Předmět odvolání

–předmětem odvolání mohou být všechny rozsudky soudů prvního stupně. Předmětem odvolání mohou být: 1. všechny výroky rozsudku 2. okolnost, že takový výrok nebyl učiněn (§ 246 odst. 2) 3. řízení předcházející rozsudku, pokud porušení ustanovení o tomto řízení mohlo způsobit, že výrok chybí (§ 246 odst. 2). Není přípustné odvolání jen proti odůvodnění rozsudku. Důvody odvolání 1. pro nesprávnost výroků rozsudku (§ 246 odst. 1) – error in iudicando 2. Proto, že výrok nebyl učiněn (§ 246 odst. 2) – ačkoli podle povahy projednávané věci rozsudku měl být. Jde jen o jednu z vad procesněprávních. 3. Pro porušení ustanovení předcházejícím rozsudku – error in procedendo – pokud toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí (§ 246 odst. 2). Řízení u soudu prvního stupně-úkolem tohoto soudu není rozhodovat o odvolání. Soud prvního stupně nemůže zamítnout odvolání podané neoprávněnou osobou nebo podané opožděně ani je odmítnout jako odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Jeho posláním je především odstranit nedostatky náležitosti obsahu odvolání uvedených v § 249 odst. 1 a poskytnout stranám možnost vyjádřit se k podanému Odvolání. Stížnost – je jediným opravným prostředkem řádným proti usnesení orgánů činných v trestním řízení. Rozhodnutí o stížnosti – o stížnosti rozhoduje nadřízený orgán zásadně. Za určitých podmínek může o stížnosti rozhodovat též orgán, pro jehož usnesení stížnost směřuje (§ 146 odst. 1 – autoremedura). O stížnosti proti usnesení Okresního státního zástupce rozhoduje místně odpovídajících Okresní soud a o stížnosti proti usnesení Krajského státního zástupce rozhoduje místně odpovídající Krajský soud. Orgán rozhodující o stížnosti přezkoumá její přípustnost, zda byla podána oprávněnou osobou a zda nebyla vzatá zpět. Pokud ji shledá přípustnou, pak přezkoumá napadené usnesení v celé šíři.