nedovolenou p.)
-spojeno s určitou nejistotou - nutnost počítat s nastáním, účastnící jsou PÚ vázáni a musí počítat s jeho možnou účinností (odkládací) a plně vázání (u rozvazovací)
-splnění může záviset na lidské vůli - splnění může být neoprávněně zmařeno/způsobeno - dle §36/3,4 pokud se tak stane působením účastníka PÚ:
a) záměrné zmaření, aby mu vznikl prospěch - PÚ se stává nepodmíněným
b) záměrné splnění účastníkem, jemuž je to na prospěch a neměl P tak učinit - jakoby splněna nebyla

3) -obsahem mohou být i jiná vedlejší ustanovení, zejména stanovení doby (d.č.) a příkaz (modus)
1) doložka času – podobá se podmínce – VZZ váže na uplynutí určité doby
- x ale je jisté, kdy a zda nastane

2) příkaz (modus)
-vedl ustanovení vyskytující se u bezplatných PÚ (hl. darování a závěť)
-ukládá se – obdarovanému - povinnost něco vykonat
-u závěti je platný pouze příkaz, aby se dědici započetlo to, co mu zůstavitel daroval za života(§ 484) (jiné jsou neplatné) x u jiných bezplatných PÚ není zakázáno - posuzováno jako podmínka

8. Základní zásady SP

2010-10-19T07:29:00.000-07:00

- základní zásada: rovnost účastníků – výraz rovnosti občanské, i ekonomických tržních vztahů; odraz
v reciprocitě vnitřní struktury právnćh vztahů:
- do ut des,do ut facias, facio ut des, facio ut facias)
- s tým souvisí zásady : nemo iudex in causa sua = nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci - souvisí s bodem 1
: autonomie vůle subjektů P (také souvisí s bodem 1)
-např. smluvní (volnost uzavírání smluv) či testovací (závěť) autonomie - musí ale respektovat ius cogens
- obecné právní zásady:
1. pacta sunt servanda - potvrdil v nálezu i ÚS IV US 201/96 – porušení smlouvy je porušením práva; tato zásada nebrání jednostranné odstoupení od smlouvy v případech, které stanoví zákon

2. neminem laedere = nikoho nepoškozovat – a to jak porušením smluvní tak mimosmluvní povinnosti (§415)

3. prevence a restituce (resp. reparace či satisfakce) – předcházení ohrožování či porušování práv z OPV
- jestliže k tomu již došlo, tak zabezpečit co nejúplnější nápravu způsobené újmy

4. neminem laedit, qui iure suo utitur – nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo
- nepřipouští však šikanu (výkon práva nikoli za účelem uspokojení vlastních potřeb, ale záměrně za účelem poškození jiného – lze dovodit z §3 ods.1)

5. ochrana dobré víry (bona fides) účastníků práv, zejm. jeijch práv ze smlouvy - interpretace Z tak, aby nebyl poškozen ten, kdo jednal v dobré víře

6. nemo turpitudiem suam alegare potest = nikdo nemůže mít prospěch ze zneužití či porušení práva či z nejednání v dobré víře
▪ ius ex iniuria non oritur = z bezpráví právo nevznikne

7. ochrana slabší strany – smluvní vztahy nadnárodních obchodních společností

8. nemo plus iuris (ad alium) transferre potest, quam ipso habet = nikdo nemůže převést více práv než sám má (výjimku tvoří případy nabití vlastnického práva od nevlastníka - §486)

9. iura quaesita = respektování v minulosti nabytých práv novou právní úpravou – Z nemá působit zpětně

10. neznalost zákona neomlouvá

11. zákaz odepření výkonu spravedlnosti (denegationis iustitiae)

--------------------------------------------------------------

Struktura SP
-obory SP možno rozdělit do 3 skupin:
1. obecné SP (tj. OP - subsidiarita OP k bodu 2, a to jak u záměrných, tak i u nechtěných „mezer v P“; možno použít také při nejasné interpretaci)

2. zvláštní SP (práva platná jen pro určité subjekty či zvl. vztahy)
a) OBP (OBZ 513/1991 Sb.)
b) PRACKO (65/1965 Sb.)
c) RODINA (Z o rodině 94/1963 Sb.)

3. MPS (Z o MPS a procesním 97/1963 Sb.)

Občanské právo hmotné
-tj. předmět úpravy OP - hl. v OZ, viz. §1/2 a §2/2:
- OZ upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakožto i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné Z (upravuje i jiné vztahy, např.vztahy duševního vlastnictví, vč. průmyslového vlastnictví)
- omezení – jedná se jen o takové vztahy, v nichž „mají účastníci rovné postavení“ neboli jde-li o vztahy tržní; tj. nepatří sem např. placení daní či uložení správní pokuty) OZ
-vnitřní systematické členění OP (nemusí být shodné s členěním OZ):
1. věcná P (vlastnické a věcná práva k věci cizí)

2. závazkové (smluvní P vznikající ex contractu a nesmluvní – deliktní – odpovědnostní P vznikající hl. ze způsobení škody tj. ex delicto)

3. dědické

4. P na ochranu osobnosti (resp. všeob. osobnostní P) – přísluší každé FO
-P na život, zdraví, svobodu, soukromí, čest, dobré jméno, důstojnost + zachování profesních tajemství souvisejících s čl. 10/1,2 L

5. práva duševního vlastnictví (včetně průmyslového vlastnictví)
- a) P k individuálním výsledkům lidské činnosti (P autor)
b) P průmyslová k výsledkům tvůrčí činnosti postrádají- cí individuální povahu (P k vynálezům)

6. obecná část OP s vysokou mírou abstrakce (zná ji teorie i platný OZ) - společné celému SP (PÚ, zastoupení, promlčení, etc) či dokonce celému P (subjekty P)
-4 + 5 = tzv. práva k nehmotným statkům
-1 až 4 opraveno v OZ X 5 v §1/3 vyhrazeno zvl. Z (např. 35/1945 Sb. či 527/1990 Sb.)
- OP se v některých částech nerozlišitelně prolíná s OBP (cenné papíry, šeky, práva k nehmotným statkům)

Občanské právo procesní
-nároky z SP vztahů se (až na výjimky) uplatňují u obecných soudů (včetně krajských OB soudů) - pomocí jednotného PP – OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU (99/1963 Sb.) – civilního procesu
- upravuje chování subjektů v řízení, ve kterém uplatňují svá práva u soudu; zabezpečuje způsoby ochrany, realizace a nuceného vymáhání pomocí státní moci
= formou realizace OPH => právo formální
-dvojí typ řízení (civilního procesu):
1) nároky uplatňovány ve sporném řízení - žalobce = navrhovatel a žalovaný = odpůrce
-procesní rovnost stran řízení X mocensky nadřízené postavení soudu vůči stranám - tj. považováno za VP
- rozhodnutí mívají deklaratorní povahu

2) nesporné řízení – rozhodnutí mají konstitutivní povahu; uznání otcovství, zbavení způsobilosti k PÚ, prohlášení za mrtvého, zápis do OR, etc
-nároky z VP uplatňovány o orgánů veřejné správy - až na výjimky kodifikováno ve správním řádě (71/1967 Sb.) - dle L možnost obrátit se na soud:
a) žaloba (obecné, tj. možné vždy, pokud Z výslovně nevyloučí)
b) opravné prostředky (tj. přezkoumání nepravomocného rozhodnutí - pouze tam, kde to Z výslovně stanoví)
- přezkoumání (správní soudnictví)
- rozhodčí řízení – rozhodci či institucionální rozhodčí soud
- smluvní strany se dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi bude rozhodnuto alternativním způsobem v rozhodčím řízení (jinak pravomoc soudu); nutná písemná rozhodčí smlouva, kterou se strany podřizují jurisdikci volených rozhodců; rozhodnutí jsou závazná
- řízení vykonávací – není pokračováním řízení nalézacího; zahajuje se na návrh oprávněného na soudní výkon rozhodnutí na základě exekučního titulu (pravomocná soudní rozhodnutí tj. rozsudky, usnesení apod.) . Od nalé zajícího se liší tím, že v něm jde o donucení k plnění
- řízení konkurzní a vyrovnávací – obsahuje způsoby možného řešení úpadku; jde o uspokojení všech úpadcových věřitelů; pro toto řízení příznačná dispozitivnost (úpadce může navrhnout způsob řešení úpadku)

Historický vývoj občanského práva

Občanské právo v ČSR do 1950
-recepční Z (11/1918 Sb. z. a n.) - recepce PN:
1) ABGB(rakouský Občanský zákoník) z r. 1811
-3 části, 38 hlav, 1502§ (obsahoval i RODINU a PRACKO)
-filosofické zdroje: osvícenství, racionalismus, PŘP teorie
-3 dílčí novely 1914-1916 = rozsáhlé změny a úpravy
- celkové zaměření protifeudální

2) uherské P
-zvykové (nepsané a nekodifikované), převzaté pro území Slovenska
- původ v 16stol.: Opus tripatritum Štěpána z Vrbovce a „Dočasná soudní pravidla“ z. r. 1861 - nešlo o Z, platila jen jako zvykové právo

3) německé P (marginální)
- do vydání OZ (1950) právní dualismus (trialismus)
-příprava nového OZ v ČSR začala poměrně brzy, ale de facto došlo pouze k několika dílčím úpravám (hl. díky nepřekonatelné neshodě stran vládní koalice o koncepci některých institucí, ale i pro relativně bezproblémovou aplikovatelnost ABGB - nakonec opuštění ideje nového OZ -dílčí novelizace (hl. tzv. manželská novela 320/1919 Sb.))

Občanské právo v Československé republice po r. 1950
-1951-1952 tzv. „právnická dvouletka“ - nová kodifikace všech základních odvětví P (mimo PRACKA, to až 1965) - přibližování sovětskému modelu + přizpůsobení novým ekonomickým podmínkám socialismu - velké zjednodušen (pod heslem „zlidovění“ P)
-dále se také stanovilo, že socialistická společnost se postupně dokáže vymanit z vlivu P (bude pomalu odumírat)
-141/1950 Sb. = nový OZ
-projevily se v něm výše zmíněné tendence
-účinný od 1.1.1951
-platný na celém území státu = konečné sjednocení
-díky přílišnému zjednodušení utrpěla jeho funkčnost
-např. šlo o vynětí manželských a rodinných vztahů (Z o P rodinném 265/1949 Sb.) a později i PRACKA z věcné působnosti OP
-sovětský vliv hl. v koncepci P vlastnického a obligací (priorita plánu před smlouvou, zvýhodnění st. podniků před občany, etc)
-1960 nová Ústava - falešné východisko, že již bylo dosaženo socialismu - nové rekodifikace P
-40/1964 Sb. = nový OZ
-účinnost od 1.4.1964
-obsahuje i PN deklaratorní a ideologické povahy
-značný počet kogentních norem - projev převahy VP prvků
-OP zúženo na P spotřebitelů - „hospodářské vztahy“ (majetkové vztahy st. podniků) upraveny v hospodářském zákoníku 109/1964 Sb. (právní utvrzení centrálně řízené ekonomiky)
-neupravuje některé klasické instituty (držba, nájem, věcná břemena, sousedské právo, etc) - záhy se v praxi ukázala jejich nepostradatelnost
-pojem závazky nahrazen „službami“
-snaha o kompletní změnu klasické terminologie

- KOMPLEXNÍ ÚPADEK OP
-vedle HZ a OZ musel být vypracován ještě 3rd kodex – zákoník mezinárodního obchodu 101/1963 Sb. (poměrně bezproblémový, pojetím i obsahem odpovídal potřebám)
-stále rostoucí problémy ukazovaly v praxi nesmyslnost stávající úpravy - rozsáhlejší novela OZ 131/1982 Sb. = oslabení VP prvků + navrácení (v částečně deformované podobě) některých institutů (relativní neplatnost PÚ, držba, vydržení, věcná břemena, vydědění, sousedská práva, etc)
-po převratu 1989 OZ prakticky nepoužitelný - započaly práce na novém kodexu a současně byl radikálně novelizován dosavadní OZ (509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992), čímž byly napraveny největší deformace
-šlo o velký zásah do celé koncepce OZ
-zrušení HZ a ZMO (nahrazeny novelizovaným OZ a hl. novým OBZ 513/1991 Sb.)
-celkově toho z původního znění z r. 1964 moc nezůstalo:
a) stále platí značně přepracovaná I. (obecná) část, VI. část o odpovědnosti za způsobenou škodu a o bezdůvodném obohacení a VII. část o dědění
b) komplexní změna II. části (věcná práva, hl. vlastnictví), III. části o osobním užívání bytů, jiných místností a pozemků
c) pojem „služby“ navrácen k původním „závazkům“, resp. „závazkovému právu“ - upraveno v nové, nejrozsáhlejší VIII. části, která je nesystematicky zařazena až na konec OZ
- celkově je současná podoba OZ značně nepřehledná a nesystematická (má být ale pouze provizorní)

Občanské právo v ČR
-po rozdělení ČSFR recepce dosavadního OZ
-přijetí L jen podtrhlo jeho provizorní charakter a zdůraznilo potřebu kompletního přepracování (mmj. i kvůli nutnosti reflexe současných evropských trendů)
-zákl. otázkou při přípravě je, zda kodifikovat celé SP v OZ, nebo ho ponechat v současné dekoncentrované podobě (v OZ pouze obecná část, věcná práva, obligace a dědické P) - zatím to vypadá na 1 kodex, který zahrne i základní části komunitárního P
- vypracován „Věcný záměr občanského zákoníku“ – schválen vládou v r.2001; OZ bude členěn na:
I. Obecná část
II. část upravující rodinné a podobné vztahy
III. část o absolutních majetkových právech (věcná práva) a o právním nástupnictví
IV. část upravující relativní majetková práva (závazkové právo, vč. obchodního závazkového práva)
V. část obsahující ustanovení společná, přechodná a závěrečná
- má své trhliny; názory na vydání nového OBZ

Občanské právo v zahraničí

Srovnávací právní věda
-SP (resp. OP) komparatistika je celosvětově nejrozvinutější
-na počátku organizované právní komparatistiky stála utopistická snaha o postupnou unifikaci P – myšlenka se zrodila ve Francii na konci 19st.(na druhou stranu došlo k postupnému přiblížení práva v rámci některých regiónů)

Právní zeměpis
-velké právní systémy:
1) kontinentální (recepce ŘP)
-OP podobné našemu chápání (často ale splynutí OP a SP)

2) angloamerický
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)

3) islámský (v drtivé většině ale kombinován recipovaným1 či 2)
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)
-ale i u 2) a 3) můžeme zkoumat úpravu vztahů, které jsou u nás tradičně řazeny do OP (vlastnictví, závazky, dědění)
-kontinentální systém
-lex scripta (psané P) + jiné prameny P (obyčej, etc.) max. subsidiární
-teoreticky zcela vylučuje soudcovskou tvorbu P (nalézání P + závaznost pouze pro účastníky řízení – ius dicit inter partes) X v praxi má interpretace P vyššími instancemi značný význam pro utváření P (ve Skandinávii dokonce oficiálně považováno rozhodování za subsidiární pramen P)
-okruhy kontinentálního P:
1) francouzský
-prototyp
-rozsáhlý vliv v zahraničí (většina ZE, JAm, Blízký a Dálný východ, JV Asie, Afrika v rozsahu exkoloniální říše F)
-Code Civil (1804) – antifeudální charakter
-značně ovlivněn filosofií J. J: Rousseaua
-zásada, že soudce musí vždy rozhodnout a vylučuje precedenty

2) rakouský
-opírá se o ABGB (1811)
-hl. v rámci území bývalé monarchie
-filosoficky se opírá o PŘP racionalismus (§16 „každý člověk má přirozená, již samým rozumem seznatelná P a jest ho tudíž považovati za osobu“)

3) německý
-BGB (1896)
-vliv např. na Dálném východě (předrevoluční Čína a Japonsko)
-postrádá filosofické východisko a souvisí se soudobými romanistickými tendencemi, hledá se inspirace v starém německém právu

4) švýcarské
-hl. pramen = OZ složený ze dvou částí: OZ (1907) a Z o obligacích (1911; považováno za V. část OZ)
-také nemá ucelený filosofický základ, ale byl ovlivněn BGB
-v obligacích převažují OBP prvky
-vliv např. v Turecku či na Blízkém východě

5) švédské
-Skandinávie
-zřetelné prvky soudcovského P

6) další
-např. originálně pojatý OZ nizozemský (1970-1922)
-angloamerický systém (Common Law)
-UK (mimo Skotska), Commonwealth, USA (s jistými odchylkami)
-soudcovské P (case law)
-dva subsystémy:
a) Common Law
-aplikováno královskými soudy
-možnost obrátit se na soud nebyla v pávem, ale privilegiem - nejprve poskytována individuálně, později vytvořen obecný systém těchto privilegií (writů) pro určité kauzy (podobě jako římské actiones)
-pokud pro P neexistoval writ, nemohlo být uplatněno (u královského soudu)
-1285 došlo ke kompromisu mezi králem a feudály - 2nd westminsterský statut = existující seznam writů nebude rozšiřován (výjimečně připuštěno vydávání writů v analogických případech k existujícím writům)
-mělo čelit rozšiřování pravomocí královských soudů
-formálně zachováváno do 19. stol. (the Judicature Acts)
- nezabránilo historickému vývoji CL, ale učinilo CL systém ještě rigidnějším

b) Equitas
-také nepsané P
-s pokračujícím vývojem společenského života vznikaly spory, pro které nebyly writy a kde nešlo ani uplatnit analogii - lidé se obraceli přímo na krále, který rozhodování svěřoval lordu vysokému kancléři (Lord High Chancellor), původně církevnímu hodnostáři, který rozhodoval spory dle „spravedlnosti“ - postupně vznikly zvl. kancléřské soudy
-vtah E a CL: Equity follows the law (tj. CL výše postavené) – teoreticky
-mělo vyjádřit zásadu, že E doplňuje a zdokonaluje CL
-v praxi ale došlo k dualismu E a CL
- ke sjednocení soudnictví (nikoli CL a E jako dvou samostatných systémů P) došlo 1873-1875 souborem zákonů (The Judicature Acts), ale i tak je jednotné soudnictví ovlivněno dualismem E a CL
-prameny anglického P:
a) P soudcovské (case law, judge-made law)
-tvořeno rozhodnutím soudů, která mají povahu závazných precedentů (The Doctrine of Precedent)
-CL i E
-nižší soudy = County Courts + případně některé nižší soudy
-vázány precedenty
-vyšší soudy (většinou v Londýně) = Supreme Court of Judicature
-vytvářejí precedenty
-patří sem např.: Court of Appeal a High Court of Justice (1st instance k CA a odvolací instance k CC; 3 divize: Queen‘s Bench Division (nástupce královských soudů), Chancery Division (kancelářské oddělení) a Famimily Division (dříve v kompetenci církve))
-proti rozhodnutí CA možno výjimečné odvolání k House of Lords (nejméně tříčlenné senáty + soudci většinou z řad odborníků jmenovaných ad personam lordem)
- systém precedentů (dnes prakticky shodný v CL i E)
! precedent zavazuje vystavitele a všechny nižší soudy !
-není jasné, zda je precedent jedné divize HCJ zavazuje i ostatní (teorie praví, že nikoli, ale v praxi vzájemně dobrovolně uznávány)
-od 1966 platí výjimka ze zásady stare decisis pro HL, která se tak může odchýlit od svého předchozího rozhodnutí a tím změnit precedent pro všechny soudy
-precedenty evidovány ve sbírkách
-pro často judikované otázky vytvářeny tzv. leading cases sloužící jako precedenty

b) P zákonné (legislation, statute law, enacted law)
-charakterově nejbližší kontinentální koncepci pramenů P
-ale i tak chápáno především jako základ pro soudcovskou normotvorbu (Z pro ni ponechává prostor)
- v praxi má soudcovské rozhodování větší váhu, nežli samo psané P

c) P obyčejové (customs)
-okrajové

d) právní literatura (legal writings)
-okrajové
-pouze některá díla 12.-18. stol.
-prameny P v USA:
a) P soudcovské
-v USA problém, zda je existuje federální a státní CL či pouze společné CL
-nejprve uznáváno pouze federální, ale od 1938 se bere i státní (v praxi ale většinou shodné)

b) P zákonné
- islámský systém
-P = právo boží
-P je součástí obecné soustavy pravidel chování muslima (tzv. šaría), obsahující i normy neprávního charakteru (doba půstu či modlení, etc)
-považováno za boží a neměnné - interpretace ústavy teologů - normativní systém (fikh) odpovídající zhruba našemu pojmu P → umožňuje teoreticky neměnné právo výkladem měnit a přizpůsobovat vývoji

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz

7. SMLOUVY (POJEM, VZNIK,..)

2010-10-19T07:27:00.000-07:00

- smlouva a její vznik:
-S je dvou (popř. vícestranný) PÚ vznikající konsensem (úplná a bezpodmínečná akceptace oferty)
-smlouvy konsenzuální (vznikají okamžikem konsenzu) a reálné (vznik odevzdáním věci dlužníkovi)
-vznik nemusí být totožný s účinností (odkládací podmínka či Z požaduje rozhodnutí příslušného orgánu dle §47) (47 - Smlouva sice vzniká konsenzem, ale zamýšlené právní účinky až od rozhodnutí orgánu)
-§ 47/2 = nevyvratitelná právní domněnka, stanovící, že pokud nebyl do 3 let od uzavření S podán návrh na rozhodnutí, platí, že účastníci od S odstoupili
-§47 se netýká nabytí věcných práv k nemovitostem, kdy je třeba rozhodnutí KÚ o zápisu do KN (§2 Z. č 265/1992 Sb.) - neuplatňuje se ani 3letá lhůta dle §47/2
47 ka se v pod. Trž.HOSP. Stala obsoletní
-proces vzniku podrobně upraven v §43a a násl.
-pozůstatek OZ 1964, neboť systematicky patří do obecné část smluvního závazkového P (1H 8Č)
- OD 1.1 2001 upravuje OZ tzv. spotřebitelské smlouvy - §52n. OT. 8
- nejsou samostatným smluvním typem
- SS jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo aj. pokud jsou stranami spotřebitel a dodavatel
-oferta + akceptace = adresované 1stranné PÚ
-ústně (bezprostřední konverzační styk) či v jiné formě (písemně, e-mailem, etc)
-ústní či jiný projev mezi přímo jednajícími subjekty je vůči adresátovi účinný neprodleně X vůči nepřítomné osobě (§45/1) působí od okamžiku, kdy jí dojde (vstup do sféry ovládané adresátem, tj. např. vhození do schrány, doručení e-mailu, etc), nikoli tedy až od okamžiku, kdy se adresát seznámil s jeho obsahem.
-ústní nabídka (resp. oferta mezi přímo jednajícími subjekty) zaniká, není-li přijata ihned (oferent jí nadále není vázán, pokud sám nestanoví jinak)
-distanční nabídka je závazná po dobu v ní výslovně stanovenou (resp. pokud nebyla stanovena, tak po dobu přiměřenou k povaze smlouvy a rychlosti prostředku použitého pro zaslání oferty)
-lhůta pro akceptaci je dodržena, pokud souhlas včas DOJDE – ve lhůtě - (tj. nikoli je odeslán) X pozdní přijetí má následky včasného, pokud s tím oferent souhlasí a bez odkladu o tom uvědomí akceptanta; podobně smlouva vznikne i pokud bylo zpoždění zaviněno v důsledku zjevného a neobvyklého zdržení dopravy (pokud O bez odkladu ústně nesdělí A, že ji považuje za zaniklou, nebo mu v tom smyslu odešle zprávu)
-O, byť označená jako neodvolatelná může být zrušena, pokud projev o jejím zrušení dojde dříve či zároveň jako nabídka sama 45/2 !!! – § 43a/2 ; pokud nebyla nabídka O označena za neodvolatelnou, může být odvolána (revokována), jestliže toto odvolání dojde A před akceptací, tj. dříve než A odeslal přijetí nabídky. 45/3 !!! – § 43a/3
-O nemůže být odvolána
a) během lhůty (v ní) stanovené k přijetí X neplatí pokud je to vymíněno či vyplývá z obsahu
b) jestliže je v ní vyjádřena její neodvolatelnost (zaniká až uplynutím stanovené doby či přiměřené doby a samozřejmě odmítnutím, resp, doručením odmítnutí)
-přijetí O může být odvoláno dojde-li nejpozději současně s přijetím (doručením A totiž již vzniká smlouva)
-ke vzniku smlouvy je třeba minimálně dohoda o podstatných náležitostech (essentialia negotii) X obsahuje-li O i jiné náležitosti, je třeba bezpodmínečný souhlas adresáta s celým obsahem. Soud nemůže chybějící souhlasný projev jejich vůle nahradit. Zároveň je takovéto odmítnutí nabídky považováno za návrh na uzavření smlouvy, tj. protinávrhem.
- po uzavření konsensu platí pacta sunt servanda (§ 493)- strany jsou vázány p&p vzešlými ze smlouvy a k odstoupení může dojít jen pokud to povoluje Z (prodlení dlužníka, odpovědnost za vady, etc) či dohodou stran

