Otázka č. 4. Zásada oficiality a legality, zásada obžalovací
Zásada oficiality – je vyjádřena v ustanovení § 2 odst. 4 formulací, podle které: nestanoví-li zákon něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti a to co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených Ústavou. Z této zásady vyplývá povinnost orgánů činných v trestním řízení provést určitý procesní úkon, jsou-li dány zákonné podmínky pro jeho provedení bez ohledu na stanovisko dotčených osob (např. obviněného, svědka, poškozeného). V některých případech ovšem půjde o výjimku ze zásady oficiality – typicky o náhradě škody se v trestním řízení rozhoduje pouze na návrh poškozeného. Zásada oficiality platí pro všechny orgány činné v trestním řízení a pro všechna stadia trestního řízení. Zásada legality – je vyjádřena v ustanovení § 2 odst. 3, podle něhož státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Povinnost státního zástupce stíhat všechny trestné činy vyplývající z ustanovení § 4 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Zásada legality tedy vyjadřuje povinnost státního zástupce dbát zákonem stanovenými prostředky, aby byl řádně a včas stíhán pachatel každého trestného činu.
Výjimky ze zásady legality
1. Případy, kdy státní zástupce stíhat nesmí: –jde o osoby vyňaté z pravomoci orgánů činných v trestním řízení proto, že požívají výsady a imunity podle zákona nebo mezinárodního práva (§ 10) – je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11) – poškozený neudělí souhlas k trestnímu stíhání v případech zákonem předpokládaných (§ 163, § 163a) – jurisdikce státu je zúžena mezinárodními smlouvami (§ 20a odst. 2 tr. zák)
