Přelom 19. a 20. st.:

20. st.: absurdní drama:

předchůdce- Král Ubu, nejde o hru se souvislým dějem, ale o sled dramatických jevů
hrdina předveden v situaci úzkosti, v modelové situaci
lidský život nemá smysl
u nás ztráta komunikace v souvislosti s normalizací
představitelé: Ionesco, Havel, Beckett

kompozice dramatického textu: klasická tragedie:

v expozici se nejprve seznámíme s prostředím a postavami
v kolizi by mělo docházet ke konfliktu, který vyústí v krizi, ta však musí být nějak vyřešena- tomu je věnována další střední část- peripetie, aby vyústila v katastrofu, tedy řešení, které nemusí být vždy katastrofou v obvyklém slova smyslu

13. Obrazná pojmenování. Klasifikace jazykových prostředků: tropy a figury.

nejvýznamnější zvláštnost básnického projevu, zejména jazyka poezie, vedle použití verše metaforika, tj. přenášení významu
přesnější než metaforika je termín tropika, protože metafora je jeden z druhů „přenášení“ významu, kdežto tropika je souborný název pro všechny způsoby, tropika- literárněvědná disciplína, která se zabývá tropy
tropy: jsou to prostředky především lexikálního charakteru, jsou to jazykové prostředky uměleckého stylu, které jsou založeny na přenášení významu
figury: sousloví, založená na opakování slov, hromadění slov, popřípadě jejich zvláštním pořádku, jazykové jevy, které spadají spíš do oblasti syntaktické
v básnickém jazyce „přenášení“ významu vyjadřuje: nový vztah k označované věci, konotované významy se tedy dostávají naopak do popředí
kromě toho se mění chápání metafor i v časovém průběhu, protože se některé původní konotace s odstupem od původní kulturní a životní situace vytrácejí, z toho důvodu starým metaforám dnes již často nerozumíme nebo se k jejich porozumění musíme pomalu propracovávat
význam tropu tedy závisí na celkovém kontextu, v němž se tropus vyskytuje
podle rázu konotací se dělí tropy na dva základní typy