Důkazní prostředek: výpověď svědka

§ 97 – 104) – viz výše § 104 – Konfrontace – pokud výpověď obviněného nesouhlasí v závažných okolnostech s výpovědí svědka nebo spoluobviněného (mohou být postavení tváří v tvář). Každá osoba musí být před konfrontací vyslechnuta a o výslechu sepsán protokol. Konfrontace se provádí zásadně v řízení před soudem – konfrontace je tedy procesní úkon již dříve vyslechnutých osob. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných nesouhlasí. Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované osoby, provede se jejich výslech odděleně. Konfrontace je neopakovatelný procesní úkon, který se použije výjimečně, pokud není možné závažné rozpory odstranit jinak. Průběh konfrontace je třeba protokolovat doslovně a v přímé řeči a zaznamenat i některé neverbální projevy. Protokol o konfrontaci musí obsahovat otázky a odpovědi na ně (§ 55 odst. 3). § 104b- Rekognice – pro znovu poznání osob nebo věci. Přibírá se nezúčastněná osoba + nejméně 3 podobné lidi u rekognice osob. Možno použít i fotografii v případě, kdy není možné ukázat osobu přímo – cílem je určit jejich totožnost. Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána. Po ukončení rekognice se poznávající osoba (podezřelý, obviněný, svědek) vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice. Rekognice je podle své povahy zásadně neopakovatelný, úkonem a někdy také neodkladným úkonem. Osoba nebo věc, která má být poznána, nesmí být poznávající osobě před rekognicí ukázána a její průběh musí být řádně zdokumentována