6. Právní úkony

2010-10-19T07:22:00.000-07:00

- pojmové znaky:
- dle §34 „projevy vůle směřující ke VZZ p&p nebo ke způsobení jiných právních následků, které PP s takovými projevy vůle spojují.“
-tj. vůle a její adekvátní projev = CSQN
- 1. vůle:
-psychický vztah jednajícího člověka k zamýšlenému následku
-zjišťování vyvolává teoretické a praktické problémy:
1) zjišťování existence vůle v konkrétním případě (zda subjekt chtěl, to co projevil, že chce)
-v praxi není možné - na existenci vůle se při projevu tedy usuzuje hl. z obj. skutečností (okolnosti, za nichž byl projev učiněn) + se přihlíží k dobré víře adresáta projevu (pokud byl projev adresovaný) X nepřihlíží se k vnitřní pohnutce (motivu) subjektu - nevzbudí-li takto posouzený projev pochybnosti, předpokládá se, že jím je X jinak nutno zkoumat (stejně jako tehdy, kdy to vyplývá ze Z, tj. zda nešlo o jednání v duševní poruše (omezení způsobilosti k PÚ) ve smyslu §38/2 - zde adresátovi nepomůže ani bona fides a PÚ je neplatný dle §38/1 aniž by se muselo zkoumat projevení vůle, podobně se § týká i dobré víry adresáta)

2) dalším problémem, je, zda musí jít o vůli toho, kdo ji projevuje (čí vůle je projevem manifestována)
-většinou je vůle projevení PÚ vůlí toho, kdo ji projevuje, ale jsou výjimky - nutnost právní fikce, např. když právní zástupce jedná za zastupovaného, tak de facto projevuje svou vůli, ale de jure projevuje vůli zastoupeného
2. projev:
-jakákoli vnější manifestace (učinění vůle sdělnou, tj.seznatelnou adresátů, či okolí)
-k dosažení slouží různé prostředky:
1) konání (tj. komisivně) - dělíme na:
a) PÚ výslovné (vyjádřené lidskou řečí)
-OP v zásadě neformální (tj. ústně nebo písemně, nestanoví-li Z jinak)
- písemně (literární):
- možno vykonat listinou, dopisem, telegrafem, dálnopisem, elektronickými prostředky
-§40/2-5 -předpokladem platnosti je podpis (zpravidla vlastnoruční) jednající osoby (§40/3) - CSQN i tehdy, kdy to OZ výslovně nevyžaduje (stačí aby požadoval písemnou formu) X možnost nahrazení mechanickými prostředky (razítko), pokud je to obvyklé
-někdy nutno podpis úředně ověřit (legalizace) - notariát či okresní úřad
-analfabeti a zranění = nutný úřední zápis
- dnes již upraven i elektronický podpis, který musí splňovat podmínky
stanovené Z
-ústně (verbální) – obligatorní např.při uzavření manželství

b) PÚ konkludentní
-tj. projev vůle učiněný jinak než výslovně
-vyjádření vůle jednajícího takovým způsobem, že o ní nejsou pochybnosti (§35/1)
-např. otočení hlavy, škrtnutí listiny či podpisu, označením lístku v MHD, nákupu koly v automatu, či „jiné včasné jednání“ (§43c/1)

c) PÚ vykonané mlčky
-někdy nepřesně řazeno pod b), protože KPÚ je vyjádřen činem (konáním), zatímco M je proveden nečinností (nekonáním)
- mlčení samo jako neexistence výslovného projevu nemůže znamenat projev vůle
-pokud někdo mlčí, tak nelze předpokládat, že souhlasí (a to i tehdy, pokud se v ofertě jednoznačně stanoví domněnka, že mlčení bude považováno za souhlas - právně bezvýznamné X fráze „neodpovíte-li….budeme považovat za odmítnutí“ je právně relevantní, protože zde šlo o časové omezení závaznosti návrhu dle §43b/1/a - mlčení je konkludentním činem, neboť je konáním)
2) nekonáním (omisivně)

- druhy právních úkonů:
- dle různých kritérií (subjekty, forma, obsah PÚ, etc)
1) dle subjektů
a) jednostranné (závěť)
-vzniká okamžikem, kdy byl patně vykonán příslušný projev vůle

b) dvoustranné (většina smluv)
-strany se zavazují navzájem
- vznik konsensem

c) vícestranné (např. smlouva o sdružení dle §829-)
-projevy vůle více stran směřují k dosažení společného výsledku
-vznik konsensem
-na každé straně může být i více účastníků, aniž by se měnila druh PÚ (např. pokud je při kupní smlouvě na prodávající straně spoluvlastnictví, tak jde stejně o 2PÚ )

2) dle adresátů
a) adresované
-např. návrh na uzavření S
-perfektními (nastávají právní následky s nimi spojené) ve chvíli, kdy projev vůle dojde adresátovi

b) neadresované
-např. veřejná soutěž, veřejný příslib
-právní následky nastávají již projevem vůle
3) dle stavu adresátů
a) inter vivos
-FO a PO (pro tento případ fikce)
b) mortis causa
-právní účinky nasávají až po KO
-závěť či vydědění

4) dle přítomnosti úplaty
a) úplatné
-úplata v penězích či jiných hodnotách (dání, konání, opomenutí či strpění s majetkovou hodnotou)

b) bezúplatné
-např. darování

c) smíšené (v ŘP dvoustranné smlouvy nerovné)
-úplata je nižší nežli hodnota získaného plnění
-někdy může jít i o snahu zkrátit daň

5) další dělení 2PÚ (dle literatury, nikoli Z)
a) synallagmatické
-plnění se může domáhat jen ten, kdo již dluh slnil či je ochoten a schopen ho splnit (ve smyslu §560) - podmíněné plnění

b) asynallagmatické
-není vzájemná vázanost
-někdy také pojímáno dle poměru poskytovaných plnění – stejná či blízká hodnota (s)

6) dle přítomnosti kauzy se rozlišují právní úkony a tím i občanskoprávní vztahy z nich vzešlé (většinou jen u obligací) na
a) kauzální
- na rozdíl od právního důvodu (právní skutečnosti zakládající p&p) jde o bezprostřední hospodářský účel vzniku právního vztahu (např. směna, darování, etc)
-např. právním důvodem koupit věc za peníze je kupní smlouva, zatímco kauzou je směna zboží za peníze

b) abstraktní – OPV, který vznikne z abstraktního PÚ, v němž kauza výslovně vyjádřena není a ani z něho nevyplývá; platnosti nebrání není-li vyjádřen důvod závazku

-kauzálnost či abstraktnost posuzována z různých hledisek:
I. z hlediska existence K (naprostá většina PÚ je K)
II. vyjádření K (Kauzální je takový kde K je patrna). Abstraktní je naproti tomu tedy takový OP vztah, který vzniká z abstraktního PÚ, v němž kauza výslovně vyjádřena není ani z něho nevyplývá. Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod závazku §495.
-některé PÚ obligatorně abstraktní (závazky z cenných papírů, tj. ze směnky, šeku, etc) či obligatorně kauzální (uznání dluhu dle §110/1 a §558)
III. dokazování K (musí-li být ve sporu zjištěna existence K či nikoli)
-dle §495 sice nebrání neexistence K platnosti Z X věřitel však musí prokázat důvod závazku s výjimkou CP hromadně vydaných či jiných CP (kde Z stanoví, že tuto povinnost nemá)

7) dle formy
a) formální
-Z předpisuje formu (např. písemná dle §46/1 či úřední zápis dle 40/5) či forma vyplývá z dohody účastníků

b) neformální

8) dle typizace
a) pojmenované (nominátní), tzv. právní úkony výslovně upravené, resp. typické
-konstantní jméno, málo proměnlivý obsah, které se často v masové míře opakují

b) nepojmenované (inominátní), ), tzv. právní úkony výslovně neupravené resp. atypické
-jejich uzavření připuštěno dle §51 (zákaz by byl popřením smluvní autonomie)
-připuštěny pokud neodporují obsahu nebo účelu Z

5. Právní skutečnosti

2010-10-19T07:20:00.000-07:00

Pojem a druhy právních skutečností
- subjektivní p&p VZZ na základě důvodů:
1) ekonomických = kauza (je motivem, vedoucím ke VZZ p&p, resp. účelem, k jehož dosažení se právo zřizuje)
2) právní (právní titul)
-působí VZZ p&p jako svůj právní následek,
-může jím být:
a) Z sám - práva mohou vznikat přímo ze Z – nepodmíněně, tzn. že Z sám vytváří právo,aniž by jeho vznik vázal na další podmínku; výjimečně
b) na základě Z (tzn. podmíněně) – zákon určité následky předvídá a aprobuje je, ale k jeho splnění vyžaduje nějaké další skutečnosti právně relevantní:
I. konstitutivní rozhodnutí SO
II. chovní subjektů P
III. skutečnosti nezávislé na chování subjektů P
SUB b) = právní skutečnosti (působí VZZ p&p)
-PS = skutečnost, která na základě Z působí pr. následky
-dělení:
1) PS závislé na lidské vůli
a) právně relevantní úkony
-v OP nejčastější a nejpraktičtější
b) vytvoření věci a vytvoření díla (hmotného (včetně např. opravy) či nehmotného)
c) pravotvorné (konstitutivní) rozhodnutí soudu či jiného oprávněného SO
-např. přikázání pohledávky soudem

2) PS nezávislé na lidské vůli = právně relevantní události
-PS jsou i protiprávní stavy

Právní následky předvídané zákonem, či zamýšlené vůlí stran se někdy vážou pouze k 1 PS (jednoduché PS), jindy se aktivizují na základě dvou či více PS (komplexní PS).

Úkony

Pojem a druhy
-PS spočívající v určitém lidském chování (vědomém a volním)
-dělení Úk dle ne/schvalování obj. právem na:
1) právní Ú
2) protiprávní Ú
-může být uskutečněno konáním subjektu (komisivní Ú) či nekonáním subjektu (omisivní Ú)
-konání = aktivní volní činnost subjektu (tj. nikoli např. neovladatelný pohyb člověka vyvolaný nervovou chorobou či slova pronesená ve spánku, etc = není konání ve smyslu P)
-nekonání = nečinnost (ale ne jakákoli, ale vždy relativní jako negace určitého předpokládaného konání, ke kterému byl subjekt povinen či oprávněn)
-nemá vždy stejnou povahu:
a) opomenutí (omittere) – zdržení se něčeho
b) strpění (patti)

4. Normy občanského práva

2010-10-19T07:16:00.000-07:00

Právní normy a právní instituce
-PN = základní (a nejmenší) stavební kameny P
-PN obsahují příkazy, zákazy a dovolení (výslovné, vyplývající z příkazu či mlčky)
-logicky převoditelné, tj. příkaz jistého chování je implicitně zákazem jiného
-můžeme dělit na:
a) nepodmíněné
-ex lege (§415)
b) podmíněné
-drtivá většina PN OP
-vázány na právní skutečnost (nějaká vnější skutečnost)
-součást PN
-v jejich důsledku se zákonem obecně stanovená p&p realizují v podobě individuálních subjektivních p&p
-právní institut a právní instituce
-Z tento výraz nezná, používán v hovorovém a literárním jazyku
-nejasný význam, stejně jako vzájemný vztah (často používány jako synonyma  používá se pouze jeden)
-jde o celistvý (mimonormativně daný) soubor PN
-v OP většinou dáno ekonomickou souvislostí předmětu (dědění, vlastnictví, koupě, nájem, promlčení, postoupení pohledávky, etc)
-jeho obsah částečně závisí i na mluvčím
-občas intuitivní

Logická struktura právní normy
-dosti rozmanitá a složitá
-abstrakcí z PN lze jejich strukturu redukovat na několik málo variant
-základem PN je normativní věta (jazykové vyjádření příkazu, zákazu či dovolení)
-struktura PN (H, D, S - civilní)
a) h → Md (operátor M znamená „má býti“) (symbol → se čte: „jestliže, pak)
b) h ~ d & MS (symbol ~ vyjadřuje negaci a & vyjadřuje konjunkci)
-S = sankce jsoucí sekundární povinností
- čteme: Jestliže nastala hypotéze, má nastat dispozice.
Nastala-li hypotéza a nenastala-li dispozice, má nastat sankce

Právní normy kogentní a dispozitivní
-v OP převažují D (smluvní autonomie)
-v pochybnostech o povaze PN, je tato považována za D
-kogentní PN:
-souvisí s veřejnými zájmy
-nemůže být vyloučeno ani omezeno
-např. formální náležitosti psané závěti
-přispívají k ochraně hospodářsky slabších účastníků OP (hl. smluvních) vtahů (koriguje potencionální nerovnost stran, které mohou vést k nežádoucímu neúnosnému zatížení pouze jedné ze stran)
-např. ochrana spotřebitele
-kogentnost někdy vyplývá ze samé PN (kategorický příkaz) či nutno dovodit interpretací X OBZ je proto v § výslovně vypočítává
-dispozitivní PN:
-použití těchto PN může být vyloučeno souhlasným projevem vůle účastníků PÚ
-subsidiární stanovení p&p pro případ, že se nedohodnou jinak (autonomie vůle)
-patří sem i povolení smluvního založení Z výslovně neupraveného právního následku (§ 51 dovolující uzavřená contractus innominati)
-někdy přímo ze Z („…není-li stanoveno jinak“), jindy interpretací

Působnost právních norem
-druhy působností:
1) věcná
-stanoví jaké vztahy upravují PP
-v OZ §1/2 + §2/2,3

2) osobní
-pro které subjekty platí PP

-dva aspekty:
a) jen občané X občané + cizinci resp. bezdomovci (za jakých podmínek a v jaké míře)
b) všechny subjekty českého P (FO, PO a stát) X okruh některých PO či FO (vojsko, banky, etc) - OZ má univerzální platnost

3) prostorová
-na jakém platí území (zákon platí i nad územím i pod ním)
-platný OZ působí zásadně na území ČR
-nutno stanovit kolizní PN (kdy se na právní vztahy situované v cizině použije české právo a naopak)

4) časová
-od kdy do kdy platí ( je účinný)
-v OZ zmatek, neboť po mnoha novelách některé části derogovány, jiné platí až po nějaké (v Z stanovené) době, etc
-pravá a nepravá (od vstupu Z v platnost se vztahy vzniklé před tímto datem řídí dle nového PP) retroaktivita
-pravá retroaktivita není v OP (narozdíl retroaktivity v neprospěch obžalovaného od TP) výslovně zakázána, ale je v rozporu s právním státem (čl. 40L ods. 6 )

Aplikace a interpretace právních norem
-2 smysly:
1) širší
-realizace (používání) PN SO i chování FO a PO dle práva (secundum legem)

2) užší
-používání PN SO (v OP dle §4 zásadně soud, pokud Z výslovně nestanoví jinak)
-toto chápání převažuje v současné literatuře
-zvl. případ aplikace PN OP = per analogiam (dle obdoby) - druhy analogie v teorii P:
a) analogia legis
-hl. v důsledku innominálních kontraktů (ve smyslu §51 OZ)
-SO aplikující P musí rozhodnout i v případě, že konkrétní právní vztah není upraven v Z (v právním státě je odmítnutí spravedlnosti tj. denegatio iustitiae nepřípustné)  použije PN řešící podobnou otázku (způsobem per analogiem legis)
-OP výslovně dovoluje (§853), dokonce není omezena na OZ, ale možno použít PN z celého OP (resp. SP)
b) analogia iuris
-neexistuje žádná podobná PN - i tak musí rozhodnout - teorie OP připouští (ač to OZ na rozdíl od OBZ §1/2 výslovně neuvádí) rozhodování dle obecných zásad OP (resp. SP)
-interpretace PN OP
-před aplikací nutno zjistit skutkovou podstatu a PN vhodnou pro aplikaci = interpretace
-nutno vyložit text mmj. i ve vztahu k době a společenské situaci, kdy PN vznikla, stejně jako účel a poslání PN či vztah k jiným PN, etc
-výkladové metody: logická (patří sem i analogie), gramatická, systematická a historická
- interpretaci rozeznáváme podle subjektů, které podávají výklad:
a) výklad autentický (legální) – prováděn orgánem veřejné moci a orgánem, který PN vydal
- v minulosti předsednictvo NS ČSFR a později ÚS ČSFR do r. 1992, dnes:neexistuje
b) výklad soudní
- 2 formy:
1.výklad obsažený v pravomocném rozhodnutí v konkrétní věci, působí mezi
stranami řízení, je pro ně obecně závazný
2. slouží i k sjednocování judikatury (stanoviska NS v Sbírce rozhodnutí a stanovisek soudu) – nejsou obecně závazná, ale působí jako by závazná byla (svpu autoritou a přesvědčivostí) – podílejí se na faktickém dotváření práva
c) výklad vědecký (doktrinární) – v odborné literatuře, je nezávazný

3. Prameny občanského práva

2010-10-19T07:13:00.000-07:00

Pojem a klasifikace pramenů
-prameny OP: PN upravující společenské vztahy tvořící předmět OP
-v ČR výlučně písemnou formou - PP
-hierarchie PN:
1. ÚZ
2. MS dle čl. 10 Ú
3. Z (obyčejné)
4. prováděcí předpisy
a) nařízení vlády
b) PP vydávané ministerstvy, jinými úřady a orgány územní samosprávy, jsou-li k tomu Z zmocněny
- pr. normy mohou být obsaženy i v MS

Ústavní základ občanského práva

-hl. některá ustanovení L, např.:
1) 11/1 = každý má P vlastnit majetek + rovnost (subjektů) v tomto vlastnictví
2) 11/3 = vlastnictví zavazuje (převzato ze ZZ BRD, který to převzal z Výmarské Ú+ teoretický původ v F a N na poč. stol., nyní na ústupu - upřesněno jen na užší smysl)
3) 11/3 = vyvlastnění či omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, na základě Z a za náhradu
4) 11 = mmj. záruka dědění majetku
5) 2/3 = co není zakázáno, je dovoleno
6) 26/1 = P podnikat (společně s 5) tvoří ústavní základ smluvní autonomie)
7) 6 = právo na život
8) 7,8 = nedotknutelnost osoby a soukromí
9) 10/1,2 = lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a jméno, právo na soukromí
10) 12 = nedotknutelnost obydlí
11) 34 = tvůrčí duševní činnost
-rozvedeno v autorském Z, etc
-7)-10) = ryze osobní (resp. všeobecně osobnostní) P a jejich ochrana
-rozvedena a konkretizována v OP, hl. v OZ (§11 a násl., odpovědnost za škodu, neplatnost PÚ, etc) i dalších PP (tiskový Z, etc)

Mezinárodní smlouvy jako pramen OP
- jimi vytvářeno psané právo v oblasti MP
- MS pramenem VP v řadě států; zvl. Postavení mají MS o lidských právech a základních svobodách
- pro OP nemají MS tak velký význam x PRACKO, OBCHOD A RODINA

Občanský zákoník
-systematicky neuspřádaný a nepřehledný
-9 částí a paragrafy číslované 1-880 (něco chybí, něco je lomené)
-struktura:
1) Část první: Obecná část (§1-51, 100-122)
a) H1: OP vztahy a jejich ochrana
b) H2: účastníci OP vztahů včetně ochrany osobnosti
c) H3: zastoupení
d) H4: PÚ
e) H5 – Spotřebitelské smlouvy
f) Hž -7 (§52-99) zrušeny a přeneseny do části osmé, H1
g) H8: promlčení
h) H9: vymezení některých pojmů

2) Část druhá: Věcná práva (§123-151v)
a) H1: vlastnické P
b) H2: spoluvlastnictví a společné jmění
c) H3: práva k cizím věcem
Věcná břemena
H3 A) Právo zástavní a zadržovací
Zástavní právo
Zadržovací právo
část 3-5 chybí

3) Část šestá: Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení (§415-459)
a) H1: předcházení hrozícím škodám
b) H2: odpovědnost za škodu
c) H3:bezdůvodné obohacení

4) Část sedmá: Dědění (§460-487)
a) H1: nabývání dědictví
b) H2: dědění ze Z
c) H3: dědění ze závěti
d) H4: potvrzení dědictví a vypořádání dědiců
e) H5:ochrana oprávněného dědice

5) Část osmá: Závazkové právo (§488-852)
a) H1: obecná ustanovení
b) H2-20: jednotlivé druhy smluv a závazků

6) Část devátá: Závěrečná , přechodná a zrušovací ustanovení (§853-880)
-šest hlav

Ostatní prameny občanského práva
-úplná kodifikace není možná a ani praktická - vyčleněné PP v oblasti specifických vztahů
-např. IP: §1/3 výslovný odkaz na zvl. Z:
a) autorský Z 35/1965 Sb.
b) Z o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 527/1990 Sb.
c) Z o užitných vzorech 478/1992 Sb.
d) Z o ochraně polovodičových výrobků 529/1991 Sb.
e) Z o ochraně P k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat 132/1989 Sb.

