Ochranná pásma zvláště chráněných území

Ochranná pásma zvláště chráněných území : Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který zvláště chráněné území vyhlásil, a to stejným způsobem. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. Účelem ochran. pásma je tedy zmírnit tlak z nechráněné oblasti na chráněná území – tj. vytvořit jakousi „nárazníkovou zónu“.
Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků, změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.
Vývoj přírodních poměrů v národních přírodních rezervacích, přírodních rezervacích, případně v národních přírodních památkách a přírodních památkách a jejich ochranných pásmech se usměrňuje na základě plánů péče. Tyto plány obsahují pokyny pro regulaci přirozeného vývoje a lidských činností.Plány péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období deseti let. Jsou využívány jako závazný podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů, zejména pro lesní hospodářské plány a územně plánovací dokumentace.
Přírodní rezervace, přírodní památky a památné stromy včetně jejich ochranných pásem mohou orgány ochrany přírody zřizovat též na základě písemné dohody o ochranných podmínkách uzavřené mezi orgánem oprávněným k jejich vyhlášení a vlastníkem dotčeného pozemku za předpokladu, že takto zřízená ochrana bude k pozemku vázána trvale formou věcného břemene.
Záměr na vyhlášení zvláště chráněných území oznamuje orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení vlastníkům a nájemcům pozemků dotčených zamýšlenou ochranou. Vlastníci dotčených pozemků mají právo vznést k záměru výhradu.Orgán je povinen je posoudit a seznámit toho, kdo je podal, se svými závěry. Chráněné území lze tedy vyhlásit na pozemku kohokoliv (v krajním případě lze pozemky vyvlastnit). Vzniká tak napětí mezi právy vlastníka a veřejným zájmem na ochraně těchto území.
Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody, který je příslušný k vyhlášení ochrany (formou spr. rozhodnutí ). U národních parků a chráněných krajinných oblastí je tímto orgánem ministerstvo životního prostředí.
Na území národních parků a CHKO nelze bez souhlasu orgánu ochrany přírody vydat rozhodnutí o umístění, povolení či změně v užívání stavby, povolení k nakládání s vodami a k vodohospodářským dílům, atd.