Dochází ke snaze dirigovat výklad pomocí citačních zákonů
V těchto zákonech je dáno kdo může rozhodovat (je to pět právníků). Dále jsou tendence sestavovat souhrn soudních rozhodnutí (sentencio pauly). Zejména v posledním období vývoje Říma jsou vydávány císařské konstituce » vydá je císař, ale prostřednictvím těch pěti právníků, kteří je velmi často doplňují o vlastní vyjádření. Dva z právníků Gregoriánus, Hermogleniákus. Gregoriánus shrnul právo do určitého celku. V západní části Říma je tento celek využívá do rozpadu Říma. Ve východní části ještě déle. Právo je používáno hlavně takovým způsobem, aby vedlo k lepšímu řízení a ochraně státu, než k právním záležitostem občanů. S přijetím křesťanství začínají vznikat tlaky na ochranu náboženství (ochrana před kacířstvím apod.). 418 – 439 – obě části Říma zaveden kodex Teodozinův – sbírka v 16 knihách, kde existuje snaha shrnout právo obsažené v císařských nařízeních. Jsou seřazována chronologicky. Poprvé je uvedeno, že co je nově stanoveno – to ruší předchozí nařízení. V západní části jeden jev – v konci 5. století vytvářejí jednotlivé státy vedené Germánskými vůdci Personalitu práva – každý si své právo nosí a musí být souzen podle svého práva » dochází ke smíšení lidu a začíná vznikat Legés barbarorum – směs římského práva, které je barbary uznáváno a prosazováno. Jsou označeny podle toho, kdo je vydal např. Vizigótům romanum.
