Zásada obžalovací

v ustanovení § 2 odst. 8 je vyjádřena zásada obžalovací, jejíž podstatou je rozdělení procesních funkcí mezi různé procesní subjekty, mezi obžalobu, obhajobu a soudem. Soud projednávání obžaloby řídí tak, aby trestní proces včetně činnosti stran probíhal v souladu se zákonem a vedl ke správnému a spravedlivému rozhodnutí ve věci. Soud se však neomezuje jen na řízení a rozhodnutí, ale jednání aktivně vede: jestliže má za to, že strana neuplatnila něco, co je významné pro posouzení věci z jejího hlediska, pak to učiní sám předmětem jednání a objasnění. Zásada obžalovací je v trestním řádu vyjádřena v konkrétní podobě takto: a) trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání (u mladistvého) podané státním zástupcem, který obžalobu před soudem zastupuje b) podáním obžaloby přechází na soud právo a povinnost vést řízení, soud je vázána skutkem nebo právní kvalifikací, státní zástupce však může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě a bez souhlasu poškozeného – než započne dokazování, pak je nutný souhlas (§182) c)soud po podání obžaloby samostatně rozhoduje o všech otázkách souvisejících s dalším řízením, ale rozhodnout může jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu(§220 odst.1) d) účast státního zástupce při hlavním líčení je povinná ( § 202 odst. 1). Nestanoví-li zákon jinak, není nutná účast státního zástupce při veřejném zasedání (§ 234 odst. 2) e) obžalovací zásada se neuplatňuje v přípravném řízení. Obžalovací zásada se uplatní jen v řízení před soudem, zejména v hlavním líčení a ve stadiu odvolacího řízení. Řízení o řádném opravném prostředku je jen pokračováním dosud neskončeného řízení. Strany mají možnost se vyjádřit k podanému opravnému prostředku, odporovat druhé straně, navrhnout nebo předložit důkazy… Zásada obžalovací se přičítá k zásadám vztahujícím se k zahájení řízení.