Obsahem právního úkonu

je určení právních následků, které z něho mají vzniknout. U obsahu úkonů můžeme rozlišovat obsahové složky:
podstatné složky
pravidelné složky
nahodilé složky
ad c) podmínky právního úkonu – stanoví se ve smlouvě závislost na nějaké podmínce, za které se stane závazným.
stanovení času – lhůty – prekluzivní, promlčecí…, platí od následujícího dne (lhůty určené podle týdnů, měsíců, let..)
Platností právního úkonu rozumíme, že úkon je pro toho, kdo jej učinil (pro jeho účastníky) závazný (nemůže být tedy libovolně odvolán či změněn jeho obsah).
Nesplňuje-li právní úkon podstatné náležitosti, je vadný. Nejčastějším důsledkem vad právních úkonů je jejich neplatnost. (je možné, že buď nenastanou právní účinky, nebo nastanou jen podmíněně). Z toho vycházíme, když rozlišujeme absolutní a relativní neplatnost právních úkonů.
absolutně neplatný pr. úk. – právo propadlo – prekluze
relativně neplatný pr. úk. – právo promlčeno – právo existuje, ale pokud je u soudu uplatněna námitka promlčení – soud právo nemůže uznat.
konvalidace – zhojení neplatnosti právních úkonů
Právní úkony – dělení:
a)
– jednostranné
– dvoustranné
– vícestranné smlouvy, dohody
Vznik dvoustranného právního úkonu předpokládá většinou 2 dílčí projevy vůle. návrh – ofertu, nabídku a přijetí návrhu – akceptaci. Adresát návrhu – oblát, ten kdo přijme návrh – akceptant.
b) zda mají nastat právní následky
– adresované (mají právní následky)
– neadresované (nemají právní následky-např. veřejný příslib)
c) zda je k nim nutné kromě projevu vůle učinit něco dalšího
– reálné
– volní
d) formální a neformální
e) úplatné a bezplatné
f) pojmenované, nepojmenované (inominátní)
g) z hlediska systému práva
obchodněprávní
pracovněprávní úkony…