-v některých oblastech OP platí vedle obecných ustanovení i specifické Z, např: 72/1194 Sb., 116/1990 Sb., 58/1969 Sb., 18/1997 Sb., 13/1997, etc
-s OP souvisejí i PP zabývající se jinou oblastí P, ale mající zároveň důležitý význam pro OP, např: 265/1992 Sb. (zápisy vlastnických a jiných práv k nemovitostem)

Výlučnost psaného práva
-v ČR je výlučné psané P - teoreticky neuznáván žádný jiný pramen P nežli formálně publikovaná psaná PN, resp. PP
-v praxi nutno interpretací vyplňovat mezery v Z - někdy překračuje Z = de facto dotváří P
-jde hl. o výklad soudní (soud nemůže odmítnout rozhodnutí pro nejasnost či neúplnost P)
-pokud Z odkazuje na obyčej (např. OBZ – obchodní zvyklosti), tak je pramenem P Z, nikoli obyčej
-podobně i bone fides v OZ
-praktický vliv literatury také neznamená, že by byla pramenem P

2. Evropské soukromé komunitární právo

2010-10-19T07:11:00.001-07:00

Obecná charakteristika
- tendence ke sbližování právních řádů jednotlivých evr. států, popř. k unifikaci právní úpravy některých otázek, vč. OP
-ES (1957EHS + Euratom + Montánní unie1951) – integrace ekonomická, politická, i právní do vnitřních vztahů států
-Maastrichtská smlouva (platnost 11/1993) = prohloubení integrace států ES v nově založené EU
-novelizovala zakládací smlouvy ES, ale nikoli (v podstatě) závazky sbližovaní P (včetně OP)
-normotvorná činnost orgánů ES (resp. EU) a judikatura Soudního dvora vytvořila právní řád ES (komunitární P)
-normotvorná a výkonná moc ve vztahu k členským státům, ale i F a PO členských států
-právní prameny:
1) primární = smlouvy Společenství, vč. příloh a protokolů, které k nim byly připojeny – v zakládacích smlouvách ES a ve smlouvách, které je mění a doplňují

2) sekundární = P tvořené legislativními orgány ES (právní akty vydané na základe smluv)
a) nařízení - obecně závazná a bezprostředně použitelná; nabytím platnosti se stávají součástí pr. řádu členských států
b) směrnice stanovící cíl - prostředky k dosažení ponechány státům; může se týkat jen některých členských států
-musí být v určité a jejich textu stanovené lhůtě implementovány do národního práva
- hlavně pro oblasti, kde má být dosažena harmonizace práva v čl.státech
c) rozhodnutí - individuální právní akty závazné pouze pro adresáty
d) doporučení a stanoviska – „nezávazná“, a proto vzhledem k nedostatku právem chráněných zájmů žalobou o neplatnost nenapadnutelná
e) podpůrné vedlejší dohody – uzavírají členské státy mezi sebou a jejichž předmět je v užší věcné souvislosti s činností ES
-4 Mdohody k sjednocení práva v oblasti SP
- i nálezy Evropského soudního dvora

3) obecné právní zásady práva společenství, vč. základních práv (nepsané právo Společenství)
-stojí na pomezí mezi VP a MP (tripartice – MP, EP a VP)
-sílí tendence vypracovat „Evropský OZ“
-v SP se legislativa dotýká hl. OBP (práva společností, hospod. soutěže, etc.) a PRACKA
- hlavně se vydávají směrnice (direktivy)v oblasti OP

Vliv EKSP na české SP
-nutné přizpůsobovat pr. řádu ČR právnímu řádu EU
- Asociační dohoda mezi ČR a ES mluví o důležité podmínce pro ekonomické zapojení ČR do EU, a to o sbližování PP ČR s PP EU (v OP např. duševní vlastnictví, ochrana spotřebitele, doprava, ochrana zdraví a života lidí)
-OP hl. v obl. ochrany spotřebitele (to provedeno novým institutem „spotřebitelské smlouvy“; zmínka i v ObZ a další 3 novely) a duševního vlastnictví
-celosvětová unifikace P stále neprostou utopií, stejně tak regionální unifikace spíše výjimkou

1. OBECNÁ ČÁST - Pojem práva

2010-10-19T07:06:00.000-07:00

Právo objektivní a subjektivní
1. Objektivní
-systém PN (normy chování, jejichž dodržování je vynutitelné státem) X další normy (morálka, náboženské, etc)
-odpovídá na otázku qiud iuris (co je po právu), tj. co je dovoleno a co zakázáno
-v každém státě členěno na subsystémy = právní odvětví
-OP je jedním ze subsystémů – vymezuje chování v tzv. občanskoprávních vztazích, stejně tak stanoví subjekty těchto vztahů, obsah a VZZ (vznik, změnu a zánik) těchto vztahů, etc

2. Subjektivní = OPRÁVNĚNÍ
-odvozeno od 1)
-jde o míru a způsob možného chování subjektu práva (FO či PO), která je chráněna objektivním právem (např. poskytnutí státního donucení k prosazení subj. P)
- odpovídá na otázku zda určitému konkrétnímu subjektu určité právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nikoli
-u FO dle Ú a L „co není zakázáno je dovoleno“ (čl.2 odst. 3 LZPS)

Právo hmotné a procesní
-rozlišujeme v obj. i subj. P
1. Hmotné
-obecná soustava PN stanovící pravidla chování, které nevyžaduje zásah SO
2. Procesní
-chování subjektů P ve vztahu k SO (který v něm uplatňuje SM), před SO (který….) a chování SO (který řízení nalézací či exekuční (vykonávací) provádí)
-chování SO a subjektů P před SO, které realizují či uplatňují své P (H) = proces resp. řízení
-PN upravující řízení = normy obj. PP - procesní subj. P a procesní povinnosti
-řízení:
a) soudní
-občanské (civilní) – v některých majetkových věcech možno (po písemné dohodě stran sporu) nahradit arbitráží neboli řízením před rozhodčím soudem (řídí se 216/1994 Sb., subsidiárně OSŘ)
-trestní
-před ÚS – ústavní stížnost nelze považovat za řádný opravný prostředek proti jakémukoliv rozhodnutí obecného soudu
b) správní
c) popř. mezinárodní – Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku

Funkce práva ve společnosti
-entropie(neuspořádanost) v sociálních interakcí - konflikt zájmů - nutno vnést alespoň základní řád potřebný k udržení minimálního řádu, tzn.
působení na snižování neuspořádanosti společenských vztahů (udržování společenské homeostázy)
-prostředek ochrany sub. zájmů lidí i zájmů společnosti - fnce obj. P = prostředek ochrany subj. P
-důležitý je způsob uskutečňování fnce P ze strany S - v demokracii je CSQN právní stát - 3 hl. znaky:
1. legalita
-i sám S (resp. SO) musí dodržovat vlastní platné Z
2. právní jistota
-publikace PN
-zákaz pravé retroaktivity
-právní ochrana proti porušení práva subjektu
-přístup SO k subjektu dle P
3. přiměřenost práva
-pouze nezbytné omezování svobody (hl. u ZLPS) – jen v míře objektivně nezbytné k dosažení či udržení společenské homeostázy
-přiměřenost sankcí
-další fnce P:
1. prostředek společenského řízení
2. společenský regulační systém (funguje jak preventivně tak následně)
3. informační systém

Problém úplnosti práva
-problém tzv. „mezer v právu“ X „mezery v zákoně“ - mezery de lege lata a de lege ferenda
-např. zda má držitel v určité situaci jisté povinnosti, pokud Z hovoří pouze o povinnostech vlastníka(§128)
-zásady uznané v našem P:
- ano má; jde o zdánlivou mezeru v Z
1. co není Z zakázáno, je dovoleno
2. soud nesmí odmítnout rozhodnout o věci, která náleží do jeho pravomoci, nýbrž musí rozhodnout i tehdy, jestliže Z o posuzované skutkové podstatě mlčí nebo je nejasný = tj. v OP neexistují „mezery v právu“ v pravém slova smyslu (soud musí vždy rozhodnout) X trestní právo

Filosofická koncepce práva

Obecná charakteristika
-právní filosofie se postupem času vydělila z obecné F
-ve starověku vrchol v dílech Aristotela (hl. jeho myšlenky o spravedlnosti)
-dvě základní právně-filosofické koncepce v mnoha variantách:
1. dualistická (přirozenoprávní)
-vedle práva vytvořeného lidmi existuje i přirozené právo (více teoretických zdrojů) existující nezávisle na vůli lidské společnosti
-přirozené právo vyplňuje „mezery v právu“ či dokonce koriguje psané právo (je nezávislé na lidské vůli a je nadřazeno positivnímu právu)

2. monistická
-pouze jediné právo jsoucí produktem lidské společnosti
-od pol. 2. stol. rozdělana na 2 hl. proudy:
a) positivistický přístup
-právo vysoce formalizováno (tj. nalézáme hl. v PP)
-„co je psáno, to je dáno“ (v UK mluví o law in books)
b) sociologický přístup
-P = fungující sociální systém
-zkoumá nejen P v PP, ale i P. které ev společnosti skutečně působí (law in action)

Teorie OP
-počátky teorie OP = 1st kodexy (CC 1804, ABGB 1811)
-zpočátku velmi široké - dominantní odvětví P
-18st./19st. v ZE (hl. ve Francii) osvícenství – v oblasti právního myšlení mu odpovídá přirozenoprávní teorie
-na poč. 19. stol. 2 koncepce:
a) J. J.Rousseau
-Z jsou uspořádaným projevem vůle lidu („obecné vůle“) po „přirozeném stavu“, nikoli pouze neuspořádané vůle každého jednotlivce - Code Civil
b) racionalistická koncepce
-P je lidem vrozené a je produktem jejich rozumu
-positivní P je více či méně dokonalým vyjádřením přirozeného P - AGBG (§16 „Každý má vrozená, již samým rozumem seznatelná práva, a jest ho tudíž považovati za osobu)
-po vydání AGBG v Rakousku stagnace vědeckého právního myšlení v obl. OP, a to mmj. díky historickoprávní škole (rival PŘP)
-historickoprávní škola
-K. F. Savigny (N)
-apriorní popření PŘP a jeho seznatelnost rozumem - právo je založeno na historičnosti
-původní P (klasické ŘP) se vyvíjí a přizpůsobuje dané době působením „ducha národa“
-použito i Hitlerem
-v praxi hl. jako argument proti kodifikaci (protifeudálně zaměřený produkt PŘP myšlení)
- dalším důvodem ustrnutí právního vývoje teorie OP v Rakousku bylo i uspokojení spojené s ABGB, který byl považován za dokonalý výraz PŘP (úplná a vyčerpávající kodifikace řešící i všechny vědecké otázky - nebylo o čem bádat, stačilo jen interpretovat - ABGB považováno za ratio scriota - „psaný rozum“) - do pol. 19. stol. pouze interpretace, nikoli vědecké bádání
-2nd pol. 19. - 1st pol. 20. stol. = velký rozmach právní vědy (centrum v Nemecku (školy a směry) a F (věhlasní jedinci – Léon Duguit, Francois Geny, etc)), ale spíše obecně teoretického a právně-filosofického obsahu, nežli přímo OP
-vědecký výzkum v obl. OP se začíná v po. 19. stol. po delší odmlce postupně probouzet, a to hl. v Rakousku - nenavázal na PŘP školu, ale na HP školu v (positivismem) transformované podobě - novohistorická škola
-prof. Josef Unger (Vídeň)
-opuštění „ducha národa“ - positivistické zpracovávání textu
-na rozdíl od pouhé interpretace oživeno i systematické vědecké a teoretické myšlení
-hl. návaznost na HP školu v pojímání ŘP jako východiska a metodologického prostředku pro poznání a pochopení OP
-u nás např. prof. Antonín Randa
-v dalším vývoji se stále více prosazuje pozitivistická škola, až nakonec dominuje
-omezení výzkumu pouze na oblast platného práva + programové popírání jeho sociálních souvislostí a podmíněností
-v ČSR např. prof. Jan Krčmář
-převahu PP školy nezvrátily ani ojedinělé tendence (sociologická škola či volnoprávní škola (uvolnění soudcovy vázanosti Z + soudcovská normotvorba))
-hl. protivníkem positivistické školy se stala časem normativní (novokantovská) teorie
-Hans Kelsen (Rakušan)
-nezajímá se o obsah práva, pouze o logickou strukturu
-PN = každá závazná (od SM pocházející) normativní věta („Má býti…“, etc)  hierarchie PN (včetně soudních rozsudků, smluv, etc)
-v ČSR hl. v Brně, kde aplikováno i na OP (např. prof. Jaromír Sedláček)
-marxistická škola
-po vzniku SSSR
-zvl. odnož sociologické teorie
-P = projev třídní vůle povýšený nad Z
-OP = projev třídní vůle ve směnečných (zbožně peněžních) vztazích, který ale nemá tržní charakter
opuštěno po rozpadu sovětského bloku a zániku SSSR
-nyní teoretické pluralita
-nejoblíbenější jsou PŘP a PozP koncepce

Třídění práva

Třídící kritéria
-vedle třídění na právní odvětví existují i další třídění, a to na různých úrovních obecnosti
-v kontinentálním P např. na VP a SP (subsystémy vyššího řádu) X v UK na CL a Equity; mají také právní odvětví, ale odlišného obsahu
-dále můžeme členit i právní odvětví (na subsystémy nižšího řádu), např. OP: věcná P, obligace, dědické P….
-podobně jako je mnoha způsobů třídění, je i mnoho třídících kritérií, např.: cíl, předmět, metoda či zásady právní úpravy, etc
- jednotné třídění práva neexistuje

Právo veřejné a soukromé
-dualismus VP a SP
-na našem území již dlouho (z rakouské tradice) - po 1948 tradice přerušena - dnes opět návrat
-historický původ v ŘP (ius privatum X ius publicum)
-dělící čára není přesně určitelná - někdy nutno použít historický vývoj či intuici nebo právní cit
-ale i tak hybridní (opatrovník a opatrovanec) a sporné (postavení práva sociálního zabezpečení) případy
-pod vlivem komunitárního P sbližování SP a VP (např. prvky VP v PRACKU, které je SP nebo prvky SP v oblasti právní úpravy INFO či ŽP)
-asi nejpřesnější je dnes tzv. organická teorie (teorie subjektů) v mnoha variantách
- kritérium rozlišování spatřuje v charakteru subjektu právního vztahu jako „veřejného svazu“ (stát, obec, PO nadaná VM, etc) nebo jako příslušníka „veřejného svazu“
- jestliže se aspoň jeden subjekt pr. vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu fce veřejného svazu nebo své příslušnosti k němu – jde o právo veřejné
-důležitý je i charakter samotného právního vztahu (resp. vzájemného vztahu jeho účastníků) - VP = přítomnost nositele VM (viz. např. rozhodnutí ÚS 34/1994 Sb.) - nerovnost účastníků X SP = rovnost (viz. §2 OZ) - nemožnost jednostranného ukládání povinností či zakládání P ze strany účastníků + při konfliktu nutný zásah nezávislého soudního orgánu (tj. nemo iudex in causa sua), před kterým mají subjekty rovné postavení - nevylučuje smluvní dohodu, že v určitých mezích bude jeden účastník poslouchat pokynů druhého (např. pracovní či příkazní smlouva)
-rovnost účastníků v SP - autonomie svobodné vůle účastníků
-autonomní rozhodování, zda na sebe účastník vezme povinnost či se stane subjektem P
-důležité: „co není zakázáno, je dovoleno“
- prvořadý význam PÚ (hl. smluv) v SP
-omezeno ius cogens či při vzniku povinnosti náhrady škody (obč. právní vztah vzniká jinak, nežli z vůle účastníků)

Právní odvětví
-VP i SP dělíme na právní odvětví:
a) VP = Ústavné právo, správa, finance, trest (někdy považován za samostatnou část stojící mimo SP a VP) a procesní P (včetně obč. řízení soudního, i když část OP teorie považuje také za samostatně stojící, zvl. v případech, kdy soud nemůže nic nařizovat bez návrhu účastníků)
b) SP = OP a OBP - kodifikování v OZ a OBZ
+ pracovní právo, rodinněprávní vztahy, právo duševního vlastnictví, MP soukromé, ochrana spotřebitele
c) hybridní = ŽP, úprava sběru, zpracování, uchování a poskytování INFO (informatické P), zdravotní P etc.

5)Různá obsahová pojetí lidských práv - státověda (zápočet)

2010-08-16T01:47:00.000-07:00

V současné době zřejmě nejúplnější, nejuznávanější a z hlediska světového dosahu požívající největší autoritu je Všeobecná deklarace práv člověka, přijatá Valným shromážděním OSN r. 1948. Podle čl. 2 této deklarace každý člověk musí disponovat veškerými právy a veškerými svobodami obsaženými v této deklaraci, a to bez jakýchkoli rozdílů.

Na základě mnoha paktů byly vytvořeny:
Výbor pro politická práva
Evropský soud pro lidská práva

Evropská smlouva o ochraně lidských práv a základních svobod je v zásadě mnohostranou mezinárodní smlouvou, kterou se její smluvní státy zavázaly k plnění určitých závazků. Občanská a politická práva jsou základními, tvoří osu úmluvy. Hranice mezi právy je někdy vedena neoddělitelně, mohou být logickým důsledkem jiných. Lze mezi nimi rozeznávat práva všeobecná a práva zvláštní.

Právo na život – je mezi právy nejvyšší, je závazkem státu organizovat opatření k ochraně života. Stát je zavázán zjišťovat a trestat činy proti životu. Sahá až k dítěti počatému, pokud se narodí živé = chrání se již nasciturus. Zákon umožňuje zadržet osobu, přerušit těhotenství, ale také zakazuje přerušit těhotenství, zakazuje násilí, ale umožňuje nutnou obranu a krajní nouzi. Evropská Listina práv a základních svobod zakazuje všem členským státům trest smrti.

Dalšími právy jsou práva podmíněná – znamená to, že za určitých podmínek je zásah státu možný. Sem náleží svoboda slova, svoboda myšlení, vědomí a víry, svoboda pohybu. Svoboda slova znamená i svobodu informací, tedy jak poskytovat, tak získávat. Svoboda informací předpokládá také ochranu zdrojů informací (problém žurnalistiky). Svoboda obsahuje svobodu volby i změnu náboženství. Stát při výkonu svých funkcí respektuje právo rodičů zajistit výchovu a vzdělání dětí, rodiče si zejména mohou vybrat mezi školou státní a soukromou. Svoboda pohybu se týká jak všeobecného pohybu stejně jako vyhledávání místa pobytu. Ochrana soukromí se týká života, osobního soukromí a rodinného života. Součástí soukromého života je právo svobodného sňatku a právo na rozvod, dále pak právo na jméno a národnostní sebeurčení.

Právo na soudní a jinou právní pomoc je zvláštním důležitým právem s dodatkem požadavku na dobrou justici. Jsou chráněna práva lidí před zadržením, vazbou či nezletilých a nemocných. Právní záruka = soudce musí být nezávislý vůči výkonné moci.

4)Satisfakce činěná veřejnou mocí - státověda (zápočet)

2010-08-16T01:45:00.000-07:00

Pokud bylo zjištěno, že jednáním veřejné moci byla způsobena škoda, následuje satisfakce (omluva), která může mít podobu:
1)navrácení do původního stavu – např. fyzický majetek
2)verbální satisfakce – spíše doplňuje jinou satisfakci
3)hmotněprávní včetně finanční satisfakce – jeví se jako nejlépe použitelná

V systému odpovědnosti veřejné moci je sankciována i odpovědnost fyzické osoby, která funkčně jedná jménem veřejné moci. Jako právní následek se uplatňuje odvolání z funkce, rozpuštění orgánu, přeložení finanční pokuta atd.

V soudnictví přezkoumává rozhodnutí jednoho soudu druhý soud. Soud může také vydat rozhodnutí na základě zjištění, která nejsou pravdivá = satisfakce – zrušení rozhodnutí, různé druhy náhrady.

3)Ochrana ústavy - státověda (zápočet)

2010-08-16T01:41:00.000-07:00

Ústava představuje určitý závazný systém pravidel ve společnosti, v tomto smyslu je zárukou stability společnosti.

K ochraně ústavnosti se používají základní teorie:
1)teorie organická – všechny právní normy nesmějí být v rozporu s ústavou
2)teorie institucionální – ústava určuje pravidla hry pro orgány moci a žádný z nich není oprávněn ohrožovat pravomoci druhého
3)teorie společenské smlouvy – ústava stanoví pravidla pro všechny a kontrola ústavnosti dohlíží na jejich dodržování

Právní ochrana ústavy je realizována s ochranou politickou, je podmíněna psanou a nehybnou ústavou, která tvoří vrchol soustavy právních předpisů. Pro kontrolu ústavnosti je zřízen zvláštní orgán pověřený výkonem tzv. kontroly ústavnosti. Soudní ústavní kontrolu provádí obecní soudní systém a především Nejvyšší soud = Ústavní soud.

2) Skupiny vlivu - státověda (zápočet)

2010-08-16T01:39:00.000-07:00

Výraz skupiny vlivu (nátlaku) pochází z americké politologie (pressure groups). Tradičním odlučovacím faktorem mezi institucí politických stran a skupin vlivu je skutečnost, že politické strany usilují o výkon moci, zatímco skupiny vlivu se snaží moc ovlivňovat, hledají cesty jak působit navenek. Skupiny vlivu lze definovat jako organizaci ustanovenou na ochranu určitých zájmů, k výkonu společné činnosti, integraci názorů a vykonávající tlak na veřejnou moc.

Definice má 3 komponenty:
1)existence v zásadě organizované skupiny – dělení na skupiny organizované či nikoli
2)ochrana a uplatňování určitých specifických zájmů – skupiny chrání své zájmy X uplatňují - uplatňují své zájmy
3)uplatňování tlaku – organizace je schopna prosadit názor a ovlivnit veřejnou moc

Skupiny vlivu můžeme rozdělit podle:
a)cíle (zájmové skupiny) – jedná se o profesní skupiny prosazující určité cíle pracovníků či
zaměstnanců. Dále pak profesní skupiny podnikatelů či zaměstnavatelů (tzv. svazy). Tyto organizace jsou schopny působit na zákonodárce i na výkonnou moc ve vztahu k vládní politice.
Jinou profesní skupinou jsou organizace zaměstnanců (učitelé,
Inženýři, technici atd.). Dále pak i dělnické odbory.

b)své povahy (skupiny soukromoprávní a veřejnoprávní) – cílem je získávání výhod určitého druhu. Jedná se např. o univerzity, výzkumné ústavy, státní podniky, bezpečnostní sbory, armáda atd.

c)své struktury (skupiny masové, výběrové a elitní) – je zde regulace vstupu a výstupu členů, přičemž masové skupiny sdružují co nejvíce členů.

Funkce skupin vlivu lze odlišovat:
a)k veřejné moci přímo – informují veřejnou moc o záměrech, používají skrytý tlak na činitele veřejné moci, lze sem zařadit i korupční vlivy (kopě hlasů, dárky,
pozvání, lovy, dovolené atd.).

b)ke stranám – často se objevuje vztah nepřímý (napojení na banky, velké podniky, atd.).

c)k veřejnému mínění – použití propagandy (televize, tisk,…) k přesvědčení veřejnosti
o svých záměrech

1) Mocenská povaha státu - státověda (zápočet)

2010-08-16T01:37:00.000-07:00

Stát je určitou organizovanou politickou mocí disponující silovými prostředky, které využívá na určitém území ve vztahu k obyvatelstvu, které zde žije. Stát má výlučnou politickou autoritu zvanou suverenita. Suverenita znamená jednotu organizací i činností při uplatňování veřejného zájmu a nezastupitelnost v poslání. Suverenita je odvozena od vůle monarchy, lidu, národa, ideje, dohody apod. V moderních demokraciích se může suverenita dělit – vertikální a horizontální dělbu moci. Stát jako vyjádření vnitřní moci je suverénní i navenek. Je však podřazen mezinárodním pravidlům jež musí respektovat. Vývoj mezinárodních smluv mezi státy postupuje od mezinárodního práva hmotného, přes vývoj mezinárodních organizací až ke kultivaci práva procesního.

