Tři typy motivace:
- kompoziční: motiv podmíněn kompozičně- falešné motivace- detektivky
- realistická: usiluje o vzbuzení iluze pravděpodobnosti platné jen relativně
- estetická: určité motivy se pokládají za neestetické a proto se z motivace vylučují
- zpomalování proudu vyprávění:
- digrese: dějové odbočky od hlavního proudu vyprávění, úvahové a popisné pasáže
- epizody: takové digrese, které jsou sami o sobě dějově uzavřeny
- charakteristika postav:
- přímá
- nepřímá
- vývojová
- Narativní způsoby v české literatuře (Lubomír Doležel):
- rozlišuje pásmo postav a pásmo vypravěče
- v klasickém vyprávění obě pásma splývají využitím tzv. polopřímé řeči nebo neznačené přímé řeči
- rétorickými formami: rozumí Doležel vyprávěcí způsoby komentující, hodnotící a vykládající
- subjektivní Er- forma: je smíšená řeč, kde splývá osobní hledisko s vypravěčem ve 3. os.
- objektivní Ich- forma: znamená vyprávění postavy, která nezúčastněně pozoruje („oko kamery“) a je součástí fiktivního světa
- Franz Stanzel- Teorie vyprávění:
- autorská vypravěčská situace: vyznačuje se vnější perspektivou a neidentičností vypravěče, vševědoucí vypravěč dává nahlížet do příběhů, autor je vševědoucí, autor vše ví, je odlišen vypravěč a postavy (Walter Scott: Ivanhoe)
- personální vypravěčská situace: charakterizuje ji neidentičnost a vnitřní perspektiva reflektora (odraz, reflexe světa ve vědomí románové postavy)- nahlížíme do myšlenek postavy, reflektor- vyvolává zdání bezprostřednosti probíhajícího děje, ten kdo myslí, jedná, prožívá, ale nemluví ke čtenáři, čtenář nahlíží do vypravěčova vědomí (James Joyce: Odysseus)
- vypravěčská situace první osoby: vymezuje vnitřní perspektivu vypravěče totožného se světem hlavní postavy (Ludvík Vaculík: Sekyra)
19. Teorie dramatu (drama jako literární fakt, hlavní a vedlejší text dramatu)