Otázka č. 12.Nutná obrana a krajní nouze
Nutná obrana § 13 TZ – čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Podmínkou nutné obrany je: a) útok ohrožuje společenské vztahy a zájmy chráněné TZ a dále obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku! b)odvrácení útoku, který bezprostředně hrozí nebo trvá některému ze zájmů chráněný TZ Krajní nouze se odlišuje od nutné obrany tím, že při nutné obraně je způsobena škoda samotnému útočníkovi, kdežto při krajní nouzi komukoliv jinému.
Krajní nouze § 14 – Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek je stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Krajní nouzí se tedy rozumí: odvracení nebezpečí, které přímo hrozí zájmům chráněným trestním zákonem.
Znaky krajní nouze: a) odvracení nebezpečí, které přímo hrozí zájmům chráněným trestním zákonem – nebezpečí živelného původu – požár, povodeň, nebezpečí vyvoláno člověkem, zvířetem – požár založený žhářem. b) subsidiarita – nebezpečí nelze za daných okolností odvrátit jinak. c) proporcionalita – způsobený následek při odvrácení nebezpečí nesmí být stejně závažné, nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. d) není zde povinnost nebezpečí snášet – o KN nejde pokud ten, komu nebezpečí hrozí, je povinen je snášet ( hasič, plavčík) Pokud nebyly ohroženy zájmy chráněné TZ, nebezpečí nehrozilo přímo, výsledek je závažnější, než ten který hrozil nejde o krajní nouzi.