Stát disponuje mocenskými možnostmi, které lze chápat jako souhrn oprávnění a hmotných prostředků k realizaci vlastních cílů. Tato mocenská schopnost je upravena normami. Současný demokratický stát má různý rozsah mocenských oprávnění. Různá je i role centra moci, především pak moci exekutivní a to v zabezpečení ústřední politické linie povolební politiky.

Souhrn mocenských oprávnění státu charakterizuje rozsah, obsah i sílu konkrétní moci. Způsob, jímž je moc realizována, umožnil oddělovat typy působení autority na území a ve vztahu k obyvatelstvu. Z hlediska technologického tak lze moc rozlišovat v její činnosti normotvorné (legislativní) a výkonné.

Normotvorná činnost tradičně určuje obecná pravidla jako představu o předpokládaném chování jednotlivých subjektů. Výkon zákonů má oproti tomu charakter individuálního, jednotlivého nebo incidentního rozhodování. Rozhodování může reagovat na situaci již vzniklou nebo určovat předpokládané vztahy v budoucnosti.

Státověda - Přednáška 4 Normativní smlouvy

2010-07-26T03:00:00.000-07:00

Normativní (obecně závazná) smlouva - jejíž ustanovení jsou obecná a regulují závazně celou skupinu právních vztahů (neurčitý počet případů, druhové nikoliv individuální znaky). Hlavním pramenem mezinárodního práva jsou normativní smlouvy v podobě mezinárodních smluv. Ve vnitrostátním právu se jedná např. o kolektivní smlouvy (za zaměstnance podepisuje odborová organizace). Ve světě mají povahu zákona – soudem vynutitelná.

Normativní právní akty
Nejrozšířenější. Jsou produktem legislativní činnosti státu. Umělá pravidla chování s politickým podtextem neboť právo je jedním z nástrojů řízení státu (politiky).
primární
sekundární

Prameny práva v ČR
primární
- Ústavní zákony
- Zákony
- Zákonná opatření Senátu Parlamentu ČR

sekundární – dílčím způsobem specifikují obecná ustanovení
- Nařízení vlády
- Vyhlášky ministerstev
- Nařízení a vyhlášky obecních úřadů (krajské, …)

Ústavní zákony
Právní normy s nejvyšší právní silou. Tvoří základ právního systému státu – z nich vycházejí ostatní zákony. Některé státy mají jen jeden ústavní zákon – Ústava (ČR cca 10.)
rigidní – tuhý. Předpokládá se obtížnější způsob přijetí takového zákona.
flexibilní – stejná přijímací procedura jako u obyčejného zákona.
Na zákoně to musí být uvedeno!

Zákony
Stojí v čele každého systému práva. Shovívavý systém přijetí zákona. 1/3 poslanců tj. 66 musí být přítomno tzn. 34 hlasů stačí k přijetí zákona.

Zákonná opatření Senátu ČR
Výjimečný a provizorní pramen práva. Vydávají se, pouze nastane-li čas, který je určen Ústavou. Tj. Je-li Poslanecká sněmovna prezidentem rozpuštěna. V tomto mezidobí má Senát pravomoc přijímat tato opatření ve věcech, které nesnesou odkladu, a výhradně na návrh vlády. Mají povahu zákona. Nemůže se v nich zaobírat otázkou Ústavy, státního rozpočetu a státního závěrečného účtu, volebními zákony a mezinárodními smlouvami. Toto opatření většinou Poslanecká sněmovna zruší a vydá zákon.

Nařízení vlády
V případě potřeby jsou vydány jako doplňující právní forma. Jsou obecné.

Prováděcí vyhlášky
Vztahují se ke konkrétnímu zákonu. Specifikují obecný zákon (popř. nařízení vlády) na konkrétní oblast.
Nařízení a právní předpisy (vyhlášky) územních samosprávných celků
Dokumenty regionálního charakteru. Můžou mít i normativní charakter.
Všechny normativní právní akty jsou zveřejňovány a registrovány v tzv. Sbírce zákonů, jediném to oficiálním seznamu těchto předpisů. Odkazuje-li se na právní předpis, uvádí se jeho číslo lomené ročníkem např. zákon č.2/1991 Sb. o kolektivním vyjednávání.
Normativní právní akty samosprávních celků se ve Sbírce neuveřejňují, to musí být provedeno vyvěšením na úřední desce.

Právní normy
Právní normy jsou produktem státu. Jde o pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou a jehož zachování je státní mocí vynutitelné. Charakteristickým rysem pravidla chování je jeho obecnost.

Struktura právních norem
Vnitřní forma, v níž je obsah právní normy určitým způsobem organizován. Rozdělení obsahu právní normy na prvky, jejich charakteristiku a objasnění jejich vzájemného vztahu.
s klasickou strukturou
klasickou strukturu tvoří tyto prvky:
hypotéza – stanoví podmínky, za nichž se má pravidlo chování obsažené v dispozici realizovat. Je kriteriem podle něhož se určí, zda se norma na konkrétní případ vztahuje či nevztahuje.
dispozice – obsahuje pravidlo chování, stanovuje komu a jaká vznikají oprávnění či povinnosti, nastanou-li podmínky uvedené v hypotéze.
sankční hypotéza – stanoví podmínky uplatnění sankce. Vždy je touto podmínkou porušení povinnosti vyplývající z dispozice. Často však i s přistoupením další skutečnosti
sankce – stanoví důsledky porušení právní povinnosti vyplývající z dispozice a jsou-li naplněny podmínky stanovené sankční hypotézou.
bez klasické struktury
Některá z náležitostí chybí – není jí třeba např s odkazem: sankce viz. trestní zákon.

Státověda - Přednáška 3 Systém Práva

2010-07-26T02:57:00.000-07:00

A:
Ve smyslu subjektivním
Souhrn všech oprávnění člověka, která mu jsou dána předpisy mezinárodními a vnitrostátními. Právní možnost subjektu chovat se určitým způsobem. Jsou zpravidla zakotvena ve významných právních předpisech – Ústava a předpisy ústavní (ČR – Listina Základních Lidských Práv a Svobod), které vyplývají ze Všeobecné deklarace lidských práv. Ta byla vypracována v r. 1948 valným shromážděním OSN (jako poslední důsledek 2. sv. války). Deklarace je prohlášení, není závazné (vynutitelné). Státy ji berou jako Gentleman’s agreement. Ústavy mají zakotvenou Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou modifikují. Ústava je vynutitelná.
Mezinárodní dokumenty závazné a vynutitelné. Pakty OSN 1966:
- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech člověka.
- Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech člověka
Ty státy, které k paktu přistoupily, je musí dodržovat (ČR 1976). Vycházejí z Všeobecné deklarace lidských práv. Ustanovení těchto paktů se musí promítnout v Ústavě.

Ve smyslu objektivním
Tím jsou všechny právní normy. Realizují lidská práva. Právo subjektivní nemůže existovat bez práva objektivního a naopak, jsou navzájem propojené.

B:
Právo veřejné
Právní normy upravující vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany. Tyto vztahy jsou charakteristické vztahem nadřízenosti státu jako reprezentanta společných tj. veřejných zájmů vůči občanům a jiným právním subjektům.

Správní právo – souhrn právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při výkonu veřejné správy.
Finanční právo – souhrn právních norem upravujících finančně právní vztahy tj. vztahy získávání, shromažďování a upotřebení finančních prostředků, pokud se těchto procesů nějakým způsobem účastní stát resp. státní orgány. Např. vztahy daňové, burzovní, bankovní, vztahy na trhu cenných papírů apod.
Trestní právo – stanoví, které činy jsou soudně trestně (trestní činy) a jakých opatření je třeba použít vůči jejich pachatelům (tresty)

Právo soukromé
Upravuje vztahy subjektů občanské společnosti ne principu jejich rovnosti a nezávislosti. Je pro ně typický smluvní princip.

Občanské právo – souhrn právních norem upravujících majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi nimi a státem. Základním pramenem práva je zde Občanský zákoník (zákon č.40/1964Sb.)
Obchodní právo – obsahuje specifika majetkových vztahů mezi podnikateli. Základním pramene práva je Obchodní zákoník (zákon č. 513/1992Sb.)
Rodinné právo – upravuje osobní právní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi i vztahy mezi ostatními příbuznými a vztahy tzv. náhradní výchovy. Základní normou je zde zákon o rodině (zák. č. 94/1963Sb.)

C:
Právo mezinárodní
Je tvořeno mezinárodními úmluvami, pakty apod. Upravuje především vztahy mezi státy, či mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi navzájem. Má přednost před právem vnitrostátním. Úprava vnitřního práva musí být v souladu s právem mezinárodním. Není to harmonizace (mělo by být oboustranné) ale přizpůsobení.

Právo vnitrostátní
Je tvořeno zákony Parlamentu. Upravuje vztahy mezi PO a FO a dalšími subjekty, na které se vztahuje svrchovaná státní moc.

D:
Právo hmotné
Všechny právní normy, které upravují subjektivní práva a povinnosti právnických a fyzických osob, pravomoc a působnost státních orgánů apod. např. Obč. zákoník

Právo procesní
Stanoví postup v případech porušení hmotně právního práva. Upravuje vztahy vznikající při řízení před příslušnými státními orgány (soudy, správní úřady apod.). Chování v procesu.
Jsou důležité, je jich méně. 3 základní:
Správní řád – správní řízení
Občanský soudní řád – soudní řízení
Trestní řád – trestní řízení po spáchání trestného činu

Prameny práva
Forma, ve které se může právo vyskytnout, ve které je objektivní právo obsaženo. Pravidla, která nemají ve státě uznanou formu pramenů práva, nejsou právními normami.

Právní obyčej
Historický typ . středověk a začátek novověku. Chování, které se posléze stává základem obyčejové právní normy, se obvykle původně realizovalo bez právotvorných záměrů. K obyčeji (faktické masové uskutečňování určitého chování) byly přidány sankce. Nutno zdůraznit dlouhé trvání a masovost jako nezbytné znaky a základ obyčejové normy.
V současnosti – přežívá v podobě: nedá-li se postupovat podle Obch. zákoníku a není-li řešení zakotveno ve smlouvě postupuje se podle obchodních zvyklostí.

Precedenc
U nás se nevyskytuje, dokonce je zakázán. užívá se v Anglo-americkém právu procesním. Individuální právní akt, který použitím na další obdobné případy získávají obecnou závaznost. Rozhodování v případech stejného druhu je vázáno vzorem onoho prvního rozhodnutí. Rozhodnutí jsou aplikována na další obdobné případy.

Státověda - Přednáška 2 Formy státu

2010-07-26T02:52:00.000-07:00

vnější odlišnosti státu. Způsob organizace státní moci:
- forma vlády
- učlenění státu
a režim jejího fungování:
- státní režim

Forma vlády
Vztahy mezi obyvatelstvem a vnějšími státními orgány
znak účasti nebo neúčasti obyvatelstva na správě veřejných záležitostí, určování úkolů státu a utváření organizace státní moci.

Demokratická forma vlády
demokracie – demos (lid), krat (vláda)
obyvatelstvo se určitým způsobem účastní na řízení státu. Odehrává se ve dvou polohách:
- přímá – všichni se účastní na řízení státu. Už se nepoužívá jen jeho stopové prvky.
- nepřímá - obyvatelstvo se účastní správy veřejných záležitostí nepřímo, prostřednictvím zvolených zástupců. Rozsah volebního práva a rovnost volebního práva jsou dány Ústavou. Systém rozdělení mandátů může být dvojí – systém poměrného zastoupení nebo systém většinového zastoupení. Nejdůležitějším orgánem je orgán zastupitelský (parlament), nejvyšší zákonodárný a jediný ústavodárný. Vztahy zaručuje Dělba moci a systém brzd. Demokracie se opírá ještě o hlavu státu která je sjednocovatelem v záležitostech státní moci.

Prvky demokracie přímé vyskytující se dem. nepřímé.
- referendum – Všelidové hlasování o nejdůležitějších státně-politických otázkách (vyskytnou-li se nebo jsou-li pojmenovány). Může být buď obligatorní (zakotveno v Ústavě. Dovolí si vyhlásit silný stát) nebo fakultativní.
- plebiscit – všelidové hlasování o národnostních nebo územních otázkách.

Nedemokratická forma vlády
Diktatura jednice nebo malé skupiny lidí či vedení politické strany (civilní, vojenská, církevní diktatura,….) Vládnoucí subjekt soustřeďuje do svých rukou podstatnou část moci a z pozice síly odmítá demokratické formy spravování státu. Jde o vládu bez zpětné vazby. Tato forma vlády je zakotvena v Ústavě. Obyvatelstvo se formálně účastní voleb – je předepsán jeden kandidát apod. Bývají založeny na formě finanční diktatury:
- vnitřní
- vnější – např. mafie

Povaha a složení nejvyšších státních orgánů
Nejvyšší státní orgány jsou hlava státu, nejvyšší zastupitelský orgán (zákonodárný), nejvyšší výkonný orgán a nejvyšší soudní orgán.

Hlava státu
reprezentuje stát navenek. Má spíše ceremoniální účast ve státě.
- monarchistické – hlavou státu je panovník (car, král, vévoda,…), který se vyznačuje osobními privilegii. jejich postavení je spíše ceremoniální. Kontrasignace předsedou vlády.
- republikánské – hlavou státu prezident. Nemá žádná osobní privilegia (rovnoprávný občan) a do své funkce je volen, a to na časově omezenou dobu.

- monokratické – hlavou státu je identifikovatelný jedinec
- kolektivní – jeden subjekt, který vystupuje jako hlava státu. Např. Prezídium nejvyššího Sovětu

Nejvyšší výkonný orgán
vláda v čele s ministerským předsedou nebo v čele s hlavou státu. Vládu tvoří ministři a další osoby vymezené Ústavou.

Nejvyšší soudní orgán
tvoří jej Nejvyšší soudy - Ústavní soud (kontinentální právní systém)
Podle povahy vzájemných vztahů mezi hlavou státu, zákonodárným orgánem a výkonným orgánem můžeme rozlišovat:
1. parlamentní republiku
Odpovědnost vlády a nepřímá závislost prezidenta. Parlament je dominantní, prezident je volen parlamentem a má úlohu spíše ceremoniální. Neexistují přímá pouta závislosti mezi ním a parlamentem. (např. ČR)

2. prezidentskou republiku
Výkonná moc je svěřena prezidentovi a jemu odpovědným státním tajemníkům. Prezident je zároveň hlavou státu i šéfem vlády. Parlament má sekundární úlohu. Prezident je volen lidem. Je současně předsedou vlády. (např. USA)

3. parlamentní monarchii
při plnění úkolů je panovník plně závislý na vládě a jejím prostřednictvím nepřímo na parlamentu. Předem projednány a schváleny vystoupení na veřejnosti, státnické úkony apod.

4. dualistickou monarchii
země s přežitkem feudalismu. Vláda vykonává svou funkci jménem panovníka se především jemu ze své činnosti odpovědná.

5. jiné formy
zejm. diktatura – vůdce

Učlenění státu
Územní organizace státu, sytém vztahů mezi státem jako celkem a jeho územními částmi. Kolik vrstev nejvyšších státních orgánů je ve státě.

Unitární stát
jedna vrstva – prezident, jeden parlament a jedna vrstva soudní.

Složené státy
Skládají se z několika členských států. Dvouvrstvá soustava – prezident, několik zastupitelství celostátní a regionální, vlády celostátní a regionální. Složený stát vždy vystupuje jako celek.
Podoby moderní:
- federace – orgány federální a republikové. Navenek stát vystupuje jako jeden celek, uvnitř je celků více. Ty mají v kompetenci regionální orgány. např. USA
- konfederace – shluk suverénních států, které v mezinárodních vztazích vystupují každý sám za sebe, pouze v některých dohodnutých záležitostech mají společný orgán. Konfederace nemá vlastní orgány na území členských států. Např. budoucí Evropské společenství
historické:
- reálná unie (hist. federace) – jsou spojeny s panovníkem jinak jsou suverénní
- personální unie (hist. konfederace)

Státní režim
Způsoby a metody realizace státní moci.

Demokratický
Jsou stanovena a zachovávána demokratická práva a svobody, je dodržována zákonnost, existují možnosti svobodné individuální a skupinové zájmové diferenciace.

Nedemokratický
Obyvatelstvu se nepřiznávají či přiznávají minoritně politická práva a svobody, určují se převážně povinnosti. Sporná realizace lidských práv. Vytváření zájmových organizací je dovoleno pouze v intencích politiky státu nebo stát sám tyto organizace zřizuje. Spolky jsou státně registrované=politicky řízené

Státověda - Přednáška 1 Znaky státu

2010-07-26T02:49:00.000-07:00

Právo – soubor pravidel chování stanovených a vynutitelných státem
Stát – forma organizace společnosti na určitém stupni jejího vývoje
Organizace – sjednocení lidí za účelem společných zájmů a cílů v ucelenou a semknutou jednotu s vnitřním řádem a systémem orgánů. (např. prvobytně pospolná společnost – cíl přežít, náčelník, rada starších, šaman)

Organizace, jejíž forma zahrnuje:
- sociální a ekonomickou nerovnost
- orgány vytvořené k řízení společnosti
je státní formou organizace společnosti

Znaky státu
jsou:
- existence státní moci
- územní organizace obyvatelstva
- existence práva
- suverenita a výlučnost
- existence daní a poplatků

Státní moc
je zvláštním druhem veřejné moci. Stát řídí profesionální aparát, kterému společnost delegovala pravomoci aby je uplatňovala navenek i uvnitř. Státní aparát by měl využít pravomoci tak, aby zabezpečil celému státu blahobyt.

Pravomoc
- normotvorná – výkon státní moci je prováděn prostřednictvím vydávání právních norem
- výkonná a nařizovací (správa) – zákony a ostatní právní normy jsou vykonávány a výkonné orgány mají oprávnění nařizovat podřízeným subjektům určité činnosti
- zřizovací – příslušný státní orgán je oprávněn zřizovat jiné orgány nebo organizace
- schvalovací – oprávnění určitého orgánu schválit či neschválit rozhodnutí nebo postup jiné organizace
- rozhodovací – řešení sporů

„Dělba moci a systém brzd“
Na přelomu 17. a 18. století jej propracoval francouzský filosof Charles de Montesquieu. Ústava musí být taková, že jedna moc omezuje druhou.
Dělba moci ve státě mezi různé orgány, osoby či skupiny osob s vymezenými pravomocemi.
- moc zákonodárná – obecně vyjadřuje vůli státu a tvoří zákony
- moc výkonná – vykonává tuto obecnou vůli
- moc soudní – trestá zločiny a rozhoduje spory
Každá z nich má Ústavou vymezené pravomoci, které nesmí překročit.
Systém brzd – jakkoli jsou totiž tři moci samostatné a nezávislé, přece jen nemohou být naprosto neomezené. Zaručuje každou z mocí dostat do hranic svých pravomocí.

Státní mechanismus
- státní orgány - složky mající pravomoc dávat závazné pokyny jiným státním orgánům, organizacím, PO, FO (FÚ, ÚP, Obecní úřad,…)
- úřední osoby – osoby oprávněné dávat závazné pokyny pracovníkům státního aparátu, kteří nejsou státními orgány (hygienik, velitel vojenského útvaru, notář,…)
administrativní aparát státních orgánů – policie, soudy, vyšetřovatelé, ozbrojené složky

Územní organizace obyvatelstva
Stát je tvořen občany, kteří se nacházejí na vymezeném území. Státní moc a právo určitého státu se vztahují na území tohoto státu, na všechny, kdo pobývají na tomto území – princip teritoriality. Do výšky 10km, hloubka k předpokládanému jádru

Státní suverenita a výlučnost (samostatnost)
Suverenita – nezávislost státní moci na jakékoliv jiné moci působící zvenčí (sjednocováni Evropy??, závislost malých států na větších!!)
Výlučnost - nezávislost státní moci na jakékoliv jiné moci působící uvnitř státu (stát je někdy korigován nestátními organizacemi – k blahobytu svému!!)

Existence práva
Právo musí existovat – obecně závazná pravidla chování, které regulují vztahy mezi lidmi, regulují lidské chování, tím, že především stanoví jaké toto chování má být. Relativní dokonalost pravidel je žádoucí. Nutnost existence aby mohla fungovat státní moc

Existence daní a poplatků
Základ státního rozpočtu – zaplacení státního aparátu

Funkce státu
stát si vytvořil pro zajišťování blahobytu hlavní směry činnosti
obranná fce – zajištění suverenity
vnější: zahraniční obchod – ekonomické vztahy
politické vztahy – diplomaté, vyslanci

ekonomická fce – existence centrálně řízeného hospodářství nebo tržní hospodářství - pravidla trh (hospodářská soutěž, antimonopolní zákon, …). Je nejdůležitější – vede k prosperitě – k blahobytu lidí ve státu
vnitřní:
sociální fce – pravidla pro vzdělávání, důchodové, zdravotní i nemocenské pojištění, pro zaměstnanost, ochranu živ. prostředí a sankce při jejich porušení. Sociální problémové situace může přinést ek. situace státu. Stát má nezastupitelnou úlohu vytvořit minimální sociální standard.

Stát má prostředky k donucení plnění povinností

JOBING - Představte každého hovořícího

2010-04-07T02:36:00.000-07:00

Lepší setkání? Představte každého hovořícího!

Setkání jsou údajně k předkládání dobrých informací, porozumění a rozhodnutí.

Ale často se změní na dlouhou sérii individuálních prezentací "vstávání / sedání", kde se prostě přechází od jednoho mluvčího k druhému. Výsledkem je nižší energie a několik nepotřebných rozhovorů na straně zúčastněných. Proč bych měl poslouchat Janu, která o tom mluví? Někdy dokonce, "Kdo je Jana?"

Vy a já potřebujeme změnu v energii a krok k zachycení naší pozornosti a udržení našeho zájmu. Nyní vám nabídnu jednoduchý způsob jak zlepšit mítinky:

Představte každého přednášejícího

Proč je to důležité?

Jistě, můžete znát Roberta z účetnictví nebo Renatu, obchodní manažerku. Ale víte vždy skutečně proč dnes vyprávějí, co nedávno udělali nebo něco, v čem jsou unikátní?

Připravte je na úspěch

Představení připravuje přednášejícímu náladu. Skupina má možnost vstřebat nějaké informace, které je připraví na informace, které bude mluvící prezentovat. Nejdůležitější: buduje to důvěryhodnost v mluvčího. Existuje psychologická podpora, která přichází od někoho jiného - zvláště od šéfa - který pochválí mluvícího. Je to mnohem lepší způsob jak prokázat uznání za specifické aktivity než během setkání s "týmem" nebo dalšími ze společnosti?

Toto byste měli zahrnout. Leckdo nebo všichni mohou být užiteční v závislosti na obeznámeni skupiny s následujícím přednášejícím.

1. Zahrňte do tématu jejich odborné znalosti.

Řekněte na čem pracovali, jak to souvisí s jejich prací a vzděláním a vzpomeňte jednu věc, kterou si ceníte na jejich úsilí.

2. Získejte pozornost.

Jednou jsem musel představit velmi známého počítačového odborníka skupině lidí, kteří byli připraveni na to, aby se naučili optimalizovat jejich e-mailové účty. Ale také jsem věděl, že jeho hobby je příprava vína. Představení tedy bylo takové. Jeho fotografie (dodaná jeho manželkou), na níž se přes víkend stará o vinici. To zcela změnilo postoj skupiny. Pak bylo možné se rychle posunout k bodu 3.

