56.ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU OBECNÁ
odpovědnost – sekundární, následná povinnost -> následuje po porušení primární povinnosti nebo lze odpovědnost definovat jako míru rozšíření povinností odpovědného subjektu odpovědnost nelze analogicky konstruovat
druhy odpovědnosti 1) – smluvní – v důsledku porušení smluvní odpovědnosti – mimosmluvní – v našem právním řádu zákon nerozlišuje tyto odpovědnosti (např. v Německu ano) 2) – závazková – mimozávazková 3) – subjektivní (za zavinění, vinu) – objektivní (bez zřetele na zavinění; za výsledek) – někdy je totiž velmi těžké dokázat škůdci zavinění; zde se objevují liberační důvody (zprošťovací) – absolutní (je nejpřísnější – objektivní bez možnosti liberace – „této odpovědnosti se nelze zprostit“) 4) podle původu vzniku:
- za škodu – objektivní i subjektivní
- za bezdůvodné obohacení – zda je dobrá či nedobrá víra
- za prodlení
- za vady – prodlení i vady jsou upraveny v části 8. (v rámci obligací); je zde výlučně objektivní odpovědnost
