20) Pohnutky právního jednání – ochrana proti psychickému a fyzickému donucení k právnímu jednání (vis ac metus), ochrana proti podvodnému jednání (do

Základem každého právního jednání je řádně projevená vůle. Vůle vzniká jako proces kratšího či delšího myšlení, kdy se subjekt rozhoduje tak či onak. Tyto úvahy, jež můžeme nazvat vzdálenější důvod právního jednání – pohnutky. Nejprve se na pohnutky nenahlíželo, až praetorský edikt k nim začal nahlížet a poskytovat pomoc těm, kteří ke své škodě jednali z násilného donucení druhými.

1. Vis ac metuc (doslova – násilí a strach)-situace, kdy něčí vyhrožování vzbudilo strach, že nebude-li ohrožený jednat podle vůle jiného, postihne jej zlo. Donucení psychické a fyzické. Takové jednání bylo neplatné z důvodu nedostatku vůle a projevu (vůle někoho jiného).

1. výhružka není bezprávná, má-li hrozící právo vymáhat to, čím hrozí (exekuce při dluhu)
2. tzv. kauzální nexus – jednající se bál, protože se mu vyhrožovalo a protože se bál, uzavřel smlouvu.
3. Hrozba musí znamenat bezprostřední nebezpečí újmy ( újma-smrt, těžké ublížení na těle, ztráta svobody)

Vynucené jednání není podle civilního práva neplatné, postiženému pomáhá praetor – žalobou na vrácení nedobrovolného plnění.

2. dolus – podvod – ochrana proti podvodu začíná zhruba ve stejném období jako ochrana proti nátlaku. Za podvod se považuje postup, kterým někdo zatajováním skutečností nebo předstíráním vymyšlených okolností přiměje druhého k jednání, které je mu na škodu. Napřed ochrana před podvodem pouze nezletilcům, jinak se podvody pokládaly za něco zcela běžného. Žaloba, která dávala ochranu proti podvodům, dostala název actio doli a směřovala proti podvodníkovi. Musela se uplatnit do jednoho roku a mířila na náhradu podvodem vzniklé škody. Mohla se používat pouze tehdy, když nebyla žádná jiná. Actio doli měla infamující účinky (člověk se stával bezectným).