Obviněný má právo

: právo na obhajobu – právo hájit se sám prostředky a způsobem podle vlastního rozhodnutí (tzv. materiální obhajoba) – právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby (tzv. formální obhajoba) – právo žádat, aby orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu se svými právy a povinnostmi a za součinnosti stran, objasňovaly stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch obviněného a prováděly v tomto směru důkazy i bez návrhu stran, a to jak v přípravném řízení tak v řízení před soudem. Tato práva jsou současně i povinností orgánů činných v trestním řízení Právo obviněného na obhajobu je zaručeno Listinou základních práv a svobod v čl. 40 odst. 3,4 a v souvislosti s čl. 10 Ústavy Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Práva obviněného můžeme v podstatných otázkách zařadit do následujících skupin: -právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat, -právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, -právo činit návrhy a podávat žádosti – právo vyhledat a předložit důkaz, navrhovat provedení důkazu a za podmínek stanovených v trestním řádu důkazy samostatně provádět (§ 215 odst. 2), – právo zvolit si obhájce a radit se s ním, – právo podávat opravné prostředky Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného ve všech fázích trestního řízení o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.