3. Podstatu tématu mějte po ruce

Marek strávil poslední 3 měsíce v Německu, kde se učil o nových způsobech jak vylepšit naše zařízení. Má dnes pro nás tyto nápady a myslím, že Vás budou zajímat.

Manažeři a vůdci setkání: Myslím "Specializovaná znalost, Pozornost a Použitelnost." Pak představte každého. Prezentátoři a posluchači to ocení a Vy vylepšíte kvalitu vašich schůzek.

Jaké máte vy nápady z vašich vlastních zkušeností z mítinků? Dejte nám vědět níže v komentářích ...

Tento text poskytla společnost JOBING s.r.o.
JOBING - Týdenní posudek
JOBING - Sebemotivací k úspěchu
JOBING - Představte každého hovořícího
JOBING - Probuďte se a dosáhněte úspěchu každý den
JOBING - Princip úspěchu
JOBING - Organizování úspěšných setkání
JOBING - Neustálé vylepšování se
JOBING - Neuspět nebo uspět
JOBING - Mám toho hodně
JOBING - Jak získat charisma
JOBING - Jak vyniknout v místnosti plné lidí
JOBING - Jak se stát úspěšným
JOBING - Jak se mám stát úspěšným v ......
JOBING - Jak důležité je oblékání pro úspěch
JOBING - Jak dotáhnout věci dokonce - příručka pro začátečníky
JOBING - Jak být člověkem, na kterého se budou ostatní obracet
JOBING - Buďte úspěšný v tom, že donutíte jiné poslouchat
JOBING - Čtyři nápady jak dělat prezentace
JOBING - Špičkový osobní výkon
JOBING - inspirace pro pracovní život

Cvičení : Clo B) JCD

2010-04-06T07:16:00.000-07:00

(21.) kód dopravního prostředku + za lomítkem SPZ kamionu, vagónu či jiné imatrikulační číslo dopravního prostředku - kódy v příloze: VG (vagón), LO (loď), NA (kamion) + domovská země dopravního prostředku

(22.) měna = třímístný alfabetický kód měny, v které se platí - EUR, CHF, USD + uvést fakturovanou částku

(23.) přepočítací kurz = EUR 31,70 - pouze 2 desetinná místa zaokrouhleno nahoru - kurz je z kurzovního lístku ČNB za minulý měsíc - konkrétně vyhlášený 2. středu - v měsíci - rozhodující pro stanovení kurzu je kurz vyhlášený druhou středu v měsíci, který předcházel měsíci ve kterém bylo JCD přijato

(24.) uvede se číslo 99 pokud se nejedná o zvlášť sledovanou operaci - ty jsou uvedeny v příloze + uvádí se jejich numerický kód - je to např. ukončení aktivního zušlechťovacího styku

(25.) druh dopravy na hranici = 2místný číselný kód - uvedeny v příloze k vyhlášce - např. po železnici (20), po silnici (30), elektrickým vedením (70)

(26.) nevyplňuje se

(27.) nevyplňuje se

(28.) vyplňuje celní úřad – jaké má bankovní spojení

(29.) nevyplňuje se

(30.) nevyplňuje se

(31.) značky a čísla = uvést obchodní názve zboží i více položek - zpravidla je název totožný s názvem který je uveden v celním sazebníku + uvedeny nákladní kusy (počty kontejnerů a obalů) nebo u zboží hromadné povahy uvést „volně ložené“

(32.) je-li více položek v kolonce 31 - uvést pořadové číslo poslední

(33.) položka zboží = zbožový kód - číslo pod kterým je zboží vedeno v celním sazebníku + v poslední kolonce buď „nic“ nebo „R“ – pokud je zboží rozebráno (dováženo v komponentech)

(34.) a) vyplňuje se kód země původu – pro zboží z EU je kód „EU“, Norsko – „NO“ b) nevyplňuje se

(35.) hrubá váha = v kg zaokrouhlit na celé kg nahoru!

(36.) je-li celní preference - např. kdyby se jednalo o dovoz zboží z rozvojové země, která požívá preferencí - dovoz z Afghánistánu „AF“

(37.) celní režim = 2místný číselný kód uvedený v příloze - např. do volného oběhu „40“

(38.) váha bez jakéhokoliv obalu, pokud by bylo obtížné ji stanovit tak se uvádí „čistá hmotnost“ - bez dopravního obalu + zaokrouhluje se na celé kg nahoru

(39.) nevyplňuje se

(40.) nevyplňuje se - vyplňuje celnice

(41.) měrné jednotky = když bude deklarováno na nákladním listu např. množství v litrech „ltr“, hektolitrech „hlt“, gramy „ghm“ + jednotlivé kódy jsou v příloze vyhlášky

(42.) nevyplňuje se

(43.) nevyplňuje se

(44.) uvádí se číslo v rozmezí 5 až 9 – dovoz na základě licence – kódy jsou v příloze + doplnit do JCD při paušálním zajištění „4“

(45.) oprava, kterou by prováděl celní úřad s tím, že by např. neuznal celní preferenci – pak by celnice uvedla poznámku: „NC“ – nepřiznání celní výhody + „ND“ – nepřiznání daňové úlevy

(46.) v celých Kč zaokrouhleno nahoru – tzv. obchodní parita = rozumí se fakturovaná cena při dovozu dodavatelem zboží ze zahraničí přičemž součástí ceny obchodní parity se stávají i přímé obchodní náklady

(47.) důležitá kolonka = celní hodnota = uvádí se sazba, výpočet částky + „ZP“ je kód způsobu platby – používá se jednomístný alfabetický – uvedeny v příloze: „B“ bezhotovostně, „H“ hotově, „P“ – poštovní poukázkou

• (48.) vyplňuje celnice: „U“ – povolen odklad úhrady celního dluhu, „P“ – posečkání s platbou celního dluhu, „S“ – povoluje se splátkový kalendář

Cvičení : Clo A) JCD

2010-04-06T07:11:00.000-07:00

• na dovoz
• na vývoz
• na tranzit

- JCD upravuje vyhláška č. 135/98 Sb. – důležité jsou zejména přílohy!
- JCD má 3 paré =
• jedno je daňový doklad, který dostane finanční úřad (FÚ), jiný daňový doklad nebude na dovoz uznán
• jedna kopie je pro evidenci celního úřadu
• jeden se odesílá na celní statistiku

(1.) deklarace =
/1/
EU – dovoz z EU, dovoz z EFTA (Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko), dovoz ze zemí CEFTA
IM – ostatní
/2/ kód, kam se zboží propouští => volný oběh (4), na celní sklad (7), na aktivní zušlechťování (5), k přepracování (9) - kód najdeme v příloze k vyhlášce + existuje „Příručka k uvádění údajů do JCD“

(2.) odesílatel = obchodní jméno vývozce

(3.) tiskopis = 1. pořadové číslo + 2. počet dokladů předkládaných k JCD

(4.) nevyplňujeme

(5.) položky = celkový počet položek (dováženého zboží)

(6.) nákladové kusy celkem = nákladové (obalové) kusy + u zboží hromadné povahy (uhlí) se nevyplňuje

(7.) referenční číslo = číslo obchodního případu, pod kterým si tento dovoz vede deklarant
- maximálně 12ti místný – může být alfanumerický kód (písmena velká tiskací + arabská čísla)

(8.) obchodní jméno příjemce = „různé“ u více příjemců + vypsat v příloze, jméno dle obchodního rejstříku + IČO

(9.) bankovní spojení a číslo účtu deklaranta (z kterého je dovoz hrazen)

(10.) nevyplňuje se
(11.) kam bylo za zboží placeno = 2místný kód země, která je v příloze, např. DE
(12.) nevyplňuje se
(13.) nevyplňuje se

(14.) je-li deklarant totožný z dovozcem (8), tak se napíše „dovozce“, u nepřímého zástupce normálně vypsat

(15.) nevyplňuje se
(15a.) může být stejná s 11, není stejná pokud ho budeme mezi dovozem ještě někde vystavovat

(19.) píšeme 0…jakákoliv přeprava kromě kontejnerové nebo 1…přeprava kontejnerová, či alespoň 1 kontejner v zásilce

(20.) Incoterms 2000 (Obchodní komora v Paříži) – nemá oporu v zákoně – EXW, FOB,……, když se domluví jiné podmínky než Incoterms tak se píše XXX
Z… na rizika přecházejí v zahraničí
H… na rizika přecházejí na hranici
V… na rizika přecházejí u nás na příjemce

9) Přednáška: DEVIZOVÝ ZÁKON

2010-04-06T07:09:00.000-07:00

Devizový zákon je dnes velmi liberální. Devizové právo je součástí finančního práva.

devizový zákon č. 219/95 Sb. a vyhláška ČNB a MF č. 261/95 Sb.

Kdo vykonává státní správu v obchodu s devizami?
Tu vykonávají MF (ministerstvo financí), ČNB (Česká národní banka) a celní úřady, přičemž celní úřady vykonávají tuto správu jen pokud jde o vývoz či dovoz finančních nebo jiných hodnot.

Subjekt devizového práva
Tuzemci jsou fyzické osoby s trvalým bydlištěm v tuzemsku a právnické osoby se sídlem v tuzemsku a všechny ostatní osoby jsou cizozemci.

Kdo je oprávněn provádět obchod s devizovými hodnotami a platební styk se zahraničím?
Banky se sídlem v tuzemsku a dále jsou to pobočky zahraničních bank, které k tomu mají příslušné povolení (od ČNB) a dále osoby, kterým je udělena koncese (živnostenské oprávnění) pro směnárenskou činnost. Tyto směnárníci jsou ve smyslu devizové terminologie tzv. devizovými místy.

Předmětem (objektem) devizového práva jsou - devizové hodnoty:
1) peněžní prostředky v cizí měně
2) zahraniční cenné papíry
3) veškeré druhy výplat na zahraniční místa
4) zlato

V případě zlata máme na mysli zlato ve stavu nezpracovaném (v cihlách, prutech) – u tohoto se při jeho dovozu neuplatňuje celní zákon > clo se neplatí! Ale když bude zlato již průmyslově zpracované (zjišťuje se účel užití) > tak při dovozu podléhá celnímu zákonu. Taktéž zlaté šperky a výrobky ze zlata jsou považovány za zboží.

Zlatem dle devizového zákona rozumíme světově obchodovatelné slitky zlata jehož ryzost se prokazuje otiskem (punc) značky nebo přiloženým dokladem, který vydává oprávněná osoba.

Dovoz a vývoz bankovek a mincí v české a cizí měně, zlata, cestovních šeků nebo různých peněžních poukázek podléhá oznamovací povinnosti na hranicích, ale pouze tehdy, pokud se jedná o dovoz a vývoz hodnot úhrnně převyšující 350 tis. Kč (přepočteno platným kurzem). Oznamovací povinnost se splní tak, že celník nám předloží zvláštní formulář k vyplnění – ten je následně postoupen na MF. Pokud by se oznamovací povinnost nesplnila, tak vzniká devizový přestupek nebo trestný čin a pokuta může být uložena až do výše hodnoty převážených peněžních prostředků!!! Devizový přestupek nelze projednat pokud od jeho spáchání uběhl 1 rok = tzn. jednoletá promlčecí lhůta.

8) Přednáška: OSVOBOZENÍ OD CLA

2010-04-06T07:06:00.000-07:00

- vyhláška k celnímu zákonu č. 136/98 Sb.
- osvobození zboží, které je propuštěno do volného oběhu x podmíněné propuštění

I/ Volný oběh - § 24

STĚHOVANÉ SVRŠKY
- muší být ve vlastnictví deklaranta a musí být v zahraničí používány (např. pračka)
- výjimka =
motorové dopravní prostředky pro neobchodní účely, které musí být užívány v zahraničí alespoň 1/2 roku
- dále svršky - ty věci, které jsou zakoupeny v souvislosti se stěhováním => deklarant musí být nepřetržitě minimálně 12 měsíců v zahraničí
- nepatří sem: alkohol + alkoholické výrobky
tabák + tabákové výrobky
motorové dopravní prostředky k obchodnímu použití
- zboží z ciziny nelze dovážet do „nekonečna“ – musí se dovézt do 12 měsíců ode dne, kdy tam končí trvalý pobyt

SVATEBNÍ DARY
- pokud jde o obvyklé svatební dary
- hodnota ne větší než 50.000,- Kč jednotlivě
- nepatří sem: alkohol a alkoholické výrobky, tabák a tabákové výrobky
- deklarant (dárce) musí žít v cizině minimálně 12 měsíců
- jako svatební dar se uzná ta věc, pokud je dovezena 2 měsíce před předpokládaným sňatkem nebo 4 měsíce po sňatku
- je-li dar dovezen 2 měsíce před - musí být celkový dluh zajištěn
- sňatek se prokazuje pouze výpisem z matriky (oddacím listem)
- zboží nesmí být do 12 měsíců od dovozu zcizeno ani zapůjčeno
zcizení = převedení vlastnických práv na jiného

ZBOŽÍ V SOUVISLOSTI S DĚDICTVÍM
- nepatří sem: alkohol, tabák, dopravní prostředky k obchodnímu použití, zásoby surovin, hotových výrobků a polotovarů, živý inventář
- zboží musí být dovezeno do 2 let od jeho projednání (o dědictví – notářem či soudem)

STUDIJNÍ POTŘEBY
- prokázat, že je studentem určitého ústavu

• od cla osvobozeno i obchodní zboží dovážené v zásilkách (poštou či kusovou železniční dopravou) - osvobozeny od cla do hodnoty 1500,- Kč - nevztahuje se na alkohol a tabák
• zásilky dovážené poštou (neobchodní zboží) jsou osvobozeny od cla do hodnoty 6.000,- Kč může být jen 50 ks cigaret, 1litr tvrdého alkoholu, 2 litry vína

NEOBCHODNÍ ZBOŽÍ DOVÁŽENÉ CESTUJÍCÍM V CESTOVNÍM STYKU DO 15 KM - § 46
- tabák = 200 ks cigaret - dle vyhlášky toto může dovézt jen osoba starší 16ti let x rozpor se zákonem až od 18 let - platí tedy limit 18 let věku
- alkohol = 1 litr tvrdého, 2 litry vína
- dary pro osobní spotřebu = max. 6.000,- Kč - nelze kumulovat ani u rodinných příslušníků
- u pendlerů denní nárok zboží max do 500,- Kč + max. 50 ks cigaret, 1/4 litru tvrdého alkoholu a 1/2 litru vína

Zboží pro vědecké a vzdělávací účely
Zboží k charitativním účelům – nelze alkohol a tabák + motorová vozidla kromě sanitních vozidel
- Zboží pro postižené osoby – vozíčkáři
- Zboží pro oběti katastrof
- Čestná vyznamenání, odměny (medaile)
- Oficiální dary věnované v rámci mezinárodních vztahů
- Zboží, které dovážejí osoby používající výsad a imunit
- Obchodní vzorky nepatrné hodnoty (200,- Kč + nelze alkohol, tabák, pohonné hmoty)
- Turistický propagační materiál (může obsahovat jen 25% obchodní reklamy)
- par. 112 = pohonné hmoty a mazadla = beze cla  benzín a nafta v běžných nádržích (nikoliv v nádržích přídavných – osobní automobil může kromě nádrže převážet ještě 10l v kanystru
- Rakve, urny a pohřební ozdoby

II/ Úplné osvobození od cla dováženého do režimu dočasného použití

• § 119 – výstavní a veletržní zboží
- podmínka, že celou dobu výstavy zůstává ve vlastnictví zahraniční osoby a že ho lze ztotožnit pro zpětný vývoz
• bez částečného cla je i zboží určené k výkonu povolání
• obaly, kontejnery, palety,…… dovážené v rámci obchodní operace
- kontejner = přepravní skříň mající objem větší než 1m3 pro vícero použití
• pedagogické, vědecké, kulturní účely
• dopravní prostředky
• osobní svršky cestujících

Devizové a celní právo – cvičení č. 7

7) Přednáška: CELNÍ PŘESTUPKY A DELIKTY

2010-04-06T07:02:00.000-07:00

Celní přestupky – řeší §293 celního zákona, zákon přestupkový č. 200/90 Sb.
• platí subsidiarita = co není v celním zákonu, musíme postupovat dle přestupkového zákona
• vztah lex specialis = přestupkový zákon platí podpůrně pro celní zákon

přestupek = zaviněné jednání, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně
• §293 písmeno a) – k) skutkové podstaty =
- přestupku se dopouští ten, kdo doveze či proveze zboží aniž by ho přihlásil k celní kontrole
- další skutkový podstaty – viz. zákon
- zavinění i nedbalost
nedbalost - vědomá
- nevědomá
nevědomá nedbalost = nevědomě převezu, neznalost + věděl či mohl vědět, že se dopouští přestupku

SANKCE:
• napomenutí
• pokuta
• propadnutí zboží, které bylo předmětem přestupku nebo které bylo přestupkem získáno nebo které bylo ke spáchání přestupku použito
- Trest, pokuty a propadnutí zboží mohou být kumulovány! Pokuta až do výše 50.000,- Kč.

Blokové řízení - zkrácené řízení
- věc se zcela vyřídí na místě
- nepíše s protokol, není správní řízení
- pravidla, kdy jej lze použít = byl-li přestupek spolehlivě zjištěn, přestupce s blokovým řízením souhlasí a pokuta je zaplacena na místě

Podmínka věku u přestupku = do 15 let věku, přestupce musí být příčetný

Promlčecí lhůta = od spáchání přestupku uběhl 1 rok

Celního přestupku se může dopustit fyzická osoba (FO) nepodnikatel!

CELNÍ DELIKTY
• může se jej dopustit pouze právnická (PO) či fyzická osoba (FO) – podnikatel
• podnikatel = dováží zboží pro podnikatelskou činnost  není zde možnost blokového řízení

Pokuta do výše 2.000.000,- Kč!

Propadnutí zboží = je trestem za sankcí
Zabrání zboží = je administrativním opatřením
- důsledek u obou = zboží propadne státu!

Propadnout může pouze zboží, které náleží pachateli přestupku. Toto zboží nesmí být v nápadném nepoměru k povaze přestupku.

Zabere se zboží, které nepatří pachateli přestupku, zabere se zboží i tehdy pokud přestupce nelze trestat z nedostatečného věku či nepříčetnosti. Zboží se zabere i kdyby bylo přihlášeno k celní kontrole, ale pokud to vyžaduje obecný zájem (dětská pornografie).

Pomocné kritérium 100.000,- Kč určí zda se jedná o trestný čin či přestupek - trestným činem se zabývá státní zastupitelství a soud

V trestním zákoně:
§124 = porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou - odnětí svobody až na 2 roky

§ 148 = zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby (clo) - trest až 3 roky odnětí svobody

§ 187 = nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů
- dovoz, vývoz, provezení
- trest až 5 let odnětí svobody
- pro osobu mladší než 18 let - trest 10 let
- pro osoby mladší než 15 let - trest 12 let
- při způsobení smrti - až 15 let

§ 308 = celní zástavní právo
- pro zajištění cla a daně může celnice u dlužníka zajistit pohledávku pomocí jeho majetku a to sice movité i nemovité věci - pokud by se tato věc prodávala – tak lze učinit pouze veřejnou dražbou

§ 309 = zajištění zboží
- celnice může zajistit zboží, které bylo předmětem přestupku či deliktu, které k tomu bylo použito či za toto použito - zboží může celnice zajistit bez ohledu na práva 3 osob

§ 313 = prodej zboží
- může prodat = propadlé zboží, zabrané zboží, zboží kterého se vzdal dovozce ve prospěch státu, zboží při nedostatku součinnosti deklaranta
- celý výtěžek z prodeje náleží státu

U prodeje při nedostatku součinnosti deklaranta (nepředložení JCD ani v dodatečné lhůtě), z výtěžku prodeje uhradí clo, daň a další dávky na zboží váznoucím a o zbytek po dobu 3 let se může deklarant přihlásit - když se nepřihlásí, tak zbytek připadá státu!

6) Přednáška: REŽIMY ZBOŽÍ

2010-04-06T06:58:00.000-07:00

Svobodná celní pásma (SCP) a svobodné celní sklady - §217

= není to celní režim, zboží tedy není pod přímou celní kontrolou - i přesto se zboží může kontrolovat
• svobodná celní pásma nemají charakter extoritoriality => vyjmuto z celního území, z geopolitického hlediska jsou však součástí našeho území
• hlavně v přístavech (hanzovní město Hamburk)
• v ČR jsou u Chebu a u Ostravy
• zboží je do SCP dopraveno bez celní kontroly a pouze na základě faktury nebo podobného dokladu
• zboží v SCP je dále zpracováno nebo uloženo a pak se dále pustí do oběhu nebo jde ven – je procleno
• nejsou pod celní kontrolou!!!
• SCP je ohraničeno plotem, hlídáno celníky
• zřizuje je a povoluje vláda
• zboží, které se nachází v celní cizině:
2 druhy SCP: a) obchodní – zboží se zde pouze umisťuje
b) průmyslové – zboží se zde zpracovává

Výhody u nás: zakládají se v zájmu podpory zahraničního obchodu + méně papírování (hlavně u přístavů)

Zvláštní řízení - §233

1/ zpětný vývoz zboží, které bylo dovezeno do země z jiných důvodů nebo omylem  jde zpátky, clo se vrací

2/ zničení zboží - např. napadeno škůdcem, hlídá se ochrana ŽP

3/ přenechání zboží ve prospěch státu - zboží dovezu a nemám na clo, Rakušák nabourá auto a nechá ho tu – to má charakter daru, lze zachovat jen zboží, které je prodejné

Vrácené zboží - § 234
• zboží je dovezeno z ciziny zpět k nám (hlavně z důvodu reklamace)
• clo se za takovéto zboží neplatí!!!
• deklarant vrací daň
• aby vrácené zboží bylo bez cla musí:
- být zpět dovezeno do 3 let - vrací se clo a DPH
- vráceno z té země, která byla cílovou destinací (země dovozu zboží)

Osvobození od cla - § 237 - uvedeno ve vyhlášce č. 136/98 Sb.

Vznik celního dluhu - § 238

Celní dlužník = deklarant a ten, v jehož prospěch je celní prohlášení učiněno (nepřímé zastoupení)
= osoba, která uvedla při celním řízení nesprávné informace a i ten, kdo porušil celní předpisy

Dluh vznikne okamžikem přijetí celního prohlášení. Dlužník je nejenom ten, kdo zboží nezákonně dovezl, ale i ten, kdo se podílel na dovozu i ten, kdo zboží získal, držel a přitom věděl, že se jedná o zboží, které uniklo celní kontrole.

Je-li více dlužníků, je každý z nich povinen zaplatit - viz. § 250 = ručení solidární.

