ZPRONEVĚRA – § 248

– objektem je vlastnictví věci – předmětem útoku je cizí věc, která byla pachateli svěřena; není zcela vyloučené, aby to byla nemovitá věc; zpravidla je to věc individuálně určená X věci zastupitelné mohou být zpronevěřeny, pokud má držitel povinnost vrátit tytéž věci (ne jen téhož druhu a množství), nebo zbaví-li se pachatel jejich přisvojením možnosti je vrátit – např. u svěřených peněz (utratí je a nemůže je včas vrátit) – věc je svěřena, je-li odevzdána do výlučné faktické moci jiného – podmínkou není písem-ná smlouva, stačí faktické předání věci; svěřitel nemusí být vlastníkem věci – předmětem zpronevěry není věc, která sice je ve faktické moci jiného, ale moc dosavad-ního držitele je zachována – svěřené věci jsou např. peníze, které má doručit poštovní doručovatel, zavazadla v úschovně zavazadel, motorové vozidlo dané do opravy,… – jednáním je přisvojení si věci – každá dispozice s věcí, která má trvale vyloučit dosavadního vlastníka z dispozice s věcí (např. neoprávněný prodej, darování, spotřebo-vání, předání do zastavárny,…) X každou dispozici se svěřenou věcí proti příkazu svěřitele však nelze považovat za zpronevěru –např. užívání odporující dohodě – zničení svěřené věci je trestné podle § 257 – na rozdíl od krádeže se pachatel věci nezmocňuje – má ji už před přisvojením ve své moci – na rozdíl od podvodu získá pachatel moc nad věcí bez vyvolání / využití omylu nebo neznalosti podstatných skutečností – zpronevěra je TČ, pokud je způsobena škoda nikoli nepatrná X jinak jde o přestupek – pachatelem je ten, komu byla věc svěřen a kdo si ji neoprávněně přisvojil; jiné osoby mohou být jen účastníky – pachatel, který si na základě dohody přisvojuje cizí věci společně s osobou, jíž byly svěřeny, se účastní na zpronevěře => není spolupachatelem, ale účastníkem – subjektivní stránka – je třeba úmyslu – jednočinný souběh je možný zejména se zneužíváním pravomoci veřejného činitele, s poškozováním lesa těžbou, s nedovoleným ozbrojováním,…