Zákonná opatření Senátu

– v případě rozpuštění sněmovny, jen nutné případy, jen na návrh vlády, po volbě nové PS nutno schválit, jinak zaniká podzákonné práv. akty – nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, vyhlášky obcí mez. smlouvy – nutno schválit Parlamentem a ratifikovat, nutná kvalifikovaná většina rozhodnutí Úst. soudu – rušení zákonů či jejich ustanovení pro rozpor s vyšším pramenem, jiné nálezy aplikovatelné v analog. případech právní norma – pravidlo chování vyjádřené zvláštní, státem uznanou formou, jehož zachování je státem vynutitelné – je regulátorem chování a zároveň kritériem hodnocení chování svých adresátů struktura pr. norem – *primární hypotéze – určuje, zda se norma vztahuje na daný případ *dispozice – obsahuje pravidlo chování, stanovuje, komu a jaká vznikají oprávnění a povinnosti *sankční hypotéza – stanoví podmínky uplatnění sankce *sankce – stanoví důsledky porušení povinnosti vyplývající z dispozice, jsou-li splněny podmínky sankční hypotézy prim. hypotézy – *podle míry abstraktnosti – relativně abstraktní a rel. konkrétní *taxativní a demonstrativní *jednoznačné (musí nastat všechny podmínky) a alternativní (musí nastat aspoň jedna podmínka) dispozice – obdobné rozlišení sankce – *absolutně určité *relativně určité (možnost rozpětí volby) *neurčité(výjimečný výskyt) druhy práv. norem – *dle struktury klasické a jiné (blanketové-obecný odkaz na jinou, odkazující-jmenovitě, kolizní-odkazují na určitý právní řád v mez. soukr. právu) *dle míry vázanosti adresátů – kogentní (kategorické, jejich obsah nezávisí na vůli subjektů – většina norem) – dispozitivní (subjekty určují obsah vzájemných práv a povinností projevem souhlasné vůle – hl. prac., obch. a obč. právo) *z hlediska jazykového vyjádření – opravňující (pouze práva) či zavazující (přikazující, zakazující) platnost pr. norem – pokud při tvorbě byly splněny všechny náležitosti působnost pr. norem – *časová – derogační (rušící) ustanovení, zpětná účinnost normy (retroaktivita, nepravá retroaktivita) *prostorová – celostátní, lokální *osobní – platnost buď pro všechny subjekty v daném prostoru či jen některé