Zajištění celního dluhu - § 254

- při silniční přepravě se platí vždy na silnicích při přejezdu zboží přes celní hranici
- celní dluh se zajišťuje:
1/ celní jistotou = dovezu zboží a než zaplatím clo, zaplatím určitou částku celnici
2/ ručením
ad 2) zajištění celního dluhu ručením = někdo ručí:
1/ globální moc = jeden ručitel za více celních dluhů (např. banka) = za více operací se ručí 1 jistinou
2/ paušální = za 1 dluh pro více dlužníků = 1 obchodní případ více dlužníků
3/ individuální = pro jeden případ = záruční listina pro jednotlivé případy

Celní jistina - § 259
- je možno zajistit dluh i šekem a akreditivem

Splácení celního dluhu - § 240
Pokud se nebude jednat o případy vyjmenované v § 264, do 10 dnů musí být celní dluh splacen (ode dne, kdy byl deklarantovi doručen výměr), u neobchodního zboží a u obchodního dovozu do 30 tis. Kč ode dne, kdy bylo ústně vyhlášeno.
výměr = jedna část JCD

Promlčení cla - § 282
• do 6ti let = promlčecí lhůta
• každá písemná upomínka má za důsledek běh nové promlčecí lhůty
• definitivně to končí po 20ti letech

Celní dluh zaniká:
§ 283 1/ zaplacením
2/ propadnutím zboží ve prospěch státu, zabráním, zničením
3/ dobrovolně zboží deklarant nechá státu
4/ vrácením a prominutím cla

vrácení cla = když clo bylo zaplaceno, lze do 3 let vrátit
prominutí cla = když ještě clo nebylo zaplaceno

vrácení v případě: zničení zboží, špatně vyměřené clo, clo zaplatil někdo, kdo k tomu nebyl pověřený - musí napsat žádost (poplatek 200,-) o vrácení nebo prominutí cla

Ulehčení platby cla - § 264
je možné:
1/ odklad cla – za dlužné clo se neplatí úroky
2/ posečkání cla – úroky se platí
3/ platby ve splátkách – buď odklad nebo povolení posečkání, ale se splátkovým kalendářem - celní dluh musí být zajištěn (např. ručením banky)

5) Přednáška: JEDNOTLIVÉ REŽIMY ZBOŽÍ

2010-04-06T06:54:00.000-07:00

Propuštění zboží do volného oběhu - §128

Propustí-li se zahraniční zboží do volného oběhu v tuzemsku - jedná se o zboží české.

Podmíněný volný oběh = zboží se propouští do tuzemska beze cla nebo za sníženou celní sazbu, tehdy je pod celním dohledem ve lhůtě, kterou celnice stanoví

Režimy s podmíněným osvobozením od cla - lhůta do které se musí něco udělat (splnit):
• tranzit
• zboží uskladněné v celních skladech
• zboží v aktivním zušlechťovacím styku
• zboží přepracované pod celním dohledem
• zboží dovážené k dočasnému použití
(podobně i pasivní zušlechťovací styk)

CELNÍ REŽIMY

1/ Tranzit
= průvoz - přímý
-nepřímý

Přímý tranzit = od jedněch hranic ke druhým hranicím

Nepřímý tranzit = zboží je odbaveno ve vnitrozemí, jde na hranice pod celním dohledem + místo pojmu „deklarant“ je pojem „hlavní povinný“, který je povinen zboží dodat v nezměněném stavu na místo určení
- nemusí být předkládány české celní uzávěry – lze uznat cizí nebo drážní uzávěry
- při tranzitu celní dluh musí být zajištěn pouze při přepravě na silnici!

Devizové a celní právo – cvičení č. 3 (16.10.2003)

2/ Uskladnění v celním skladu - §145

Celní sklad není skladem celnice + neplést si uskladňování v celním skladu se svobodnými celními pásmy!

V celním skladu (CS) se uskladňuje zejména zboží na nejistý prodej. Celní sklady nevedou celníci, ale provozují jej české fyzické nebo právnické osoby dle živnostenského zákona - tj. na základě živnostenského listu na uskladňování zboží. Tyto osoby (CS) zároveň musí zároveň žádat o povolení zřízení celního skladu příslušnou celnici - ta může / nemusí vyhovět - stanoví podmínky za jakých se celní sklad bude užívat.

Od celního skladu mohou být 2 nezávislé zámky (klíče), přičemž jeden má skladovatel – provozovatel celního skladu a druhý zámek má celnice - a záleží na ní zda bude celní sklad zavírat. Zboží, které je v CS uskladněno je tzv. zboží na kterém vázne clo (celní dluh) - je zde uskladněno zboží aniž je za něj zaplaceno clo. Například se dovezou náhradní díly na auta z Rakouska na nejistý prodej s tím, že bude toto zboží propuštěno do režimu celního uskladnění v Českých Budějovicích a podle zájmu odběratelů se zboží bude vyskladňovat (prodávat) a zároveň se vede inventarizace - za to co se vyskladnilo se platí clo. Celní dluh v celním skladu nemusí být zajištěn - ale celnice může vyžádat zajištění.

Celní sklady rozlišujeme na dva druhy:
a) celní sklady veřejné = do něj může ukládat zboží kdokoliv za příslušný poplatek
b) celní sklady soukromé = do nich ukládá zboží pouze skladovatel

3/ Aktivní zušlechťovací styk §163 + Pasivní zušlechťovací styk

Pasivní zušlechťovací styk se v současné době v rámci ČR téměř nevyskytuje. Naopak aktivní zušlechťovací styk (AZS) je u nás velmi častý, protože oproti Německu či Rakousku jsou u nás nižší mzdové náklady. Příkladem AZS může být rakouská firma, která např. šije košile blízko hranic s ČR – této firmě se vyplatí mít knoflíky od firmy z ČR a navíc se jí vyplatí si nechat tyto knoflíky našít u některé české textilní firmy - pak si musí podat žádost na celnici o povolení aktivního zušlechťovacího styku.

Aby se však jednalo o AZS, tak operace, které se provádějí mohou být pouze takového rozsahu, aby se nezměnilo sazební číslo zboží - tj. nesmí se změnit tarifní zařazení v celním sazebníku. ASZ končí tak, že se zboží buď ponechá v tuzemsku (po zaplacení cla) anebo se zboží vyveze zpět do zahraničí. V případě AZS může dojít ke kolizi se zákonem o odpadech - celnice povolí AZS jedině za předpokladu, že je vyřešena otázka odpadů - celnice povolují v praxi AZS jen tehdy, pokud je zároveň se žádostí předložena smlouva s firmou, která se zabývá likvidací odpadů.

4/ Přepracování pod celním dohledem - §179

Existuje ještě jeden způsob celního režimu, a to přepracování pod celním dohledem. Oproti AZS navíc dochází v tuzemsku ke změně tarifního zařazení a tím se mění výše cla. A podmínka ve smyslu celního zákona, že přepracované zboží se musí opětovně vyvézt do zahraničí.

5/ Režim dočasného použití - §187

Zboží je dováženo k dočasnému použití a dělí se do dvou kategorií:
1) zboží, které je zcela osvobozeno od cla = je vyjmenováno v Prováděcí vyhlášce č. 136/98 Sb. a patří sem např. zboží na veletrhy a výstavy, katalog doprovázející zboží, obaly, palety, zboží pro lékařský výzkum a dále zboží, které se veze pro potřebu fyzických osob a bude opětovně vyvezeno zpět do zahraničí!

2) zboží s částečným osvobozením od cla = podmínkou je, že zboží stále zůstává ve vlastnictví fyzické osoby a částečné clo ve výši 3% ze cla, které by se platilo normálně (klasické proclení) - se platí za každý započatý měsíc, který zboží zůstává v tuzemsku.

Zboží k dočasnému použití se propouští na území ČR nejdéle na dobu 24 měsíců, ale celnice může tuto lhůtu prodloužit s tím ovšem, že zaplacená částka (skládající se z měsíčních výměrů cla ve výši 3%) již dosáhla plné výše cla a toto se proto dále neplatí. Sazba 3% ze cla se platí i u zboží dovezeného na leasing a to samé platí i v případě DPH – kdy se platí také 3% z normálního výměru DPH.

6/ Režim vývozu - §214

Zboží je v režimu vývozu pouze tehdy, pokud je k vývozu projednáno ve vnitrozemské celnici - tj. než se zboží doveze na hranice a než vystoupí z území ČR. Režim vývozu je ukončen potvrzením o vývozu do zahraničí - vývozce získává potvrzení na JCD a na základě toho, že zboží vystoupilo z tuzemska pak žádá Finanční úřad o vrácení DPH. Pro režim vývozu celnice může, ale nemusí (v 90% případů) stanovit lhůtu k vývozu (do kdy má být zboží vyvezeno).

Svobodné celní pásmo a svobodný celní sklad - §217

4) Přednáška: CELNÍ HODNOTA

2010-04-06T06:49:00.000-07:00

Rozhodnutí v celním řízení - §104

Náležitosti: částka cla a daně, položka a podpoložka celního sazebníku

Rozhodnutí je téměř totožné s rozhodnutím v daňovém řízení, něco však zákon upravuje odlišně:
• odvolání proti rozhodnutí v celním řízení (CŘ) - je možno podat do 1 měsíce od doručení rozhodnutí (nejpozději v den vystavení či následující pracovní den)
• rozhodnutí v celním řízení, pokud se deklarantovi v plném rozsahu vyhovuje - nemusí mít odůvodnění a poučení o odvolání
• pokud se deklarantovi nevyhovuje - musí obsahovat odůvodnění i poučení
• bylo-li celní prohlášení podáno ústně (do 300 tis. Kč u obchodního zboží, neplátce DPH) - rozhodnutí v CŘ může být také ústní
• rozhodnutí proti, kterému se nelze odvolat je v právní moci
• rozhodnutí je vykonatelné - nelze-li se odvolat či podané odvolání nemá odkladný účinek, uplynula-li lhůta k plnění

Celní prohlášení - §105

Podává se písemně, kromě obchodního zboží do 300 tis. Kč (viz. výše). Celní prohlášení (CP) je projev vůle deklaranta, aby bylo zboží propuštěno do příslušného režimu. CP musí být doloženo příslušnými doklady.

Přijetí celního prohlášení – §106

Celní prohlášení musí celnice přijmout při předložení zboží. Může jej přijmout pokud se předloží až po předložení zboží či před předložením zboží ke kontrole. Je-li CP neúplné či chybné - je deklarantovi předložena lhůta na odstranění závad!

Deklarant a zastupování v celním řízení - §107

Deklarant = je ten, kdo disponuje se zbožím

Každý si může stanovit zástupce - zastoupení:
a) přímé
 b) nepřímé

ad a) přímé zastoupení = zástupce jedná jménem a ve prospěch zastoupené osoby
ad b) nepřímé zastoupení = zástupce jedná svým jménem a ve prospěch zastoupené osoby – prakticky se tak stává deklarantem

Zastoupení je na základě plné moci, která pokud nejsou úkony specifikovány, je generální!
plná moc - generální
- speciální

• Je dobré v plné moci uvést, na které obchodní případy se vztahuje.
• Nemusí být plná moc, pokud mezi deklarantem a zástupcem je uzavřena smlouva mandátní či komisionářská!
• Zástupce na živnostenský list = vázaná živnost

Deklarant = česká osoba, celnice může povolit zahraniční osobu zejména u neobchodního zboží či tranzitu (průvoz).

Oprava a zrušení platnosti celního prohlášení (JCD) - §109

Pokud chceme provést opravu, tak jedině podáním nového JCD.

Oprava není povolena:
• když bylo oznámeno, že bude provedena kontrola zboží,
• když celnice zjistila nepřesnosti,
• pro propuštění zboží do navrženého oběhu (režimu).

Zrušení celního prohlášení - §110

Jde o zrušení bez náhrady - s náhradou je to oprava:
• bylo-li omylem navrženo pro určitý režim,
• u vývozu lze zrušit, jestliže deklarant prokáže, že zboží nevystoupilo do ciziny.

Ověřování celního prohlášení a ztotožnění zboží - §115

Při ověřování zboží může celnice odebírat vzorky!

Účast při celní kontrole - § 116

Deklarant má právo zúčastnit se celní kontroly, má povinnost dodat zboží na místa stanovená celnicí, pokud se nedohodnou, že celní kontrola bude provedena v podniku (domácí celní prohlídka). Rozsah kontroly určuje celnice.

Ztotožnění zboží = celní známkou, obtiskem razítka a zejména popisem zboží - výrobní číslo, fotografie, signo (na bedně)

Celní druh musí být zajištěn – tj. zajištěno to, že clo bude zaplaceno!

Nečinnost deklaranta – §122

Po stanovení lhůty může celnice provést opatření se zbožím, aby bylo clo zaplaceno (prodej zboží).

Nakládání se zbožím – §123

Nestanoví-li celnice jinak, může být se zbožím nakládáno až po jeho propuštění do volného oběhu. V některých případech může celnice povolit předčasnou dispozici se zbožím (podléhá-li např. rychlé zkáze).

Zjednodušený postup - §124

Technická platba cla je jako u daní = deklarant si vypočte clo a zaplatí ho celnici. Celnice může propustit zboží, aniž by v celním prohlášení byly uvedeny veškeré údaje a deklarant je povinen ve stanové lhůtě tyto údaje doplnit. Až když deklarant údaje doplní či podá dodatečně JCD = je to daňový doklad. Tento postup se někdy používá u tranzitu.

Následná kontrola (kontrola po propuštění zboží) - §127

Lze ji provést do 10-ti let po dovozu - celnice může prostřednictvím ICFS kontrolovat doklady či zboží. Clo může být doměřeno pouze 6 let do dovozu.

3) Přednáška: PŮVOD ZBOŽÍ A CELNÍ HODNOTA – Hlava VII. celního zákona

2010-04-06T06:45:00.000-07:00

Původ zboží se musí zjistit, abychom zjistili, zda nejde o preferenční zboží. Aby se mohlo použít preferenční clo - musí být původním výrobkem tamního státu nebo značně přepracované, aby se změnilo jeho zařazení v celním sazebníku (číslo) – to co zde vyroste, odchová se, vytěží nebo vyrobí. Toto se velmi často obchází, aby se získal nárok na preferenční clo!

Stanovení původu:
• údaj dovozce z celního prohlášení
• vyhláškou ministerstva financí může být stanoveno, že u některých případů musí být předloženo osvědčení o původu zboží – to vydává obchodní komora daného státu
• pokud se celníkům nezdá původ zboží (dovozce bez důvěry) - má pochyby o deklarovaném způsobu zboží - celnice požaduje osvědčení o původu zboží nebo jiný důkaz, který původ zboží dokáže

Podílení se dvou a více států na jednom výrobku - §60
Původ zboží je tam, kde byla přidána největší přidaná hodnota nebo kde byla provedena operace dávající charakter výrobku.

Celní hodnota

Celní hodnota se používá při výpočtu cla – vychází z mezinárodní dohody, která je vlastně tzv. „článkem 7 z GATT“. Základem celní hodnoty je cena, za kterou se takové zboží prodává při vývozu ze země a to v plně konkurenčním prostředí.

Osoby ve spojení (zaměstnanci, příbuzní) – je třeba zkoumat, zda jejich spojení neovlivnilo obchodní vztah.

Existuje pět metod pro výpočet celní hodnoty:

1) Metoda převodní ceny
Tato metoda se používá v 95% dovozních případů. Zejména je třeba zkoumat, zda není hodnota ovlivněna (rabat, slevy). Základem převodní ceny = je hodnota skutečně placená + připočitatelné položky - součástí jsou obaly, nádoby, věci zapracované do výrobku, licence, dopravné, skladné, manipulační poplatek. Ale do celní hodnoty se nezapočítávají náklady na montáž, zaškolení, penále za pozdní platby, skonto, vrácené daně apod.

Příklad:

dovoz 5.000 litrů bavorského piva za 2000,- EURO při kurzu 30,-Kč/Euro = 60.000,- Kč
+ 10.000 lahví za 0,10 EURO = 30.000,- Kč
+ etikety a závěry = 15.000,- Kč
+ přeprava z Mnichova = 30.000,- Kč celková celní hodnota = 141.000,- Kč
+ pojištění 200,- EURO = 6.000,- Kč

2) Metoda – v případě, že za zboží není placeno - §68
V případě, kdy za dovážené zboží není placeno – podle §68 touto cenou bude hodnota stejného zboží dováženého ve stejném časovém období (ve stejnou dobu). Tedy hledáme úplně stejné zboží s výjimkou designu a musíme zároveň vyloučit dovozy z jiné země + zboží musí mít stejnou nákupní obchodní úroveň (z velkoobchodu - maloobchodu). Je nutné taktéž přihlédnout k různým množstevním rabatům. Pokud je více dovozů stejného zboží za různou cenu - uvažuje se cena nejnižší!

3) Metoda ?
Můžeme použít dovozy obdobného zboží sloužícího stejnému účelu a opět se postupuje podle metody 2).

Další metody jsou statistické, které se příliš nepoužívají:

4) Metoda podle jednotkové ceny

5) Metoda podle rozpočtu

Co když nemůžeme použít ani jednu z metod? - Tehdy je nutno použít tzv. znalecký posudek či katalogovou cenu.

Celnice může zpochybnit celní hodnotu v případě, že neodpovídá skutečnosti - tj. zboží je podhodnoceno či doklady nejsou pravé. Celnice do 15-ti dnů vyzve deklaranta, aby předložil doplňkový doklad o skutečné ceně. Když ani poté nezmizí pochybnosti, tak musí deklarant předložit jiný určený doplňkový doklad, který si jmenovitě vyžádá celnice.

Způsob přepočtu měn §78

Jak se přepočítává cizí hodnota na českou měnu? §78 celního zákona stanoví, že se cizí hodnota přepočítává podle kurzu ČNB vydaného 2.středu předchozího měsíce než bylo celní prohlášení podáno. Pro měny neuvedené v kurzovním lístku ČNB platí poslední kurz vyhlášení ČNB.

Devizové a celní právo – cvičení č. 2 (9.10.2003)

Doprav zboží přes hranice (dovoz a vývoz zboží) – §80

Obecné ustanovení o předložení zboží celnici - osoby dopravující zboží přes hranice jsou povinny zboží předložit celnímu úřadu na celní cestě.

Celní cesta = železniční, silniční či vodní úsek mezi státní hranicí a pohraniční celnicí + existují i vzdušné (letecké cesty) mezi hranicí a mezinárodním letištěm

Ministerstvo financí (MF) může stanovit, že některá přeprava se může konat i mimo celní cestu (např. přeprava objemných nákladů).
Prostory např. na Šumavě za Kvildou jsou bez kontrolních stanovišť – se sem pouze pěší či cykloturisté a nesmí převážet žádné zboží přes hranice – celníci s cizineckou policií dělají se namátkové kontroly!

Ten, kdo zboží do tuzemska dopravil, je dle pokynů celnice povinen dodat zboží příslušnému celnímu úřadu nebo na jiné místo určené celnicí (místo v podniku, firmě). Zboží musí být dodáno bez zbytečného odkladu a s neporušenou celní závěrou (celní plombou).

Celní závěra: a/ prostorová = uzavírá celý nákladní prostor (u kamionu drát, který drží plachtu)
b/ kusová = kvůli ztotožnění zboží

§ 83

• Kdo zboží dopravil či za něj převzal odpovědnost je povinen předložit ho k celnímu řízení.
• V určitých případech stačí jen informovat celní úřad - on hned povolí vyložení zboží bez účasti celníků či nikoliv.
• Celní správa neodpovídá za zdržení dopravního prostředku při kontrole na hranicích.
• Dle zákona je povoleno provádět kontrolu zboží i za jízdy.

Celní řízení - §99

• Stanovuje se pouze účel celního řízení - tím je rozhodnutí, zda se zboží propouští a do jakého režimu.
• Celní řízení je zaháheno v den, kdy je celnicí přijato celní prohlášení (tj. je provedena deklarace zboží) + přednostně se provádí u živých zvířat a u zboží podléhající rychlé zkáze.
• Celní řízení lze provádět i mimo celní prostor, ale je zpoplatněno (zejména SO+NE).
• Prohlášení se podává vnitrozemskému celnímu úřadu - pokud u dováženého zboží nelze provést snadno a účinně celní kontrolu (i vývoz). Toto prohlášení lze podat u kterého vnitrozemského celního úřadu.
• Zboží balené v pytlech, latěné, volně ložené (uhlí, jablka, cement), tekuté zboží - u něj lze snadno provést kontrolu na hranicích.

2) Přednáška: CLO A CELNÍ SAZEBNÍK – Hlava VI. celního zákona od §54

2010-04-06T06:40:00.000-07:00

Clo = specifická dávka podobná dani (specifický druh daně), která je vyměřovaná státem, přičemž fiskální úloha je zanedbatelná, a proto se clo neustále snižuje, ale clo je pořád význačným nástrojem obchodní politiky – je to tzv. negociační prostředek pro jednání o smlouvách mezi státy. Dnes je stále důležité clo u zemědělských výrobků, kde má tzv. protekcionalistickou funkci – tzv. ochranářská funkce.

Kategorizace cla – cla dělíme do 3 kategorií:

1) clo valorické = ve světě převažuje – vypočítává se z celní hodnoty zboží

2) clo specifické = používá se v minimální míře, počítá se z jiných měřítek než je hodnota zboží (např. v případě dovozu aut v 80. letech bylo u nás clo dle kubatury motoru)

3) clo smíšené = u nás se vyskytovalo za 1. republiky – clo za hedvábné punčochy od určitého počtu

Druhy cla - §54

1/ importní clo – dovozní
2/ exportní clo – vývozní
3/ vyrovnávací clo – u dovozu výrobků, pokud jsou vývozy od státu dotovány a mohl by je vývozce nabízet za sníženou cenu (i dovozce)
4/ odvetné clo – stanoví vláda z důvodu hospodářské odvety vůči státu, který by nás hospodářsky diskriminoval
5/ antidumpingové clo

CO PODLÉHÁ CLU – §55

• Dovoznímu clu podléhá veškeré zboží, pokud není přímo v sazebníku označeno jako zboží bez dovozního cla.
• Vývoznímu clu podléhá pouze to zboží, které by bylo v celním sazebníku označeno jako zboží clu podléhající.

Celní sazebník = tarif - §56

Celní sazebník obsahuje položky číselné, písemné označení výrobku v obchodě obvyklém a sazbu cla.
Položka = sazební zařazení je dle Bruselského harmonizovaného systému.

Sazebníkové číslo je nevíce 8-mi místné, první 4 číslice jsou „bruselské označení“, další 2 číslice jsou specifické názvosloví EU a další 2 číslice jsou národním členěním + ještě zbývají (mimo zařazení) 2 číslice – informace o zvláštním zacházením se zbožím.

Sazby: - všeobecná sazba = všechny se počítají v % – bývá zpravidla nejvyšší
- smluvní sazba = pro státy GATT – automaticky doložka nejvyšších výhod (co pro třetí zemi – to platí i pro ostatní země)
- preferenční sazba = jednostranné opatření k rozvojovým zemím

Zboží podléhající smluvnímu nebo preferenčnímu clu – celní úřad je povinen jej vyměřit!
Sazebník se dělí na třídy a kapitoly, podkapitoly  Český celní sazebník obsahuje 21 tříd a 97 kapitol.

Pravidla pro zařazování:
Znění názvů kapitol a podkapitol má pouze orientační charakter, některá nutno číst v přílohách, některá z číselníku, u každé třídy a kapitoly jsou poznámky.

Uvedení výrobku v nomenklatuře se vztahuje i na výrobek, který není kompletní (část stroje - stroj) nebo jehož zpracování není dokončeno pokud již má znaky kompletního nebo hotového výrobku. Totéž platí pro výrobek v nesmontovaném stavu, směsi a zboží složené z různých materiálů se zařazuje podle materiálu nebo části, která jim dávají jejich podstatné rysy.

