1)Právní norma – struktura, druhy

Právo je soubor obecně závazných pravidel chování (Právních norem) vytvořený státem v určité zvláštní formě tzv. Pramenů práva, který je státem vynutitelný. Právní norma – obecně závazné pravidlo chování ve zvláštní, státem uznané formě (pramen práva). Znaky:

• všeobecná závaznost
• státem uznaná forma
• státem vynutitelná

Klasická struktura – vnitřní forma, v níž je obsah právní normy určitým způsobem organizován.

• Hypotéza – kritérium, podle něhož se určí, zda se norma vztahuje či nevztahuje na konkrétní situaci
• Dispozice – obsahuje pravidlo chování – komu vznikají oprávnění či povinnosti, když nastanou podmínky hypotézy
• Sankční hypotéza – stanovuje podmínky uplatnění sankce
• Sankce – důsledky porušení právní povinnosti z dispozice

Hypotézy a dispozice:

• Relativně konkrétní – dovolená 8 týdnů
• Relativně abstraktní – dovolená 5-14 týdnů
• Taxativní – konkrétně vyjmenované
• Demonstrativní – jen některé příklady
• Jednoznačné – musí nastat všechny podmínky hypotézy
• Alternativní – dvě hypotézy a jedna dispozice

Sankce:

• Absolutně určité – basa 5 let
• Relativně určité – basa 2-7 let
• Neurčité – bude potrestán přiměřeně

Druhy právních norem z hlediska struktury:

• Klasické
• Blanketové – Odkazuje na jinou normu, ale ne jmenovitě určitou.
• Odkazující – Odkazuje na jinou konkrétně určenou normu.
• Kolizní – Mezinárodní právo soukromé – odkazují na normu jiného právního řádu

Druhy podle míry vázanosti:

• Dispozitivní – je možno si upravit povinnosti a oprávnění
• Kogentní – Nepřipouští alternativní určení. Úprava zvlášť důležitých vztahů.

Druhy podle jazykového hlediska:

• Opravňující
• Zavazující
  • Přikazující
  • Zakazující