VĚK
– podle § 11, kdo nedovršil v době spáchání činu patnáctý rok věku, není trestně odpovědný – do účinnosti zákona 218/2003 – o soudnictví ve věcech mládeže se vycházelo z koncepce absolutní trestní odpovědnosti X nová úprava je založena na relativní neboli podmíněné trestní odpovědnosti – kromě dosažení určitého minimálního věku musí dospívající natolik mentálně a psychicky vyspělý, aby mohl chápat význam a důsledky svých činů a své jednání podle toho ovládat – kdo dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku, je mladistvým – dovršením osmnáctého roku věku se osoba stává plně trestně odpovědnou; podle § 33 b) je polehčující okolností, dopustil-li se činu pachatel ve věku blízkém věku mladistvých – ZSVM upravuje i další věkové hranice významné pro TP – viz č. 19 – ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY TČ CHARAKTERIZUJÍCÍ PACHATELE – většinu trestných činů může spáchat kdokoliv, kdo dovršil patnáct let a je příčetný – některé činy tvoří výjimku è vyžadují zvláštní vlastnosti pachatele nebo jeho zvláštní postavení či způsobilost (jde o konkrétní subjekt nebo speciální subjekt) – konkrétní subjekt – např. matka dítěte jako pachatelka vraždy novorozeného dítěte, dlužník jako pachatel poškozování věřitele,… – speciální subjekt – vojenské trestné činy, trestné činy veřejných činitelů,… – subjektem TČ může být nejen občan ČR, ale i cizí státní příslušník X někdy ale může být subjektem TČ pouze občan ČR (§ 91, 114, 115) – omezení z důvodů konkrétního nebo speciálního subjektu platí jen pro pachatelství nebo spolupachatelství X organizátorem, návodcem nebo pomocníkem může být i osoba, která nemá zákonem požadovanou vlastnost, způsobilost či postavení (§ 90 odst. 3) – § 90 odst. 2 – postačí, že zvláštní vlastnosti, způsobilost či postavení jsou dány u PO, jejímž jménem pachatel jedná – institut jednání za jiného – tato konstrukce se však uplatní jen u TČ s omezeným okruhem pachatelů (např. § 256a, 256b); jednání za jiného je však stále individuální odpovědností FO, zavinění zůstává i nadále atributem trestní odpovědnosti