1.znělka (sonet):

14 veršů, sdruženy do dvou slok čtyřveršových (kvarteta) a do dvou slok tříveršových (terceta)
dnes spád jambický, v obrozenecké době se užívalo spádu trochejského (Kollár)
v trochejské znělce počet slabik 10 (ženské 9), v jambické znělce 11 slabik (pětistopý jamb ženského zakončení, při mužském zakončení 10 slabik)

rýmy v kvartetech jsou dva a bývají rozloženy v obou slokách podle téhož vzorce (nejčastěji abba- obkročný rým)

v tercetech se připouštějí variace v rozložení rýmů, obě terceta však musí být navzájem spojena aspoň jedním společným rýmem, toto členění se projevuje i v tematické výstavbě znělky

kvarteta tvoří obyčejně jeden tematický celek a terceta tvoří druhý významový celek, který končí vyvrcholením myšlenky- pointou

první novočeské znělky vytvořené Jungmannem a hojně pěstované Kollárem měly verš trochejský, jamb pronikl do české znělky až v básnické praxi lumírovců, kteří jej propracovali jako nápodobu vzestupného hodu románského verše (znělka je původu románského)

pro Kollárovu znělku bylo příznačné střídání mužských a ženských veršů, u Vrchlického bývají rýmy výlučně ženské
klasická forma sonetu se někdy libovolně obměňuje:

pokud jde o obměny ryze grafické (celá báseň se píše in continuo, jako jediná čtrnáctislabičná sloka, např. znělky K. H. Máchy) nebo o změnu počtu slabik ve verši (užívá se např. alexandrínu), není tím zasahována podstata formy básně
jsou však i případy, kdy se píší útvary odpovídající veršovému a strofickému členění znělky, avšak nerýmované (např. Sovova báseň Ještě jednou se vrátíme ze stejnojmenné sbírky), tady jde o podstatnější změnu, protože se sice dodržuje tematická výstavba, ale úplně se bortí výstavba zvuková
jinou obměnou, která zasahuje i tematickou výstavbu je shakespearovská znělka