PRÁVNÍ ÚKONY v právních vztazích – POJEM, druhy, NÁLEŽITOSTI. Neplatnost právních vztahů

Právní úkon
Právní úkon lze definovat jako projev vůle subjektu, neuplatňujícího při něm mocenské oprávnění, směřující ke způsobení právních následků, tj. ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní normy s takovým chováním spojují.
Právní úkon směřuje ke způsobeni právních následků, které právní normy s takovými projevy vůle spojují.
Způsoby učinění právních úkonů:
Výslovně – právní úkon může být učiněn písemně, ústně, či jinými určitými symboly (písemná forma je v různých právních odvětvích dále specifikována)
Konkludentním činem – konání, z kterého ( se zřetelem ke všem okolnostem případu ) lze usoudit, že jde o projev vůle a jaký je jeho obsah ( vhození mince do automatu )
Tacitně ( mlčky ) – na rozdíl od Konkludence je projevem vůle nečinnost (mlčení). Mlčení je však projevem vůle jen tehdy, jestliže je z něj možno bez všech pochybností usoudit, že jde o projev vůle určitého obsahu.
Náležitosti právních úkonů
požadavky, které jsou právním řádem na úkon kladené ( mohou to být i obsahové složky, které musí úkon obsahovat )
Náležitosti právních úkonů lze rozdělovat podle toho, k čemu se vztahují na:
Náležitosti subjektu – např. způsobilost k právním úkonům
Náležitosti vůle – např. svoboda vůle, vážnost
Náležitosti projevu vůle – forma, srozumitelnost, určitost
Náležitosti obsahu – složky podstatné, pravidelné, nahodilé
Náležitosti předmětu – např. možnost, dovolenost
Dále můžeme dělit náležitosti právních úkonů na podstatné a nepodstatné
Podstatné – důsledky nesplnění takových náležitostí se mohou dotýkat platnosti právního úkonu či jde o jiné důsledky ( možnost odstoupení od smlouvy )