a) Podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření

výklad doslovný – adekvátní – když smysl a slovní vyjádření práv. normy jsou identické.
výklad zužující – když smysl je užší než slovní vyjádření (každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací; avšak pracovněprávní způsobilost je až od 15 let zúžení.)
výklad rozšiřující – smysl je širší než slovní vyjádření (povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích) – rozumí se tím i podzákonné normy, které jsou též závazné rozšíření.
podle dosahu výkladu
obecný – vztahující se na celou oblast působnosti normy.
kasuistický – vztahující se jen na určitý druh případů stanovených v normě.
individuální – vztahující se k individuálnímu případu.
Použití analogie v právu – aplikace práva podle analogie, pokud daný problém není normou upraven, ale najde se upravený případ velmi podobný (stejné znaky) – použije se jako analogie, hledá se také obecnější pravidlo, které by danou záležitost postihovalo;;; použití v občanském či obchodním právu, použití v trestním právu je zakázáno (aby byl čin trestným činem musí mj. mít znaky uvedené v trestním zákoně).
7. Právní vztahy, pojem, předpoklady, prvky, druhy. (kap. 5 v Teorii práva)
Subjektivní právo – souhrn oprávnění, odpovídajících právních povinností z konkrétního vztahu (např. smlouvy). Vztahy mezi subjekty jako nositeli subjektivních práv a odpovídajících právních povinností, jak vyplývají z objektivního práva, se označují jako právní vztahy (pojem). Pojem, předpoklady, prvky:
Právní vztahy lze definovat jako vztahy mezi lidmi či jejich organizovanými kolektivy, v nichž tito vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami. Vytvoření právních vztahů je prvním stupněm realizace práva, druhým je pak plnění povinností a využívání oprávnění, které tvoří obsah právního vztahu. Právní vztah existuje, jestliž