Nedbalost
Nedbalost – druhá forma zavinění; pachatel ví, že svým konáním může ohrozit zájem chráněný trest.zák.,ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové ohrožení nezpůsobí.
Nedbalost nevědomá – pachatel nevěděl, co může způsobit, ač to vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.
Všechny činy, u nichž postačí nedbalost, lze spáchat nedbalostí vědomou i nevědomou..
Pro oba druhy nedbalosti je společné, že chybí složka vůle — pachatel nechce způsobit následek a ani není srozuměn s tím, že jej způsobí. Ale jednání samo je zde aktem volním.
Měřítkem nedbalosti je zachovávání určité míry opatrnosti.
Míra opatrnosti je vymezena spojením objektivního a subjektivního vymezení
Objektivní vymezení — od každého žádá stejnou míru opatrnosti, jen vyjímečně opatrnost vyšší – – – od těch, kdo vykonávají určité povolání (lékař, řidič,stavební technik…).
Rozsah povinné opatrnosti trestní zákon neuvádí.
Subjektivní vymezení – míra opatrnosti, kterou je schopen pachatel vynaložit v konkrétním případě = individuální hledisko. Při jejím posouzení přihlížíme k vlastnostem i okamžitému stavu pachatele – – – vzdělání, výchova, obecné životní zkušenosti, inteligence, kvalifikace, zaměstnání, postavení, zdravotni i duševní stav …
Současně se přihlíží k okolnostem konkrétního činu – viditelnost, povětrnostní podmínky, povrch vozovky, apod.
Nedbalost nelze ztotožňovat s opominutím, Jednání z nedbalosti lze uskutečnit konáním i opominutím.
