10) Objekty práv I.: základní kategorie dělení věcí
Typické objekty práv – věci neživé a živé (zvířata).
Věcí může být za určitých okolností i člověk – člověk práv zbavený – otrok. Věc je hmotný celek, který má samostatnou existenci, ať už je živý (otrok, zvířata), nebo neživý (ostatní věci) – má určitou samostatnost a hmotnost. Jde o to, že římské právo nepovažuje za věc část jednotlivého předmětu, když není oddělena (dveře = dveře a klika – klika je samostatně jedna věc / strom a plody – pokud je někdo utrhne je to jedna věc). Věc jednoduchá corpus unitum tvoří přirozený celek (otrok, kámen). Věc složitá res composita je tehdy skládá-li se z rozložitelných věcí (dům, stůl, kniha). Věc složitá je předmětem jediného práva pokud trvá spojení věci (strom a plod). Ovšem jen tak dlouho, dokud trvá spojení věcí, ze kterých je složena. Věc hromadná universitas rerum distantium – soubory věcí, které slouží témuž účelu a jsou drženy, chovány pohromadě (stádo dobytka, knihovna). Ne věc hromadná ale jednotlivé věci jí tvořící jsou objektem práva. Příslušenství k věci pertinenci – to jsou věci samotné, ale nemají samostatnost hospodářskou (jsou určeny k užívání věcí jiných, klíč ke skříni…). Universitates iuris – soubor majetkových práv a závazky, které mají společné určení (pozůstalost). Věci jako majetkoprávní objekt musí mít vždy stanovenou cenu. Určováno nejčastěji odhadem, výjimečně nařizována úředně.
- verum rei pretium – skutečná, opravdová cena věci
- interesse – cena vyšší určená zájmem jednotlivce podle jeho individuálních poměrů
- pretium affectionis –cena obliby (drobná mince, kterou dostal vlastník od umírající matky)