*1926 z diskusních schůzek
- usilují o výzkum strukturálních jazykových jevů
- Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Trnka, Jan Mukařovský, Trubeckoj
- teoretické základy: 1929 první slavistický kongres- první svazky edice: práce Pražského lingvistického kroužku- rozvíjeny v časopise Slovo a slovesnost (od 1935)
- ze seskupení- Pražská škola, jejíž program:
- rozlišení mezi synchroním a diachroním pohledem na jazyk
- pojetí jazyka jako funkčního systému
- toto dále rozpracováno ve fonologii, gramatice, teorii spisovného jazyka
- nový přístup k podstatě uměleckého jazyka- sledován na pozadí sdělovacího jazyka jako útvar = s vnitřním napětím složek a možnost aktualizace i těch, které nepodléhají v uměleckém jazyku automatizaci
- rozvoj jazykovědných disciplín (versologie, poetika)
- odsunuty do pozadí psychologie a společenské aspekty literární tvorby
- Otokar Zich- dílo se zkoumá z literárních ale hlavně z lingvistických hledisek
- Jan Mukařovský- Kapitoly z české poetiky
- 1928- Máchův máj
- 1923- Příspěvek k poetice českého verše
- 1965- 72 nesmí publikovat
- Bohuslav Havránek, Felix Vodička, Jiří Veltruský
- 90. léta- neostrukturalismus- populární Miroslav Červenka, Zdeněk Kožním, Milan Jankovič
- propracování literární teorie
- zkoumají společnost literární, estetická hodnota a funkce literatury
- SSSR- 90. léta 19. st.- 20. léta 20. st.
- základem je slovo- a v kontaktu s lingvistikou- možnosti jeho využití v díle
- jazyk básnický brzdí výpověď díla- vnitřní celistvost, ale odtrženo od sociálního prostředí, obsah a forma = 1
- Roman Jacobson, Šklovskij, Tomaševskij
Mohlo by se vám líbit...
