Objektivní odpovědnost

– k jejímu vzniku stačí naplnění objektivních předpokladů. Používá se tam, kde má zajistit poskytnutí zvýšené ochrany před následky rizika vyplývajícího z výkonu určitých činností. Objektivní odpovědností je např. odpovědnost za vady a prodlení nebo za škodu způsobenou pracovníkovi v pracovním poměru zaměstnavatelem. Aby právo zmírnilo velmi širokou a přísnou objektivní odpovědnost, stanoví v mnoha případech možnost odpovědného subjektu zprostit se odpovědnosti, prokáže-li, že škoda vznikla z důvodů uvedených v právní normě. Důvody, které umožňují odpovědnému subjektu zprostit se odpovědnosti, označujeme jako liberační důvody. Typickým liberačním důvodem je tzv. vyšší moc, tj. nepředvídatelná a neodvratitelná událost (např. živelná pohroma).
Nepřipouští-li právo možnost liberace, jde o tzv. absolutní odpovědnost (např. odpovědnost za škodu způsobenou porušením informační povinnosti při poskytování služeb)
podle toho, kdo nese nepříznivé právní následky
odpovědnost za vlastní protiprávní úkon – pokud zaměstnanec jednající za právnickou osobu se v rámci svých úkolů dopustí protiprávního jednání – není to odpovědnost za cizí protiprávní úkon (odpovědnost nese právnická osoba). *odpovědnost by měl jen při vybočení z povinností. (škoda způsobená opravářem v bytě občana) – škodu by občanovi stejně musela nahradit práv. os., ta by si to pak s opravářem vyřídila…
odpovědnost za cizí protiprávní úkon – odpovědnost za protiprávní úkon nese někdo jiný, než ten, kdo se protiprávního jednání z něhož vzešla újma dopustil. (nebo ji nese spolu s ním) – je to na ochranu třetích osob před následky protiprávního jednání zpravidla těch, kdož nemohou ovládat své jednání nebo posoudit následky – např. osoby nezletilé.
podle způsobu realizace – k realizaci se vyžaduje akt práva – ke vzniku právní odpovědnosti je potřeba rozhodnutí orgánu (správní, trestní právo) – represe
– k realizaci se nevyžaduje akt práva – ke vzniku právní odpovědnosti není potřeba autoritativní rozhodnutí. Je možné plnit i dobrovolně. Stát zasahuje pouze tehdy, nebyla-li sankční povinnost splněna dobrovolně, resp. je-li sporné, zda odpovědnost vůbec vznikla. Tento typ odpovědnosti se uplatňuje tam, kde převažuje reparační funkce použitých sankcí. (odpovědnost za škodu, za vady, za prodlení, za neoprávněný majetkový prospěch aj.)