Zboží, které nelze nikam zařadit (není uvedeno v nomenklatuře) se zařazuje podle čísla, které zahrnuje nejvíce podobné výrobky.

Jednotná celní sazba u neobchodního zboží činí 5%, přičemž se uplatňuje pokud je dováženo v cestovním styku zboží do hodnoty 8000,- Kč na osobu (často se neuplatňuje  limit 6000,- Kč/osobu je beze cla). Pokud deklarant sám požádá, že chce nechce zboží vyclít jednotnou celní sazbou, ale podle standardního celního sazebníku, musí být zboží dle celního sazebníku procleno, ale celní úřad nemá povinnost na to upozorňovat!

Výpočet cla, DPH:
zboží za 10.000,- Kč bez spotřební daně - limit 6.000,- Kč je překročen - limit nelze odečíst je-li to 1 kus ani akumulovat!
= výpočet 4% cla = 400,- Kč
= DPH 22% z 10.400,- Kč = 2.288,- Kč

1) Přednáška: Organizace celní správy

2010-04-06T06:36:00.000-07:00

Literatura:
• Celní zákon č. 13/93 Sb. ve znění zákonů 35/93 Sb. a 113/97 Sb.
• Vyhláška ministerstva financí č. 135/98 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona
• Vyhláška ministerstva financí č. 136/98 Sb. o osvobození zboží od dovozního cla
• Devizový zákon č. 219/95 Sb. v platném znění
• Procesní zákon: Zákon o správě daní a poplatků č. 337/92 Sb. v platném znění
• Skripta: Právo v podnikání II, Janků a kolektiv, od strany 25

Význam celního práva se v souvislosti se vstupem do EU oslabí. 85% celních a devizových zákonů bylo unifikováno s EU směrnicemi.

Celní zákon má 2 prováděcí vyhlášky.

Organizace celní správy

V čele celní správy (CS) jako vrcholový orgán je ministerstvo financí (MF), které obor působnosti celnictví, celních tarifů, devizové kontroly, kontroly zákazu a omezení vývozu a dovozu provádí prostřednictvím zvláštní složky – Generálního ředitelství cel (GŘC). Generálnímu ředitelství cel i ministerstvu financí jsou podřízené tzv. celní ředitelství (CŘ), které jsou etablována v místě krajů (např. CŘ České Budějovice). A nejvýkonnější složkou je tzv. celní úřad (celnice), který má nejvíce výkonných pravomocí. Tyto celní úřady dělíme na vnitrozemské a hraniční. Pod celní úřady spadají (podléhají) tzv. celní pobočky (např. celní úřad České Velenice má celní pobočku Halámky). A dále existují celní pracoviště – např. na celním přechodu pro pěší v Českých Velenicích.

Dále existuje tzv. ICFS – Inspektoráty celní a finanční stráže, který je zpravidla zřízen při celním ředitelství (CŘ) – provádí pátrání po zboží, které uniklo celnímu dohledu a provádějí také následnou kontrolu. Firmy mají povinnost 10 let archivovat příslušné dokumenty týkající se vývozu a dovozu. ICFS má při odhalování trestné činnosti některé pravomoci policejního orgánu, zejména mohou provádět některá prvotní šetření při podezření z trestného činu.

Oblasti působnosti celní správy:

• oblast celní (výběr cla)
• oblast daňová (DPH, spotřební daň, silniční daň u kamionů imatrikulovaných v zahraničí)
• vydávají někdy licence, které vydává ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) – úřední povolení k dovozu a vývozu některého zboží (dřevo, cement,…)
• provádí dohled nad dodržováním veterinárních a rostlinolékařských předpisů
• kontrolují vývoz a dovoz ohrožených druhů živočichů a rostlin a taktéž předmětů kulturní hodnoty
• kontrolují dovoz jedů a odpadů
• kontrolují i ochranu práva a duševního vlastnictví
• provádí kontrolu v oblasti devizové (dovoz a vývoz hodnot)
• v silniční dopravě mohou provádět kontrolu nebezpečných nákladů a provádí schvalovací řízení v systému TIR

Základní pojmy z celnictví

- Jednotné celní řízení = území ČR je jednotným celním územím (do 1.5.2004)

- Celní pohraniční pásmo = je pásmo 25 km od státní hranice a v okruhu 25 km od celních (mezinárodních) letišť – v tomto pásmu mohou být osoby kontrolovány celníky a mohou jim být prohlédnuta i zavazadla

- Osoba = jak osoba fyzická tak právnická – navíc je dělíme na tuzemce a cizince
- Zboží = z hlediska celních zákonů jsou zbožím veškeré věci movité, které přecházejí přes státní hranici + elektřina

Zboží rozlišujeme podle:
a) původu
b) podle způsobu užití

ad a) zboží české = to je i takové, které je původu zahraničního, ale bylo propuštěno do tzv. volného oběhu v tuzemsku

zboží zahraniční = je i původně české zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu do jiného státu

ad b) obchodní (komerční) zboží = zboží dovážené v rámci zahraničně-obchodní činnosti, nikoliv pro osobní potřebu či jako dar

neobchodní zboží = ostatní (dary, pro osobní potřebu)

Devizové a celní právo – cvičení č. 1 (2.10.2003)

ZÁKLADNÍ POJMY Z CELNICTVÍ – pokračování ze cvičení č. 1 (2.10.2003)

- Celní statut = jím stanovujeme, zda se jedná o zboží české nebo zahraniční.

- Celní dohled a kontrola = je soubor všech úkonů, kterými se provádí celní řízení. V rámci celního dohledu se provádí celní kontrola – ta se provádí zejména prohlídkou zboží, osob, dopravních prostředků a veškerých průvodních dokladů (faktury, tranzitní celní prohlášení, darovací smlouvy, kupní smlouvy, apod.).

- Celně schválené určení = to je přiděleno každému zboží – zpravidla zahraničnímu – které přichází do ČR a je buď propuštěno do celního režimu nebo do svobodného celního pásma a nebo dojde ke vzdání se zboží ve prospěch státu či ke zničení zboží (padělky) a nebo dojde k tzv. zpětnému vývozu (např. u zboží rostlinného původu se zjistí choroba).

- Celní režimy = znamená možnost nakládat se zbožím v souladu s celními předpisy.

- Deklarant = pod tímto pojmem rozumíme tzv. celní agentury – připravují zboží tak, aby mohlo být vycleno – na základě plné moci zastupují toho, kdo dováží zboží.
- Celní deklarant je ten, kdo podává clení prohlášení a nebo jehož jménem podává celní prohlášení (ten kdo zastupuje).
- Deklarant je ten, kdo disponuje se zbožím a kdo může toto zboží předložit v celním řízení.

- Celní prohlášení = je úkon učiněný předepsaným způsobem (např. podáním JCD), kterým deklarant navrhuje příslušný režim.

- Celní předpisy = z hlediska celního zákona mezi celní předpisy patří kromě základního celního a devizového zákona také i předpisy veterinární, rostlinolékařské, předpisy týkající se odpadů, ochrany kulturních památek, duševního vlastnictví, atd. – pokud jsou aplikovány v souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici.

- Obchodně-politická opatření = Clo a daň jsou tzv. tarifní překážky zahraničního obchodu (ZO), kromě toho v rámci zahraničně-obchodní činnosti existují i tzv. netarifní opatření – tj. překážky nesazební povahy – kdy jsou například vydávány ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) licence exportní či importní.

Celní dohled (§47)

Dohledu podléhá dovážené zboží od vstupu do ČR (překročí-li státní hranice) až do zjištění jeho statutu. U zahraničního zboží tento celní dohled končí až když se status změní:
• ve většině případech - když je za zboží zaplaceno clo a daň,
• nebo končí umístěním do celního skladu nebo celního pásma,
• nebo následuje tzv. zpětný vývoz nebo bylo zboží zničeno či jde o vzdání se zboží ve prospěch státu, a nebo pokud jde o trestný případ – propadnutím či zabráním zboží.

Provádění celního dohledu (§48)

Ten kdo má zboží u sebe může být podroben celní kontrole. A této celní kontrole může být podroben i ten, u kterého je pravděpodobné, že u sebe má zboží podléhající celní kontrole.

V rámci celní kontroly jsou celníci oprávněni provádět kontrolu osob, dopravních prostředků, zboží i dokladů s tím ovšem, že musí zajistit oběh dokladů před cizím zneužitím. Celní správa musí šetřit ústavní předpisy - zejména Základní listinu práv a svobod – i když v celním zákonu jsou do ní průlomy – například celníci mohou provést osobní prohlídku osoby – a taktéž mohou být prohlíženy nejen balíky, ale i dopisy (listové zásilky).

Osvobození od celní kontroly (§ 49)

Osvobozeni od celní kontroly jsou osoby požívající tzv. diplomatické osoby a imunity ve smyslu Vídeňské dohody o diplomatických stycích, a také diplomatická a kurýrní pošta.

Součinnost třetích osob (§51)

Součinnost třetích osob přikazuje určité povinnosti osobám, které jsou kontrolovány – jsou povinny strpět všechny povinné úkony (např. řidiči musí otevřít kufr svého automobilu).

Pokud osoba dováží zboží (i povahy neobchodní), tak musí předložit doklad o nákupu (fakturu, účtenku, darovací smlouvu, doklad o dědictví, apod.) a když to není schopen předložit, tak mu celnice stanoví lhůtu pro předložení.

Když zboží převáží ČD nebo Česká Pošta, tak všechny úkony součinnosti provádí obsluha (např. osoba doprovázející převoz) přičemž Česká pošta navíc vybírá clo, které předtím vyměří celnice - když dodá balík z ciziny - předloží tzv. dobírkovou poštovní poukázku, kde je uvedena výše cla a bez svolení celnice nevydá zboží adresátovi dříve než zaplatí vyměřené clo.

S celní správou spolupracují různé orgány státní správy:
• zejména Policie ČR, soudy, notáři (v případě darovací daně) - přičemž si vzájemně sdělují své poznatky,
• celní správa spolupracuje rovněž s peněžními ústavy (banky), které na písemnou žádost mohou prolomit bankovní tajemství,
• významná je také spolupráce s veřejnými dopravci.

3. Smíšený volební systém

2009-05-11T00:18:00.001-07:00

- složitý proces přepočívání na mandáty
- dlouhá a vleklá koaliční jednání při sestavování vlády
- slabá vazba mezi poslancem a voličem

3. Smíšený volební systém

- využívá principů obou předchozích systémů, uzemí je rozděleno na vícemandátové i jednomandátové obvody

- každý volič má 2 hlasy v rámci celého obvodu – dává hlas kandidátské listině a v rámci podobvodu dává hlas konkrétnímu kandidátovi

- např. Německo

Politické strany

- nejčastější členění

a) podle ideové orientace

- levicové strany – mají větší smysl při sociální přerozdělování a požadují sociální spravedlnost (např. KSČM, ČSSD)

- pravicové strany – dávají větší volbost tržnímu systému, do kterého by stát neměl příliš zasahovat (např. ODS)

- obě křídla, levice i pravice, mají důležitou funkci v politickém systému, protože pokud by existoval pouze 1 typ, došlo by k vládní krizi

b) podle vztahu k politické moci

- totalitní – snaží se ovládnout veškeré dění v zemi

- demokratické – uznávají princip dělení moci

c) podle zastoupení ve vládě

- vládní = koaliční – tvoří vládu (koalice)

- opoziční – tvoří parlamentní opozici

- každá moderní politická strana se vyznačuje vlastním politickým programem, který obsahuje:
- základní hodnoty
- cíle a zájmy, na které je činnost zaměřena
- každá z těchto stran je připravena převzít odpovědnost za správu země, proto se účastní voleb

Rozlišujeme dva typy:

2009-05-11T00:17:00.002-07:00

- prostý většinový volební systém = okamžitým vítězem je ten, kdo získá v daném obvodu nejvíce hlasů ze všech (např. VB a USA guvernér)

- absolutní většinový volební systém – dvoukolový, k vítězství je potřeba nadpoloviční většiny všech hlasů, takže do 2. kola postupují ti kandidáti, kteří získali v 1. kole nejvíce hlasů

- tento systém umožňuje občanům změnit svá rozhodnutí

- u nás volba do senátu + Francie

- prezident USA – upravený absolutní většinový systém = volí se prostřednictvím volitelů

2. Proporcionální volební systém

- systém poměrného zastoupení

- používají se při volbách vícemandátové obvody, kterých je méně než u většinového volebního systému

- voliči se nerozhodují pro konkrétní kandidáty, ale pro kandidátní listiny politických stran

- je ideální pro společnost s malou politickou stabilitou

- u nás se používá při volbách do poslanecké sněmovny a do krajských zastupitelstev

- výhody:
a) je spravedlivý, proto reprezentuje vůli obyvatelstva a odhaduje aktuální rozložení politických stran
b) malé a nově vzniklé strany mají větší šanci na zvolení než u většinového systému

VOLEBNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE + OSTATNÍ VOLEBNÍ SYSTÉMY

2009-05-11T00:17:00.001-07:00

- kontrolní – umožňuje občanům kontrolovat vládu tak, že každé volby ji vyjadřují svoji spokojenost či nespokojenost s dosavadní činností

- každé svobodné volby poskytují vládní moci její legitimitu (= zákonnost, oprávněnost požadavku)

- všechny uvedené funkce volby plní v případě, že jsou založeny na zásadách všeobecného, rovného a přímého volebního práva

Druhy volebních systémů

1. Většinový volební systém

- zřizují se zde jednomandátové obvody, jejichž počet odpovídá počtu poslaneckých mandátů ve sněmovně

- vítězem je ten kandidát, který ve volbách získá nejvíce hlasů

- uplatňuje se u vyspělých a politicky stabilních zemí, nechrání menšiny, nahrává silnějším stranám

- výhody:
- velice jednoduchý na přepočítávání
- snadno se sestavuje vláda, která je sestavena z vítězných nejsilnějších stran a ostatní přechází do opozice
- vysoké sepjetí poslance s voličem

- nevýhody:
- nedává šanci malým a nově vzniklým stranám dostat se do vlády
- neplní tedy svojí hlavní funkci, tzn. aktuální rozložení politických sil

Ředitel krajského úřadu

2009-05-11T00:16:00.000-07:00

- není orgán kraje, je to zaměstnanec kraje, ale zároveň zaměstnavatel krajského úřadu
- je odpovědný hejtmanovi za plnění úkolů svěřených krajským úřadem v samostatné i přenesené působnosti
- je oprávněn zúčastňovat se zasedání zastupitelstva kraje i rady kraje s poradním hlasem
- nesmí vykonávat funkci v politických stranách ani hnutích

Pravomoci:
- stanoví platy zaměstnancům krajského úřadu a plní vůči nim funkci zaměstnavatele
- vydává organizační a pracovní řád krajského úřadu
- kontroluje činnost právnických osob zřízených krajem

VOLEBNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE + OSTATNÍ VOLEBNÍ SYSTÉMY

- hlavní funkce voleb:
- zjistit aktuální rozložení politických sil ve společnosti a zajistit jim odpovídající reprezentaci ve státních orgánech

- koordinační = každá strana reprezentuje různé zájmy, proto velbou různých stran dochází k integraci různorodých požadavků a priorit do politického a vládního systému

4. Hejtman kraje

2009-05-11T00:15:00.002-07:00

Pravomoci:
- jmenuje a odvolává ředitele krajského úřadu a stanovuje mu plat
- odpovídá za objednání přezkoumání hospodaření kraje (= audit)
- odpovídá za informování občanů o činnosti kraje
- aj.

5. Krajský úřad
- poslední orgán
- plní úkoly, které mu uloží zastupitelstvo kraje a napomáhá činnosti výborům a komisím
- rada kraje může uložit úkol jen tehdy, umožňuje-li to zákon
Pravomoci:
- přezkoumává rozhodnutí vydané okresními úrady
- ukládá sankce (podle zákona)
- zabezpečuje výstavbu a provoz informačního systému
Dělí se na:
- odbory
- oddělení
- sekretariát ředitele
- sekretariát hejtmana

Pravomoci:

2009-05-11T00:15:00.001-07:00

- předkládat návrhy ústavnímu soudu na zrušení právních předpisů
- koordinuje rozvoj svého územního obvodu

2. Rada kraje
- výkonný orgán ve věcech samostatné působnosti
- je tvořena z členů zastupitelstva, je zastupitelstvu zodpovědná
- počet členů:
 do 600.000 obyvatel = 9 členů
 nad 600.000 obyvatel = 11 členů
- schází se dle potřeby a schůze jsou neveřejné
- k platnému usnesení, volbě nebo rozhodnutí je zapotřebí nadpoloviční většiny všech členů
- zřizuje podorgány = komise
Pravomoci:
- připravuje návrhy a podklady pro jednání zastupitelstva kraje
- stanoví počet zaměstnanců krajského úřadu
- stanoví pravidla pro vyřizování petic stížností
- rozhoduje o poskytování dotací a darů
- aj.

4. Hejtman kraje
- zastupuje kraj navenek
- svolává a řídi jednání zastupitelstva i rady
- volí ho zastupitelstvo kraje ze svých členů a je zastupitelstvu odpovědný

Samostatná působnost

2009-05-11T00:14:00.004-07:00

- patří sem především péče o komplexní územní rozvoj, předkládá návrhy zákonů poslanecké sněmovně (= zákonodárna iniciativa), rozhoduje o spolupráci s jinými kraji, spolupracuje s obcemi, ale nesmí zasahovat do jejich samostatné působnosti, zřizuje své příspěvkové organizace
- v rámci této působnosti vydává obecně závazné vyhlášky

Přenesená působnost
- vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon
- na tento výkon správy obdrží příspěvek ze státního rozpočtu
- vydává nařízení kraje

Obecně závazné vyhlášky i nařízení musí být vyhlášeny ve věstníku právních předpisů kraje

ORGÁNY KRAJE
1. Zastupitelstvo kraje
- počet členů se liší podle počtu obyvatel (45 – 65)
- schází se podle potřeby, min. 1x za 3 měsíce, jednání jsou veřejná, o jednání se pořizuje zápis
- může zřizovat své podorgány = výbory
Hlavní úkoly:
- předkládat návrhy k projednání zastupitelstvu kraje, k výborům a komisím
- vznášet dotazy, připomínky nebo podněty
- mohou požadovat od zaměstnanců krajského úřadu informace, které souvisejí s výkonem jejich funkce
- musí se zúčastňovat zasedání zastupitelstva a plnit úkoly, které z funkce vyplývají

STATUTÁRNÍ MĚSTA

2009-05-11T00:14:00.003-07:00

- jsou dány zákonem o obcích, jejích území se může členit na městské obvody nebo městské oblasti s vlastními orgány samosprávy
Orgány statutárního města:
- zastupitelstvo města
- rada města
- primátor (= starosta)
- magistrát (= obecní úřad)
- zvláštní orgány (komise a výbory)

ZÁKON O KRAJÍCH – Z. č. 129/2000 Sb.

Kraj
= územní společenství občanů, náleží mu právo na samosprávu, je veřejnoprávní korporací

Občan kraje
= f.o., která je občanem ČR a má trvalý pobyt v některé z obcí v územním obvodu kraje
Po dosažení 18ti let má občan kraje právo
- volit a být volen do zastupitelstva kraje
- zúčastňovat se zasedání zastupitelstva kraje
- nahlížet do zápisů a usnesení zastupitelstva
- požadovat projednání určité záležitosti
- aj.

Působnost zastupitelstva obce:

2009-05-11T00:14:00.001-07:00

3. Starosta obce
- zastupuje obec navenek
- je volen z členů zastupitelstva
Pravomoci
- jmenuje a odvolává tajemníka obecního úřadu
- svolává a řídí zasedání zastupitelstva obce i rady obce
- zodpovídá za informování veřejnosti o činnostech obce
4. Obecní úřad
- v čele je starosta
- významnou funkci má tajemník – plni pokyny starosty, stanoví platy zaměstnancům obecního úřadu (vystupuje jako jejich „zaměstnavatel“), vydává vnitřní směrnice a pracovní řád
- je většinou členěn na odbory a oddělení
Hlavní úkoly
- samostatná působnost – plní úkoly, které mu uloží zastupitelstvo obce nebo rada obce, pomáhá v činnosti výborům a komisím
- přenesená působnost – vykonává státní správu a rozhoduje o poskytování informací občanům

5. Výbory
- zřizuje zastupitelstvo obce jako své kontrolní orgány
- vždy musí být zřízen kontrolní a finanční výbor

6. Komise
- zřizuje jako své poradní orgány rada obce

Povinnosti členů:

2009-05-11T00:13:00.002-07:00

- účastnit se zasedání zastupitelstva obce
- plnit své úkoly
- hájit zájmy občanů
Působnost zastupitelstva obce:
- schvaluje program rozboje a územní plán obce
- schvaluje rozpočet a závěrečný účet obce
- zřizuje a ruší příspěvkové organizace na svém území
- vydává obecně-závazné vyhlášky aj.
Zastupitelstvo obce se schází dle potřeby nejméně však 1x za 3 měsíce. Zasedání je veřejné a o jeho průběhu je pořízen zápis.

2. Rada obce
Je to výkonný orgán obce v rámci samostatné působnosti. Rada obce je odpovědná zastupitelstvem.Její počet je vždy lichý (5-11).Nezřizuje se v obcích, kde má zastupitelstvo obce méně než 15 členů. Radu tvoří: starosta, místostarostové, další členové (jsou volení z členů z.o.). Zasedání rady jsou neveřejné. Schází se dle potřeby.
Hlavní úkoly rady:
- připravují návrhy na jednání zastupitelstva
- zabezpečuje plnění ustanovení, které zastupitelstvo přijalo
- zabezpečuje hospodaření dle rozpočtu
- vydávají nařízení
- jmenuje a odvolává vedoucí odborů obecního úřadu

Přenesená působnost

2009-05-11T00:13:00.001-07:00

- je to výkon státní správy, rozsah této působnosti je dán zákonem a velikostí obce
- patří sem např. zabezpečení voleb, evidence obyvatel, výplata sociálních dávek
- na tyto úkoly dostává příspěvek ze státního rozpočtu

Právní předpisy vydané obcemi
- V rámci samostatné působnosti mohou obce vydávat obecně-závazné vyhlášky. V nich mohou občanům ukládat nějakou povinnost.
- V rámci přenesení působnosti vydávají obce
Oba tyto předpisy musí být řádně vyhlášeny, tzn. vyvěšeny na úřední desce po dobu 15dnů, aby byly platné.Účinnosti mohou nabývat ihned po vyhlášení nebo později, nikdy však před platností.
ORGÁNY OBCE
1. zastupitelstvo obce
Jeho členové jsou voleni z občanů obce starších 18 let.Počet členů závisí na velikosti obce (5-55).Člen zastupitelstva může být buď uvolněný pro výkon své funkce nebo neuvolněný.
Práva členů z.o.:
- překládat návrhy k jednání
- vznášet dotazy a připomínky na Radu obce a její členy
- požadovat od zaměstnanců obecního úřadu informace související s výkonem jejich funkce

ZÁKON O OBCÍCH – Z. č. 128/2000 Sb.

