Skutkový omyl negativní

– pachatel nezná nějakou okolnost patřící ke znakům trestného činu; vylučuje odpovědnost za úmyslný TČ a TČ spáchaný z vědomé nedbalosti – k beztrestnosti z důvodu skutkového omylu je však ještě třeba, aby pachatel nevěděl o některé relevantní skutečnosti a ani o ní vědět neměl nebo nemohl – skutkový omyl pozitivní – osoba se domnívá, že existují všechny znaky podmi-ňující její trestní odpovědnost, ale ve skutečnosti některý znak chybí; takové jednání je trestné podle § 8, pokud je pro společnost nebezpečné – skutkový omyl o okolnostech vylučujících protiprávnost – platí pro ně, to co u omylů uvedených výše, ale v opačném smyslu è negativní omyl o okolno-stech vylučujících protiprávnost má stejný význam jako pozitivní omyl o skutečnostech tvořících znaky skutkové podstaty TČ // pozitivní omyl o okolnostech vylučujících protiprávnost má tedy stejné právní důsledky jako negativní omyl o znacích skutkové podstaty TČ è z těchto všech zásad plyne řešení některých zvláštních případů skutkového omylu – omyl v předmětu útoku; aberace; zvláštní případ omylu v kauzálním průběhu (str. 173) – právní omyl – spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem trestního práva anebo právních norem mimotrestních relevantních pro trestněprávní posouzení, zejména u blanketních nebo odkazovacích dispozic è judikatura rozlišuje omyl v normách trestních a mimotrestních: – negativní omyl o normách trestních – pachatel neví, že jednání je trestné => ignorantia legis non excusat – pozitivní omyl o normách trestních – označuje se jako putativní delikt – nejde vůbec o trestný čin, jen zdánlivý delikt – omyl o mimotrestních normách – nutné posuzovat podle zásad o skutkovém omylu; jde-li však o normy, jichž se TZ dovolává ve svých odkazovacích a blanketních ustanoveních – jejich neznalost se posuzuje stejně jako neznalost samotného TZ è jiné řešení – názor, že vědomí trestnosti a protiprávnosti i nedostatek takového vědomí má nepochybně vliv na míru zavinění => význam omylu se zhodnotí v rámci nebezpečnosti činu pro společnost
– JINÉ SUBJEKTIVNÍ ZNAKY – pohnutka trestného činu – většinou není znakem skutkové podstaty TČ; může být okolností polehčující či přitěžující; pokud nějaká pohnutka je znakem skutkové podstaty TČ, je k naplnění této skutkové podstaty nutná (např. § 155 odst. 1 b); § 221 odst. 2 b);…) – cíl (účel) – vyžaduje se např. v § 93a odst. 1, § 105, § 106