22. Subjektivní práva a povinnosti – Obsah občanskoprávních vztahů

Pojem subjektivních práv
-objektivní OP se realizuje subj. p&p = konkrétní p&p subjektů OP vznikající na základě objektivního P, a to zpravidla v důsledku nějaké právní skutečnosti, která je jejich právním důvodem
-subj. P = míra a způsob možného chování jeho subjektu, které obj. P dovoluje, zaručuje a chrání (zpravidla poskytnutím st. donucení k jeho prosazení))
– subjekt si sám určuje míru a způsob svého chování
-nárok = oprávnění domoci se s úspěchem svého subj. P uplatněním donucení u SO (hl. soudní rozhodnutí a jeho nucený výkon)
– ot. zda se veškerá SP mohou realizovat výlučně prostřednictvím PV – názor, že existují i SP mimo PV => těmi jsou SP, která se uplatňují vůči všem a jimž odpovídá pouze povinnost ostatních nerušit
– proto se dělí SP na absolutní a relativní
-PV jsou jen korelativní vztahy určitého subjektu P a určitého subjektu povinnosti (tj. nikoli absolutní subj. P)

TŘÍDĚNÍ SUBJEKTIVNÍCH PRÁV
-zákl. třídění:
1) absolutní
-P určitého individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů
-působí erga omnes a spočívají v nekonání (nerušení oprávněného v P)
-hl. V a další věcná P, autorské P, průmyslová P, „všeobecná osobnostní P“, dědické (P na nabytí zděděného majetku)

2) relativní
-vztahy určitého subjektu P a určitého subjektu povinnosti
-facere i non facere
-p&p navzájem, tj. subj. p&p jsou korelativní
-hl. ZPV
-porušením absolutního P vzniká relativní P
-další třídění:
1) věcná – bezprostřední ovládání věci (bez součinnosti dlužníka) + předmětem je věc hmotná; abs. charakter
– druhem absolutních práv, jejichž předmětem je věc
hmotná
2) závazková – korelativnost vzájemných p&p; rel. char.
– dlužníkova povinnost směřuje, aby něco dal, konal,
opomenul anebo strpěl
-zvl. kategorie = P k nehmotným statkům:
1) výsledky tvůrčí duševní činnosti (P duševního V a P průmyslového V = pr. autorské, vč. práv výkonných umělců; práva k vynálezům, průmyslovým vzorům a zlepšovacím návrhům)
2) P zabezpečované ustanoveními 11 a násl. o ochraně osobnosti (ryze osobní P) = všeobecná osobní práva

VÝKON SP
– jeden ze způsobů realizace norem OP
= uplatňování SP takových chováním, které OP svým subjektům dovoluje (k němuž je opravňuje a které zároveň směřuje k výsledku (stavu) objektivním právem sledovanému
– může spočívat v chování, které je PÚ nebo ve faktickém chování (užívání bytu)
– uskutečňuje se aktivitou subjektu (výjimečně i pasivitou):
1) činností subjektu práva
a) druhému subjektu něco dá nebo (dare)
b) pro něj koná něco jiného (facere)

2) nečinností subjektu práva
a) strpí nějakou činnost druhého, kterou by jinak
trpět nemusel (omitere)
b) se zdrží nějaké činnosti, kterou by jinak mohl
vyvíjet (pati)
– omezeno § 3 odst. 1: nikdo bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí vykonávat své právo v rozporu s dobrými mravy– týká se všech subj. P, hl. V
-nepředpokládá se zavinění ani vědomí
-následkem je, že soud takovému výkonu neposkytne ochranu

OCHRANA SUBJEKTIVNÍCH PRÁV
PRÁVO NA OCHRANU OBECNĚ
– pr. na ochran zabezpečuje svým subjektům celý právní řád jako celek a různá pr. odvětví v mezích své působnosti
– prioritní postavení má soudní ochrana práv občanů – čl.37 odst 3 LZPS (všichni jsou si v řízení rovni)
– správní orgány vystupují současně jako strana řízení i jako ten, kdo rozhoduje
– rovné postavení v soudním řízení, kde soud vystupuje jako 3. nezávislýa nezainteresovaný subjekt
– každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými SO či orgány veřejné správy (čl.37 odst. 2 Llzps); k tomu slouží advokátský stav
-subj. P chrání dále TP a SPRÁVA
-OP ochrana = poskytnutí st. donucení směřující k:
1) odvrácení hrozícího ohrožení práva
2) právo, které bylo porušeno tím, že nebyla splněna jemu odpovídající povinnost, bylo realizováno, tj. aby dotyčná povinnost byla splněna, resp. aby škoda, která byla porušením práva způsobena, byla nahrazena (následná ochrana reparační), popř. aby v případě vzniku nemajetkové újmy bylo dáno přiměřené zadostiučinění (následná ochrana satisfakční)

OCHRANA SOUDNÍ
-všeobecné ustanovení (§4): proti tomu, kdo P ohrozí/poruší se lze domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán; pokud z nestanoví jinak, je to soud – dvojí charakter:
a) zabezpečení P na ochranu (+ zákaz denegatio iustitiae) – i povinnost SO tuto ochranu poskytnout

b) pravomoc k poskytnutí ochrany – v OP věcech má
obecně soud
-souvisí s čl. 36 L
– základními formami poskytnutí ochrany subjektivního P jsou rozhodnutí soudu
-neuposlechne-li rušitel P rozhodnutí soudu, bude na něm toto plnění SM vynuceno rozhodnutím (exekucí)