2009-05-11T00:12:00.002-07:00

Obec
- je základní územní samospráva společenství občanů
- jde o územní celek, který je vymezen hranicí obce
- je veřejnoprávní korporací, tzn. že do právních vztahů vstupuje pod vlastním jménem a nese z těchto vztahů zodpovědnost
- obec, který má více než 3 000 obyvatel může získat státu města

Občan obce
- je to f.o., která je státním občanem ČR a je v obci hlášena k trvalému pobytu
- občan který dosáhl věku 18 let má právo:
 volit a být volen do zastupitelstva obce
 hlasovat v místním referendu
 nahlížet do obecního rozpočtu
 vyjadřovat se na jednání zastupitelstva
 podávat návrhy, připomínky a podněty org. obce

Samostatná působnost
- sem spadají záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů (např. bydlení, ochrana a rozvoj zdraví, doprava, výchova a vzdělání, ochrana veřejného pořádku)
- v rámci této působnosti mohou obce spolu spolupracovat

Etapy reformy:

2009-05-11T00:12:00.001-07:00

3. etapa
- probíhá v současnosti a jedná se o zkvalitnění veřejné správy, vybavení obcí výpočetní technikou a usnadnění přístupu občanů k dokumentů a formulářům (e-geverment)
- struktura veřejné správy dnes:

NUTS I

NUTS II

NUTS III

NUTS IV

NUTS V

NUTS
Jde o tzv. regiony soudružnosti u nichž se zjišťuje velikost HDP na 1 obyvatele. Pokud tento údaj klesne pod 75% má nárok na pomoc od EU.

KRAJE: Regiony soudružnost (NUTS II):
Praha Praha (totožný s krajem)
Středočeský Střední Čechy (totožný s krajem)
Jihočeský Ostravsko (kopíruje Moravskoslezský kraj)
Plzeňský Jihozápad (Jihočeský+Plzeňský kraj)
Karlovarský Severozápad (Karlovarský+Ústecký kraj)
Ústecký Severovýchod (Liberecký+Královéhradecký
Liberecký +Pardubický kraj)

Královéhradecký Jihovýchod(Jihomoravský kraj+Vysočina)
Pardubický Střední Morava (Olomoucký+Zlínský kraj)
Jihomoravský
Vysočina
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský

ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

2009-05-11T00:11:00.004-07:00

- veřejnou správu tvoří:
 orgány státní správy
 územní samospráva

2 modely veřejné správy:
anglosaský = důraz nekladen na samosprávu (Anglie, Amerika)
kontinentální = důraz je kladen na státní správu (Francie, ČR)

reforma veřejné správy:
Pro vstup do EU měla řada postkomunistických zemí nevyhovující systém veřejné správy. Veřejná správa byla silně centralizovaná a nebyl stupeň mezi ministerstvy a okresy, proto se začalo uvažovat o zřízení VÚSC(vyšší územní samosprávní celek)

Etapy reformy:
- Rozhodnutí o vytvoření krajů 13+Praha, tato etapa skončila volbami 2000 do krajů
- vydávání zákonů souvisejících s reformou
 z.č.128/2000 Sb. o obcích
 z.č.129/2000 Sb. o krajích
 z.č.130/2000 Sb. o volbách do krajů
 z.č.131/2000 Sb. o hlavním městě Praha

HLAVA VI.- USTANOVENÍ SPOLEČNÁ

2009-05-11T00:11:00.003-07:00

Soustava státních orgánů:
- v ČR je soustava dvojstupňová
- prvním stupněm jsou ústřední orgány státní samosprávy:
ministerstva (v čele představitel vlády)
ostatní ústřední orgány
- druhý stupeň tvoří oblastní nebo-li regionální orgány
se všeobecnou působivostí (obecní úřady)
se zvláštní působností (Pú,Fú)

ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY
jejich zřízení upravuje tzv. kompetenční zákon Č. 2/69 Sb.
a) MINISTERSTVA- působnost je přímo uvedena v kompetenčním zákoně a jsou zde uvedeny zásady jejich činnosti
- ministerstvům jsou podřízeny další orgány, které už ale nejsou ústřední(např. u MŠMT = česká školní inspekce, u MF = česká obchodní inspekce)
b) DALŠÍ ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY = jejich působnost upravují zvláštní zákony a patří sem např. Český zeměměřičský a katastrální úřad, Český statistický úřad, Český báňský úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro veřejné informační systémy

HLAVA V. - PRÁVA NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU

2009-05-11T00:11:00.001-07:00

- každý se může domáhat svých práv u nestranného a nezávislého soudu
- každý má právo na náhradu škody, způsobenou špatným soudním rozhodnutím
- v soudním řízení jsou si všichni účastníci rovni
- každý může odepřít výpověď, která by způsobila trestní stíhání jemu nebo osobám blízkým
- každý má právo na právní pomoc
- jen zákon stanová, které jednání je trestným činem a jen soud rozhoduje o vině a trestu
- dokud nebyla vyslovena vina, musí být s účastníkem řízení zacházeno jako by byl nevinen
- nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, za který byl již pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby
- o vině a trestu se rozhoduje podle zákona, účinného v době spáchání trestného činu

HLAVA VI.- USTANOVENÍ SPOLEČNÁ
ČR poskytuje azyl cizincům, kteří jsou pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod.Azyl však může být odepřen tomu,kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.

Ombudsman = veřejný ochránce lidských práv, přešetřuje stížnosti občanů na porušovaní lidských práv nespravedlivým zacházením, nemůže však změnit rozhodnutí jiných orgánů

HLAVA III. - PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN

2009-05-11T00:10:00.003-07:00

Příslušenství k jakékoliv menšině nesmí být nikomu na újmu. Tito občané mají právo na všestranný rozvoj, zejména jejich kultury. Dále mají právo na vzdělání v jejich jazyce, užívat jejich jazyka v úředním styku a podílet se na řešení problémů spojených s jejich menšinou.

HLAVA IV. - HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
- každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu
- občané se mohou sdružovat ve skupinách, které hájí jejich sociální a hospodářské zájmy(=odbory)
- právo na stávku (dle podmínek, stanovené zákonem)
- ženy, mladiství a osoby ZPS mají právo na zvláštní pracovní podmínky
- občané mají právo na podporu v nezaměstnanosti
- každý má právo na ochranu zdraví
- rodina je pod ochranou zákona (všechny děti mají stejná práva)
- výchova je právem rodičů
- každý má právo na vzdělání(školní docházka stanovená zákonem je povinná)
- práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna autorským zákonem
- každý má právo na příznivé životní prostředí

Hlavní princip listiny:

2009-05-11T00:10:00.001-07:00

Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá.

HLAVA II. - LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY

a) ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA
• Každý je způsobilý mít práva.
• Právo na život.
• Trest smrti se nepřipouští.
• Nedotknutelnost osoby a jejích soukromí je zaručena.
• Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
• Osobní svoboda je zaručena.
• Každý má právo vlastnit majetek.
• Obydlí je nedotknutelné.
• Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

b) POLITICKÁ PRÁVA
• Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, cenzura se nepřipouští, šíření informací může být omezeno jen v zájmu ochrany jiných osob.
• Petiční právo je zaručeno (nesmí však porušovat lidská práva)
• Právo sdružovat a shromažďovat se je zaručeno.
• Občané mají právo volit a být voleni.

HLAVA VIII. - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

2009-05-11T00:09:00.004-07:00

Zde jsou ustanovena prováděcí opatření k nabytí platnosti této Ústavy, je zde uvedeno, které zákony tvoří ústavní pořádek, které dosavadní zákony se touto ústavou ruší, jak budou prováděny volby do senátu, …

Tato Ústava nabyla účinnosti k 1.1.1993.

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD ČESKÉ REPUBLIKY

Dělí se do 6 hlav:
I. OBECNÁ USTANOVENÍ
II. LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY
III. PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN
IV. HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
V. PRÁVO NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU
VI. USTANOVENÍ SPOLEČNÁ

HLAVA I. - OBECNÁ USTANOVENÍ

Základní charakteristika lidských práv
Lidská práva jsou:
 univerzální (platí pro všechny bez rozdílu)
 nezrušitelná (nemůžeme o ně přijít, ani když je nepoužíváme)
 nezcizitelná (nemohou být odejmuta)
 nezadatelná (nemůžete se jich vzdát)

Rozhoduje o:

2009-05-11T00:09:00.003-07:00

- o zrušení zákonů nebo jejich ustanovení, které jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou
- stížnostech orgánů územní samosprávy o nezákonném zásahu státu do jejich činnosti

HLAVA V. - NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD (NKÚ)
Nezávislý orán, který kontroluje hospodaření se státním majetkem a naplňování státního rozpočtu.
Jeho prezidenta a víceprezidenta jmenuje prezident ČR na návrh poslanecké sněmovny.
Postavení, působnost a organizační strukturu NKÚ stanoví zvláštní zákon.

HLAVA VI. - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA (ČNB)
= ústřední banka státu
Jejím úkolem je péče o stabilitu měny.
Postavení, působnost a organizační strukturu ČNB stanoví zvláštní zákon.

HLAVA VII. - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
ČR je členěna na:
- základní územní samosprávní celky (=obce)
- vyšší územní samosprávní celky (= kraje)

Oby tyto celky mají právo na samosprávu a stát může zasahovat do jejich činnosti jen zákonným způsobem.
Obce i kraje jsou veřejnoprávní korporace = mají vlastní majetek a hospodaří s ním dle vlastního rozpočtu.

Soustava soudů:

2009-05-11T00:09:00.001-07:00

1. Ústavní soud
2. Nejvyšší soud
3. Nejvyšší správní soud (v Brně)
4. Vrchní soudy (Praha a Olomouc)
5. Krajské soudy
6. Okresní / městské soudy

SOUDCI
- při výkonu své funkce jsou vázáni pouze zákonem a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat
- soudcem může být každý bezúhonný občan, který má VŠ právnické vzdělání
- každý soudce je do funkce jmenován prezidentem, bez časového omezení
- rozhodují buď v senátu nebo jako samosoudci

ZÁSADY SOUDNÍ MOCI:
Všichni účastníci před soudem mají rovná práva.
Jednání před soudem je vždy ústní a veřejné.

Ústavní soud
- má za úkol ochranu ústavnosti
- skládá se z 15 ti soudců jmenovaných na 10 let (může jím být občan starší 40 ti let, s VŠ vzděláním právnického charakteru a praxí min. 10 let)
- soudci se ujímají své funkce složením slibu
- nesmějí být trestně stíháni bez souhlasu senátu a zadržet je lze jen tehdy, pokud byli přímo dopadeni při spáchání trestného činu

předseda:

2009-05-11T00:08:00.002-07:00

je jmenován prezidentem
na jeho návrh jmenuje prezident další členy vlády
organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem

místopředsedové:
zastupují předsedu v jeho nepřítomnosti

ministři:
řídí jednotlivé oblasti vládní agendy (tj. resorty)

Vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí jejího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech členů.
K provedení zákonů může vydávat vládní nařízení.
Je odpovědná poslanecké sněmovně
V případě že poslanecká sněmovna jí nevysloví důvěru, musí podat demisi (odstoupit)

HLAVA IV. - MOC SOUDNÍ
Uplatňuje se při ochraně práv:
1. v občansko-právním řízení
2. v trestně-právním řízení
3. ve správním soudnictví (přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů)

Soudní moc vykonávají nezávislé soudy.

Pravomoci prezidenta:

2009-05-11T00:08:00.001-07:00

- propůjčuje a uděluje státní vyznamenání
- odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem
- může udělit amnestii
- jmenuje soudce ústavního soudu

Dále má prezident právo účastnit se schůzí obou komor parlamentu a schůzí vlády.
Prezidenta ČR nelze zadržet a trestně stíhat za přestupek či jiný správní delikt. Výjimkou je , že prezident může být stíhá pouze za velezradu - před ústavním soudem a na základě žaloby senátu. Trestem je ztráta úřadu a nemožnost jej znovu nabýt.

VLÁDA
- vrcholným orgánem výkonné moci
- jejím úkolem je řídit a kontrolovat státní administrativní aparát
- vládu tvoří předseda, místopředsedové a ministři

současné složení vlády:
Předseda vlády : Ing. Mirek Topolánek
1. místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj: Jiří Čunek
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí: RNDr. Martin Bursík
Předseda poslanecké sněmovny a ministr práce a sociálních věcí: RNDr. Petr Nečas
Ministr vnitra a ministr informatiky: MUDr. Mgr. Ivan Langer
Ministr zdravotnictví: MUDr. Tomáš Julínek
Ministr průmyslu a obchodu: Ing. Martin Říman
Ministr financí: Ing. Miroslav Kalousek
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy: Mgr. Dana Kuchtová
Ministr vlády České republiky: JUDr. Cyril Svoboda

HLAVA III. - MOC VÝKONNÁ

2009-05-11T00:07:00.002-07:00

vláda + prezident

PREZIDENT
Hlava státu
Ze své funkce není nikomu odpovědný.
Volba se koná v posledních 30 dnech volebního období úřadujícího prezidenta na společné schůzi obou komor.
Prezident se ujímá svého úřadu složením slibu.
Prezidentem může být každý občan ČR od 40 let.
Kandidáta může navrhnout nejméně 10 poslanců a 10 senátorů.
Vítězný kandidát musí získat nadpoloviční většinu všech poslanců a senátorů.
Volební období trvá 5 let a nikdo nemůže být zvolen víc než 2x po sobě.

Pravomoci prezidenta:
- jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády
- svolává zasedání poslanecké sněmovny
- zastupuje stát navenek
- je vrchním velitelem ozbrojených sil
- podepisuje zákony
- rozpouští poslaneckou sněmovnu

2. VYHLÁŠENÍ VÁLEČNÉHO STAVU A POBYT CIZÍCH VOJSK NA NAŠEM ÚZEMÍ

2009-05-11T00:07:00.001-07:00

- je třeba nadpoloviční většiny všech senátorů i poslanců

ROZPUŠTĚNÍ POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Může ji rozpustit prezident, jestliže:
• poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda vyl prezidentem jmenován na návrh předsedy poslanecké sněmovny.
• poslanecká sněmovna se neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona s nímž je spojena otázka důvěry vlády
• zasedání poslanecké sněmovny bylo přerušeno na dobu delší, než je přípustné
• poslanecká sněmovna nebyla více jak 3 měsíce způsobilá se usnášet

Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit 3 měsíce před ukončením jejího volebního období.

Po rozpuštění poslanecké sněmovny přejímá částečně její úlohu senát to tak, že může přijímat zákonná opatření u neodkladných věcí.
Zákonná opatření se však nesmějí týkat:
- ústavy
- státního rozpočtu
- volebního zákona
- mezinárodních smluv
- státního závěrečného účtu

INTERPRETACE je veřejný dotaz na člena vlády. Právo interpretovat vládu má každý poslanec a interpretovat musí do 30 dnů.

Legislativní proces

2009-05-11T00:06:00.002-07:00

5. postoupení k prezidentu republiky
- ten má právo vrátit přijatý zákon (nesmí vrátit ústavní zákon) do 15 ti dnů s odůvodněním
- nemůže však k němu vznášet pozměňovací návrhy
- toto právo VETA může poslanecká sněmovna přehlasovat nadpoloviční většinou všech členů

6. vyhlášení zákona
- jedná se o uveřejnění ve Sbírce zákonů ČR

Přijatý zákon podepisuje, prezident ČR, předseda poslanecké sněmovny a předseda vlády.

 Obě komory jsou usnášení schopné za přítomnosti alespoň 1/3 všech svých členů
Jednání jsou veřejná, veřejnost může být vyloučena v případě projednávání státního tajemství.
Při volbě prezidenta dochází ke společné schůzi obou komor.

VÝJIMKY PRO PŘIJÍMÁNÍ ZÁKONŮ
1. ÚSTAVNÍ ZÁKON
- je třeba souhlasu 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů

Legislativní proces

2009-05-11T00:06:00.001-07:00

2. vyjádření vlády
- pokud vláda není sama navrhovatelem, vyjadřuje se k návrhu jako první
- pokud tak učiní nebo se k němu do 30 ti dnů nevyjádří je návrh zařazen do pořadu schůze sněmovny

3. projednávání zákona v poslanecké sněmovně
- probíhá ve třech čteních:
o první a druhé čtení – při něm probíhá tzv. obecná rozprava o návrhu zákona a zákon může být vrácen příslušnému výboru k přepracování
o třetí čtení – slouží již jen k opravě gramatických a technických chyb, po tomto čtení se o návrhu zákona hlasuje jako celku
- k přijetí je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných členů

4. vyjádření senátu
- pokud je návrh PS schválen, je postoupen k senátu
- jestliže se k němu senát do 30 ti dnů nevyjádří, usnese se jím nezabývat nebo jej schválí, pak je návrh zákona přijat
- jestliže jej zamítne/schválí s pozměňovacími návrhy, vrací se návrh zákona do poslanecké sněmovny
- a)o zamítnutém návrhu hlasuje poslanecká sněmovna a může jej přijmout se souhlasem nadpoloviční většiny všech poslanců
- b) návrh se změnami může poslanecká sněmovna schválit, pak je návrh přijat nebo jej může odmítnout a hlasovat o návrhu v původním znění k jeho přijetí je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců
- přijetí usnesení senátu je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných členů

KOMISE:

2009-05-11T00:05:00.000-07:00

Mohou být stálé = funkce kontrolní nebo dočasné = funkce vyšetřovací.

Senát
81 poslanců na 6 let, každé 2 roky se 1/3 obměňuje

Nikdo nemůže být současně členem obou komor parlamentu. S funkcí poslance nebo senátora je také neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce stanovené zákonem.
Poslancům i senátorům ústava zaručuje imunitu = nemohou být trestně stíháni bez souhlasu příslušné komory.
Hlavním posláním parlamentu je legislativní činnost.

 AKTIVNÍ VOLEBNÍ PRÁVO (právo volit, od 18 let)
 PASIVNÍ VOLEBNÍ PRÁVO (právo být volen, do poslanecké sněmovny od 21,
do senátu od 40 let)

Legislativní proces
= projednávání a přijímání zákonů

1. podání návrhu zákona
- tuto pravomoc, tzv. zákonodárnou iniciativu :poslanec, skupina poslanců, senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávního celku / kraje
- návrhy zákonů se podávají předsedovi poslanecké sněmovny a jejich součástí musí být důvodová zpráva, která vysvětluje důvody vzniku nového zákona nebo jeho úpravy

DÁLE JE V TOMTO USTANOVENÍ USTANOVENO:

2009-05-11T00:04:00.002-07:00

 Nikdo nesmí být zbaven proti své vůli státního občanství.
 Státní symboly ČR:
- velký a malý státní znak
- státní barvy
- státní vlajka
- vlajka prezidenta republiky (standarta)
- státní pečeť
- státní hymna

HLAVA II. - MOC ZÁKONODÁRNÁ
Tato moc v ČR náleží PARLAMENTU, kerý tvoří POSLANECKÁ SNĚMOVNA a SENÁT.

Poslanecká sněmovna
200 členů na 4 roky
Tvoří ji předseda, místopředseda, výbory, komise a kluby (podle politické příslušnosti).

VÝBORY:
Vždy musí být zřízen výbor mandátní, imunitní, rozpočtový a organizační.
Zřízení ostatních výborů záleží na poslanecké sněmovně.

ÚSTAVA ČR

2009-05-11T00:04:00.001-07:00

I. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
II. MOC ZÁKONODÁRNÁ
III. MOC VÝKONNÁ
IV. MOC SOUDNÍ
V. NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
VI. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
VII. ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
VIII. PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

PREAMBULE
V ní je vyjádřena věrnost občanů k tradicím a jejich odhodlání budovat a chránit ČR, společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní, kulturní, hmotné a nehmotné bohatství a řídit se principy právního státu.

HLAVA I. - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
"Česká Republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana."
Veškerou právní moc vykonává lid prostřednictvím orgánů zákonodárné, výkonné a soudní moci.

POLITICKÝ SYSTÉM ČR:
Je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, které odmítají násilí k prosazování svých zájmů. Umožňují tak občanům prosadit svou vůli a své smýšlení. Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny a musí dbát ochrany menšin.

Podle evropské tradice bývá státní moc rozdělena na TŘI složky:

2009-05-11T00:03:00.002-07:00

1. Moc zákonodárná – tu tvoří orgány volené občany,které kromě tvorby zákonů kontrolují moc výkonnou (parlament – senát a poslanecká sněmovna)
2. Moc výkonná – organizuje a řídí státní administrativní aparát (vláda a prezident)
3. Moc soudní – soustava nezávislých soudů, které dohlížejí na dodržování zákonnosti ve státě

Základní lidská práva vycházejí ze tří dokumentů:
1. Všeobecná deklarace lidských práv
2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
3. Mezinárodní pakt o hospodářských,sociálních a kulturních právech

Tyto dokumenty přijela OSN a vycházejí z přesvědčení:
„Všichni mají právo užívat základních občanských svobod a to bez ohledu na rasu, náboženství, politické přesvědčení, rod, majetek apod.“

Každá země, která tyto dokumenty ratifikuje, je musí začlenit do svého právního řádu.

ÚSTAVA ČR

Obsahuje tzv. PREAMBULI (= úvodní prohlášení) a 113 článků rozdělených do 8 částí tzv. HLAV.

Republika parlamentní

2009-05-11T00:03:00.001-07:00

• dominantní postavení má parlament (zákonodárná) a vláda (výkonná) je na něm závislá
• vláda musí získat důvěru parlamentu
• prezident je volen parlamentem
• viz. ČR, Rakousko, Itálie

Prezidentská republika
• prezident je hlavou státu a zároveň hlavou výkonné moci
• je volen přímo občany
• není parlamentu odpovědný
• nemůže však parlament rozpustit
• parlamentu není odpovědná ani vláda, funguje spíše jako poradní sbor prezidenta
• viz. USA

Neprezidentská republika
• prezident je volen přímo občany, není ze své funkce odpovědný, ale pokud jeho strana nemá v parlamentu většinu, je jeho postavení slabší
• prezident může rozpustit parlament
• tato forma má rysy parlamentní i prezidentské
• viz. Francie
Kancléřská republika
• je zde posílena pozice kancléře, který stojí v čele vlády a jako jediný je volen parlamentem
• tento systém podporuje stabilitu vlády (viz. Německo)
V ústavě také bývá stanoveno:
• jak budou vytvářený ústřední orgány státní moci (voleni, jmenováni)
• složení těchto orgánů
• jejich pravomoci a vzájemné vztahy

c) KONFEDERACE

2009-05-11T00:02:00.000-07:00

Konfederace je řízena ústřední vládou, která je vytvořena na základě mezinárodní smlouvy, proto nemusí být vytvořena soustava nejvyšších orgánů a občan konfederace podléhá jen národním úřadům.

Opakem demokratické vlády je vláda autokratická, tzn. na státní politice se podílí jen malý okruh lidí nebo jednotlivec(monokracie).

Absolutní monarchie
• panovník je držitelem jednotné neomezené a nedělitelné moci ve státě
• jeho funkce je jedinečná a doživotní
• nevztahuje se na něho žádný právní řád
• všechny orgány jsou mu podřízeny (viz. Rusko)

Konstituční monarchie
• panovník je omezován jinými orgány, s nimiž se dělí o moc a toto rozdělení je dáno konstitucí (tj. ústavou) – Anglie konec 17.st.

Parlamentní monarchie
• je nejvyšší vývojovou formou, kde je oddělena zákonodárná moc od výkonné
• parlament má hlavní postavení a vláda je mu odpovědná
• panovník je formální hlavou státu a je závislý na parlamentu i vládě
• např. Švédsko,Norsko, Dánsko, Belgie, Španělsko