VÝKLAD TRESTNÍCH ZÁKONŮ a ANALOGIE:

– úkolem výkladu zákona je zjistit jeho pravý smysl; rozlišují se druhy výkladu: – podle toho, kdo zákon vykládá: – autentický – výklad podaný orgánem, který normu stanovil; je závazný tehdy, je-li mu závaznost právním řádem přiznána – soudní – podle něj se realizuje TP v praxi; lepší by bylo mluvit obecně o výkladu podávaném státními orgány, protože TP aplikují i jiné orgány než soudy; je závazný jen pro konkrétní případ, který se rozhodnutím řeší; jen výjimečně výklad jednoho orgánu zavazuje orgán druhý (§ 149 odst. 6; 264 odst. 1; 265s odst. 1 a 270 odst. 4 TŘ); zvláštním druhem soudního výkladu – stanoviska Nejvyššího soudu, nejsou právně závazná – vědecký (doktrinální) – v učebnicích, komentářích,…; není závazný, ale má velký vliv na praxi – podle závaznosti – obecně závazný či nikoliv – podle prostředků a metody výkladu: – jazykový – zjišťuje smysl na základě významu použitých slov a podle zásad grama-tiky a pravopisu – logický – podle zásad logiky – např. a contrario, a simili, a maiore ad minus,… – systematický – zjišťuje smysl ustanovení v souvislosti s širším celkem – historický – vychází z okolností, za nichž ustanovení vznikla – teleologický – sleduje se vlastní cíl výkladu, hledisko účelu ustanovení a chráněných právních hodnot; vychází z ostatních metod výkladu; v trestněprávní nauce se pova-žuje za korunu interpretační úvahy – podle toho, jaký je poměr výkladu k doslovnému znění: – doslovný – rozšiřující (extenzivní) – když je norma formulována úžeji a nezahrnuje všechny případy, které má na zřeteli – zužující (restriktivní) – když je text naopak širší než smysl normy – analogie – jde o subsumpci případu pod zákonné ustanovení, které upravuje případ jiný, subsumovanému případu podobný; vyplňují se jí mezery zákonů; v českém TP analogie k tíži pachatele (in malam partem) není připuštěna, to plyne ze zásady nullum crimen, nulla poena sine lege; analogie je nepřípustná v těchto směrech: – jde-li o rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti – jaké tresty, ochranná opatření i jiné újmy na právech nebo majetku lze za TČ uložit a za jakých podmínek – při zúžení podmínek trestnosti nebo u jiných otázek analogii lze použít – od analogie je nutné odlišit výklad zákona argumentem a simili; o analogii nejde ani tam, kde se uvádí, že se určitých ustanovení použije „obdobně“