III) ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU

– úprava obecná a zvláštní, která má přednost před obecnou
– => povinnost nahradit škodu
– povinnost předcházet vzniku škody na majetku (např. oznamovací povinností)
– povinnost odvracet přímo hrozící škodu
Odstoupí-li poškozená strana v důsledku porušení smluvní povinnosti od smlouvy, má nárok na náhradu škody jen tehdy, když využila možnost uzavřít NÁHRADNÍ OBCHOD (a to do výše rozdílu).
V ObčZ – SUBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST – odpovědnosti za škodu se zbaví ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil
V ObchZ – OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST – vyjma nastání určitých okolností, jež ho zprošťují odpovědnosti.
Obecná úprava náhrady škody: (ObčZ a hlavně ObchZ)
Povinnost nahradit škodu jiné osobě vznikne, když:
– vznikne škoda
– na základě protiprávního úkonu (podle zákona x smlouvy)
– existuje kauzální nexus mezi předchozími
Všechny tři předpoklady dokazuje poškozená strana.
ŠKODA – majetková újma, kterou lze vyčíslit v penězích
Podaří-li se straně, která má škodu hradit, prokázat, že existovaly OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ ODPOVĚDNOST (povodeň, požár…), je zproštěn povinnosti hradit škodu. Jinak je tato povinnost založena na principu OBJEKTIVNÍ odpovědnosti bez ohledu na zavinění.
Hradí se SKUTEČNÁ ŠKODA (to, oč se majetek zmenšil) + UŠLÝ ZISK (to, oč by se majetek zvětšil).
Škoda se hradí v PENĚZÍCH (naturálně jen když je to účelné a je to možné a poškozený to žádá).
SPOLUODPOVĚDNOST – škoda je způsobena více osobami (mají solidární odpovědnost).
SPOLUZPŮSOBENÍ ŠKODY – poškozená strana se podílí na vzniku škody (opomenula, porušila…). Na takto vzniklou část škody pak nemá nárok.
Nároku na náhradu škody se předem nelze vzdát (až po vzniku).
Zvláštní úprava náhrady škody – odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností, provozem dopravních prostředků, na vnesených a odložených věcech…