POKUS TRESTNÉHO ČINU

– § 8 – pojem pokusu je vymezen těmito znaky: – je to jednání nebezpečné pro společnost, které bezprostředně směřuje k doko-nání trestného činu – pachatel buď už začal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě TČ // nebo sice bezprostředně nezačal jednání popsané ve skutkové podstatě TČ uskutečňovat, ale toto jednání má bezprostřední význam pro dokonání TČ (časová určenost pokusu – je v nejužší časové spojitosti s následkem; nebo místní určenost pokusu – je pácháno v místě, kde měl být TČ dokonán) – úmysl spáchat TČ – postačí i úmysl eventuální; musí zahrnovat především pachatelovu vůli dokonat TČ – nedostatek dokonání (účinku / následku) – pokus vyvolává jen nebezpečí způsobení tohoto následku – příprava ani pokus nejsou možné: – u TČ, kdy se čin dokonává ve stadiu přípravy nebo pokusu (§ 93) – u TČ, kde je způsob jednání vymezen tak široce, že kryje pokus či přípravu – u TČ nedbalostních (kulpózních) – zpravidla u TČ spočívajících v úmyslném opominutí (jen výjimečně u těchto případů může jít o pokus či přípravu) – zpravidla u TČ verbálních (i zde výjimky)
– NEZPŮSOBILÝ POKUS A NEZPŮSOBILÁ PŘÍPRAVA – rozlišuje se: – pokus na nezpůsobilém předmětu útoku – konkrétní společenský vztah, na který se útočilo, buď vůbec neexistoval nebo pokud existoval – nebyl takový, jak si ho představoval pachatel – pokus nezpůsobilými prostředky – např. pokus vraždy atrapou – podobně lze konstruovat i nezpůsobilou přípravu – trestnost nezpůsobilého pokusu / nezpůsobilé přípravy se posuzuje podle stupně společen-ské nebezpečnosti