7. + 8. J.J. Rousseau (Rozprava o vědách a umění)
– na otázku zda věda a umění přispívají k mravnímu rozvoji společnosti Rousseau odpověděl nikoli: kritika tehdejší společnosti (I. Rozvoj civilizace (pokrok vědy) vytváří umělé potřeby člověka, které v přirozeném stavu neměl: a) člověk ztrácí svojí přirozenost důsledkem čeho se ocitá v bídě a nesnázích, b) rozvoj věd je důkazem úpadku civilizace) II.) kritika vlastnictví jako přirozeného práva: V pozdější práci „Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi“ – pokus o vysvětlení příčin nerovnosti mezi lidmi ( vznik soukromého vlastnictví vede ke konci přirozeného stavu- lidé se stali chtivými a špatnými) – vznik státu jako ochrany vlastnictví zplodil nerovnost mezi bohatými a chudými- první neštěstí lidstva) – vlastnictví není přirozeným právem a tudíž lidé nejsou si rovní; – realizace svobody člověka a přirozeného stavu není možná – přirozený stav je ideál – uzavření společenské smlouvy, která předpokládá vůli ke spojení všech lidí- osvícení občané- shoda rozumu a vůle -vznik nové společenské kvality- lid- veřejnost – lidé zde neodevzdávají (nedelegují) přirozené právo suverénovi, ale vzájemně uznávají své práva- nová morální etapa ve vývoji společnosti- občanská společnost – společenská smlouva- kolektivní vůle- vůle lidu: člověk ztrácí přirozenou svobodu a neomezené právo na vše a získává občanskou svobodu a zákonem stanovené právo na vlastnictví – občanská svoboda je schopnost člověka mít vládu sám nad sebou a projevuje se v poslušnosti zákona, který jsme si sami uložili (každý občan je zde jak adresátem povinnosti, zákona, tak i účastníkem zákonodárního procesu)
