Typické je dále, že rušiteli tu vzniká povinnost nést sankci,

jež směřuje k obnovení porušených právních vztahů, popř. k poskytnutí odpovídajícího zadostiučinění (satisfakce). Může spočívat například v povinnosti nahradit způsobenou škodu, vrátit neoprávněně získaný prospěch, odstranit vady věci, popřípadě poskytnout přiměřenou slevu nebo zaplatit úroky z prodlení. Odpovědnost za delikty postihované sankcemi typickými pro soukromoprávní úpravy vztahů, se projevuje v různých konkrétních formách. V podrobnostech je odlišně upravena odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku, odpovědnost za vady podle obchodního zákoníku, odpovědnost za škodu podle zákoníku práce a podobně. Těmto rozdílným institutům je společné:
odpovědnostní právní vztah vzniká mezi subjekty (typicky mezi občany či právnickými osobami), které jsou navzájem ve vztahu právní rovnosti
odpovědnostní povinnost má především reparační funkci, směřuje k maximálně možnému obnovení porušených (ohrožených) právních vztahů a chráněných zájmů.
Protiprávním jednáním může zároveň vzniknout delikt soukromoprávní a delikt veřejnoprávní (trestný čin, správní delikt). (např. vznikem škody na zdraví, majetku či životním prostředí. V určitých výjimečných případech spojuje právo vznik právní odpovědnosti i s určitým fakticky nastalým stavem, který je v rozporu s objektivním právem a proto právo ukládá zpravidla subjektu, který takový stav vyvolal, aby jej odstranil. I v těchto případech je zpravidla protiprávní stav důsledkem porušení právních povinností, ale to pro založení odpovědnosti není důležité, ani se tato skutečnost nezkoumá, rozhodující je nastalý výsledek, bez ohledu na to, jak k němu došlo, např. nemoc z povolání nebo pracovní úraz.
ad a – ii) negativní důsledek protiprávního jednání (stavu)
Dalším předpokladem vzniku právní odpovědnosti je ve většině případů existence negativního důsledku protiprávního jednání, resp. stavu – újmy. Újma může být buď majetkového charakteru (např. škoda nebo vada plnění), nebo nemajetková (újma na cti nebo zdraví občanů, porušení nebo ohrožení bezpečnosti státu nebo společenského zřízení).
ad a – iii) kauzální nexus
Příčinný vztah mezi jednáním a následkem (kauzální nexus) spojuje jednání s následkem. Právní věda vychází při zkoumání příčinné souvislosti jako prvku odpovědnosti z obecných poznatků o souvislosti a vzájemné podmíněnosti jevů. Příčinou následků je takové jednání, bez něhož by následek nenastal. Státní orgán při rozhodování o právní odpovědnosti musí učinit předmětem zkoumání také příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a následkem. Nezjistí-li příčinnou souvislost, je právní odpovědnost za zkoumaný následek zpravidla vyloučena.