Výklad práva

pojem – interpretace (výklad) práva
– rozumíme tím objasnění smyslu a obsahu právních norem, vyjádřených v normativních aktech, za účelem jejich pochopení a používání v souladu s principy zákonnosti. Právní norma jako obecně (abstraktně) formulované pravidlo chování nemůže v plné míře vyjádřit a postihnout mnohotvárnost ve společenských vztazích, které upravuje. Proto je k jejímu správnému použití nutná znalost obsahu právní normy v jeho obecné podobě i ve vztahu k řešenému individuálnímu případu. Je nutné znát cíle právní normy z hlediska zájmů státu, z hlediska jeho ekonomické základy i její vztah k ostatním právním normám. Výklad práva, který je prováděn různými státními orgány (soudy, orgány státní správy), vedoucími pracovníky (pracovněprávní otázky), či jednotlivými občany může být subjektivistický. Není možné výkladem dávat normě libovolný obsah. Obsah výkladu musí být v souladu s vůlí zákonodárce – tzn. objektivní. Výklad práva může sloužit i k dotváření práva, avšak jen tehdy, je-li prováděn vědeckými metodami při zachování principů zákonnosti a zásad práva.
Druhy výkladů:
podle subjektu, který jej provádí
výklad ústavního soudu podle ústavy
výklad úst. soudu-obecně závazný
ústavní stížnosti – rozhodnutí ne závazné pro ost. případy a ost. orgány, lze ale předpokládat, že při příštím posuzování se úst. soud svého práv. názoru přidrží.
výklad vyšších soudů (sjednoc.rozh.soudů) – má formu právních názorů a doporučení – vzhledem k autoritě bývají dodržovány a ovlivňují rozhodování na nižších stupních, i když teoreticky se jimi nižší soudy nemusejí řídit
výklad org. aplik. právo (soudy, st. org.) – výklad je závazný, ale pouze pro konkrétní případ. Často na něj mají vliv výklady vyšších autorit (vrch. soudy, úst. soud..).
doktrinální výklad (vědec.metody-koment.k zák) – není právně závazný, ale v praxi se využívá. Musí zkoumat obecné hodnoty pro tvorbu práva a hodnoty právem chráněné, stejně je tomu u výkladu státních orgánů.
výklad oficiální – od nadříz. orgánu, závaz. pro podřízené, obecně závazný není. Výklad podávaný orgánem, který normativní akt sám vydal je nazýván autentický. Interní směrnice by příliš neměly ovlivňovat výklad norem, o kterých orgány rozhodují.