Hypotézy

relativně abstraktní (hypotéza dopadá na abstraktní-málo specifikovaný okruh případů), relativně konkrétní (je poměrně přesně vymezeno, na co se norma vztahuje)
Hypotézy – taxativní (jsou vyjmenovány všechny případy, na které se norma uplatní – je to určeno relativně konkrétně), demonstrativní (uvede se příkladný výčet – neúplný, mohou být i další podobné případy, kdy se norma uplatní – příkladný výčet slouží ke konkretizaci relativně abstraktního vymezení).
Hypotézy – jednoznačné (musí nastat všechny uvedené podmínky, aby došlo k realizaci), alternativní (musí nastat alespoň jedna z více podmínek, aby došlo k realizaci)
Podobné rozdělení i u dispozice
Sankce – absolutně určité (stanovení přesné sankce – uvěznění na 5 let), relativně určité (určeno rozmezí – 3 – 6 let vězení), neurčité(bude přiměřeně potrestán – vyskytuje se jen vzácně)
Právní normy s jinou než klasickou strukturou
– blanketové (odkazují v určité záležitosti (v některé své části) na nějakou normu-určeno jen obecně – např.: podrobnost upraví zvláštní zákon“, (vyhláška atd.), odkazující (odkazují na určitý zákon, paragraf, odstavec, písmeno).
– kolizní – jsou normy mezinárodního práva, které určují, jaké právní úpravy se použije v tom kterém případě. (např. při sporu českého a německého občana se použije německá právní úprava apod. (nebo česká…))
podle vázanosti adresátů právní normy:
– kogentní normy – jsou taková ustanovení, jejichž použití na právní poměry, které upravují, nemůže být vyloučeno ani omezeno projevem odchylné vůle subjektů prváního vztahu ani jiných subjektů (nebo státních orgánů). Kogentními normami bývají upravovány právní vztahy, jež mají z hlediska zájmů společnosti zvlášť důležitý význam. Většina norem má povahu norem kogentních (např. Ústava, Správní právo, Trestní právo)
– dispozitivní – účastníci právního vztahu mají v zásadě volnou ruku, mohou si vzájemné vztahy upravit jak chtějí (pokud tato úprava neodporuje zákonu), v případě, že se na žádné vlastní úpravě nedohodnou, bude platit úprava uvedená v zákoně. (občanské,obchodní, pracovní právo)
z hlediska jazykového vyjádření dispozice:
– přikazující, zakazující (skupina zavazujících p. n.) – stanovují výslovně jen povinnosti, zákazy.
– opravňující p. n. – výslovně stanovují pouze oprávnění.
platnost právní normy – viz výše – norma je platná, pokud byly při její tvorbě splněny všechny náležitosti předepsané právním řádem, zejména že byla vydána tím orgánem, který je k vydání takového normativního aktu kompetentní, že má podobu některého z pramenů práva a že byla řádně vyhlášena.