ÚČAST NA SEBEVRAŽDĚ – § 230
– pokus sebevraždy není TČ – objektem je lidský život; intenzivněji jsou chráněny určité osoby, které snáze podléhají vlivu jiných (§ 230 odst. 2) – TZ rozeznává dva případy objektivní stránky: – pachatel jiného k sebevraždě pohne, nebo – jinému k sebevraždě pomáhá – prostředky jsou podobné jako u návodu a pomoci, ale protože sebevrah sám se TČ nedopouští, nebyla by tu splněna podmínka akcesority účastenství => pomáhání a svedení je tu přímo pachatelstvím – donutí-li pachatel jiného k sebevraždě fyzickým nebo psychickým násilím => jde o vraždu (nepřímé pachatelství); stejné je to i v případě, kdy pohne k sebevraždě osobu, která pro duševní poruchu nebo nedostatek věku není vůbec způsobilá rozpoznat nebezpečnost svého jednání nebo je ovládat X § 230 odst. 2 – tam taková způsobilost není zcela vyloučena, jde tedy o účast na sebevraždě – po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl – pokud se poškozený a obviněný dohodli na tom, že se navzájem usmrtí, tak jednání obviněného jehož následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky vraždy a nikoliv účasti na sebevraždě
