1) Mocenská povaha státu – státověda (zápočet)
Stát je určitou organizovanou politickou mocí disponující silovými prostředky, které využívá na určitém území ve vztahu k obyvatelstvu, které zde žije. Stát má výlučnou politickou autoritu zvanou suverenita. Suverenita znamená jednotu organizací i činností při uplatňování veřejného zájmu a nezastupitelnost v poslání. Suverenita je odvozena od vůle monarchy, lidu, národa, ideje, dohody apod. V moderních demokraciích se může suverenita dělit – vertikální a horizontální dělbu moci. Stát jako vyjádření vnitřní moci je suverénní i navenek. Je však podřazen mezinárodním pravidlům jež musí respektovat. Vývoj mezinárodních smluv mezi státy postupuje od mezinárodního práva hmotného, přes vývoj mezinárodních organizací až ke kultivaci práva procesního.
Stát disponuje mocenskými možnostmi, které lze chápat jako souhrn oprávnění a hmotných prostředků k realizaci vlastních cílů. Tato mocenská schopnost je upravena normami. Současný demokratický stát má různý rozsah mocenských oprávnění. Různá je i role centra moci, především pak moci exekutivní a to v zabezpečení ústřední politické linie povolební politiky.
Souhrn mocenských oprávnění státu charakterizuje rozsah, obsah i sílu konkrétní moci. Způsob, jímž je moc realizována, umožnil oddělovat typy působení autority na území a ve vztahu k obyvatelstvu. Z hlediska technologického tak lze moc rozlišovat v její činnosti normotvorné (legislativní) a výkonné.
Normotvorná činnost tradičně určuje obecná pravidla jako představu o předpokládaném chování jednotlivých subjektů. Výkon zákonů má oproti tomu charakter individuálního, jednotlivého nebo incidentního rozhodování. Rozhodování může reagovat na situaci již vzniklou nebo určovat předpokládané vztahy v budoucnosti.
