Trestní právo hmotné (zák. č. 140/1961 Sb.)
Otázka č. 1. Pojem a význam českého trestního práva hmotného
Trestní právo hmotné stanoví základní podmínky trestní odpovědnosti, včetně výčtu jednotlivých trestných činů a sankce, které lze za trestné činy ukládat. TP stanoví co je trestním činem, stanoví tresty a ochranná opatření Základním pramenem je Trestní zákon č. 140/1961 Sb. + novelizace
- Účel a význam: (§1) chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před jednáními nebezpečnými pro společnost. Za tím účelem stanoví co je trestním činem, stanoví tresty a ochranná opatření. Které lze TČ ukládat.
- §2 Prostředky k dosažení účelu jsou: pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů, ochranná opatření
Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život.
Otázka č. 2. Zavinění v trestním právu Trestný čin (TČ – § 3): je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v Trestním zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný není TČ, i když jinak vykazuje znaky TČ. Stupeň nebezpečnosti je určován významem chráněného zájmu, způsobem provedení a následky, okolnosti za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění, pohnutkou – k trestnosti je třeba úmyslného zavinění. (§ 9/odst. 1 Pachatelem TČ je ten, kdo TČ spáchal sám, §11 věk – do 15 let není trestně odpovědný, 15 – 18 let: mladiství, 18 a více: dospělý. §12 nepříčetnost – kdo pro duševní poruchu v době spáchání TČ nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost nebo ovládat své jednání) Mezi povinné znaky TČ patří subjektivní stránka, která zahrnuje vnitřní znaky týkající se psychiky pachatele povinným znakem subjektivní stránky je ZAVINĚNÍ Zavinění: vnitřní psychický vztah pachatele TČ k porušení nebo ohrožení zájmu chráněnému TZ, je založeno na vědění (vnímání) úmyslné: úmysl přímý (§4a – věděl, chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný TZ) úmysl nepřímý (eventuální) (§4b – ví, je srozuměn) nedbalost: vědomá (§5a – věděl, ale spoléhal, že porušení se nestane) X nevědomá (§5b – nevěděl, ač vědět měl a mohl)