OCHRANA DLE §5
-ochrana pokojného stavu (§5) u příslušného orgánu st. správy (obecní úřad v jehož obvodě došlo k zásahu)
– předpokladem je zřejmý zásah do pokojného stavu
-podmínky:
1) existence pokojného stavu
2) jeho zřejmé porušení seznatelné na první pohled (rozhodují laici)
-jde o okamžitou a provizorní ochranu
-zjistí-li OÚ zásah, tak bez zkoumání právních otázek zakáže rušení, resp. uloží rušiteli obnovení předešlého stavu = předběžné opatření – každý účastník řízení se může obrátit na soud
-ač má HP základ v OZ, jde o správní řízení
-OÚ neřeší právní podmínky, zkoumá jen faktické narušení
-rozhodnutí OÚ není pro soud závazné a soud ho může zrušit a přiřknou P
-žádost o předběžnou ochranu není předpokladem (1st stupněm) před obrácením se na soud dle §4
-OÚ ji musí poskytnou (tj. nejen může)

SVÉPOMOC
-výjimečná možnost bránit své ohrožené P svépomocí ( §6)
-jediná a velmi omezená výjimka ze st. monopolu na poskytování právní ochrany
-není povinná
– povolena, když hrozba bezprostředního (chystá se či již nastal) neoprávněného zásahu do P + přiměřenost
– při ochraně svého práva nesmí tomu, kdo jej ohrožuje, způsobit újmu, nepřiměřenou té, která jemu samotnému ze zásahu hrozí nebo vzniká
– svépomocně se nelze bránit oprávněnému zásahu
-např. zadržovací P, sousedská P, krajní nouze či nutná obrana

SPECIFICKÁ OCHRANA SUBJEKTIVNÍCH PRÁV
-§5 + §6 + §126/2 (ochrana držby a detence) + §126/1 (ochrana V) + §485 (ochrana oprávněného dědice) + §499 a násl. (odpovědnost za vady) + §451 a násl. (odpovědnost za způsobenou škodu)
-k ochraně nehmotných statků lze použít vedle obecných prostředků ochrany subj. P (OZ) i specifických prostředků poskytovaných jinými Z (§32 AZ a §75 ZPP)

SUBJEKTIVNÍ POVINNOST
POJEM
= subj. P odpovídající míra a způsob nuceného chování subjektu, kterému obj. P ukládá, vynucuje a sankcionuje porušení povinnosti
= právem uložená míra nutnosti (vynutitelnosti) určitého chování subjektu
-dare, facere, omitere, pati

DRUHY SUBJEKTIVNÍCH POVINNOSTÍ
– v intenzitě povinností určitá gradace:
1) povinnost uložená každému kategoricky – nejintenzivněj-
ší; př. § 128 odst. 1 či § 127 odst. 1 a 3

2) povinnost vzniklá v důsledku aktu aplikace práva úředním
výrokem – př. zřízení věcného břemene

3) povinnosti typicky vznikají z PÚ
a) ze smluv (i např. jednatelství bez příkazu)
b) výjimečně z jednostranného PÚ (př. veřejná soutěž)

4) povinnost vzniklá i z jiných v Z uvedených skutečností (př.
nálezné, náhrada apod.)
– dle vzniku:
1) vzniká nepodmíněně přímo ze Z – sub 1)
2) vzniká podmíněně po naplnění urč. PS – zbylé
– vynutitelnost povinnosti může být:
1) přímá (odebrání majetku v exekuci)
2) nepřímá (ukládání peněžitých pokut)

OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST
= sekundární povinnost, která vzniká v důsledku porušení primární povinnosti
– je následná a vždy je povinností relativní
– na právní povahu různé názory:
1) O je hrozba sankcí, vzniká zároveň s povinností primární a trvá latentně až do porušení této právní povinnosti, kdy se aktivizuje a působí právní následky

2) O je totožná se sankcí, tj. s určitou újmou, která nastupuje za porušení povinnosti, protože dříve se neprojeví a nepůsobí žádné právní následky

3) O je totožná s odpovědností za škody, neboť „někdo je odpovědný vždy, je-li povinen nahradit nějakou škodu“

4) O je míra rozšíření povinností odpovědného subjektu v důsledku porušení povinností
= svou podstatou povinností a to relativní; relativizuje se i tehdy, byla-li porušena absolutní povinnost nebo bylo-li porušeno něčí absolutní právo
– 1) O p. může nahradit původní p. tak, že primární p. zaniká a sekundární odpovědností p. nastupuje místo ní – např. náhrada škody v penězích místo vrácení neprávem odňaté věci)´
2) O p. může trvat vedle původní (smluvní pokuta vedle p. dodat věc)
3) O p. může být totožná s primární, ale přistupuje k ní další právní důvod, nebo-li primární p. se posiluje o další právní důvod (naturální restituce u náhrady škody)
= míra rozšíření p&p subjektu v důsledku porušení primární p.
– vznik:
1) porušení smluvní p. – tj. smluvní kontraktní O
2) porušení mimosmluvní p. – tj. deliktní O
3) následkem protiprávní stavu vzniklého bez lidského přičinění (§ 432)
4) v důsledku povolené činnosti
– druhy:
1) O za škodu – pouze zde dělení na subj. a objektivní
2) O za vady
3) O za prodlení
4) bezdůvodné obohacení – nazývá se kvazidelikt
1) O subjektivní – tj. O za zavinění
2) O objektivní – tj. O za výsledek; mimoO povinnost
– subjekty:
– u subjektivní O stíhá O toho, kdo škodu zavinil
– odpovědný subjekt nemusí být totožný se škůdcem
– funkce:
1) prevenční – má hrozbou sankce odradit od protispolečenského chování
2) reparační, resp. satisfakční – má sloužit k vyrovnání porušené ekvivalentní majetkové rovnováhy (též k odčinění nemajetkové újmy)
3) represivní – potrestání protispolečenského chování narušitele práva do budoucna