Další lhůty

během těchto lhůt je třeba něco učinit, aby byly způsobeny či odvráceny určité právní následky.
Další lhůty se dělí na:
lhůty k projevu vůle
lhůty k plnění
lhůty k uplatnění či vykonání subjektivního práva
Marné uplynutí lhůty
v případě nečinnosti.
Z hlediska právních následků které má marné uplynutí těchto lhůt rozlišujeme:
lhůty prekluzivní
lhůty promlčecí
Prekluzivní lhůta
Prekluzivní lhůta je lhůta jejíž marné uplynutí má za následek zánik práv ( prekluzi ).
Ten, kdo by plnil povinnost po uplynutí prekluzivní lhůty, plnil by bez právního důvodu a mohl by to, co plnil, požadovat zpět
Prekluzí se rozumí i zánik možnosti učinit určitý právní úkon vzhledem k tomu, že již uplynula lhůta pro jeho učinění.
např. reklamace vad
Promlčecí lhůta
marným uplynutím se právo oslabuje. Po vznesení námitky promlčení právo zaniká
Objektivní lhůta
její počátek = okamžik, kdy nastala stanovená skutečnost
Subjektivní lhůta
rozhodující je okamžik, kdy se daný subjekt o určité skutečnosti dozvěděl. Subjektivní lhůta bývá zpravidla omezena objektivní lhůtou (př. ObchZ).
Počítání času
Lhůty mohou být stanoveny podle:
hodin a minut: počítá se od okamžiku, kdy začne běžet, do okamžiku, kdy skončí
dní: lhůta začíná dnem, který následuje po dni, ve kterém vznikla skutečnost rozhodující pro vznik lhůty
týdnů: lhůta skončí v ten den posledního týdne lhůty, který se označením shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost zakládající běh lhůty (např. středa)
měsíců a let: lhůta končí ten den posledního měsíce lhůty, který se svým číslem shoduje se dnem, ve kterém nastala skutečnost zakládající běh lhůty. Nastala-li tato skutečnost poslední den v měsíci, lhůta skončí poslední den příslušného měsíce.
Od těchto zásad mohou být stanoveny odchylky:
Běh některých lhůt počíná až první den následujícího měsíce či následujícího roku poté, co nastala skutečnost zakládající běh lhůty.