Pojem státní občanství České republiky
vyjadřuje trvalý právní vztah občana České republiky a státu – České republiky. Obsahem státního občanství jsou oprávnění a povinnosti subjektů tohoto vztahu, tj. státu a jednotlivého občana. Podle současné právní úpravy lze státního občanství ČR nabýt narozením, osvojením, určením otcovství, nalezením na území ČR, prohlášením, udělením. Narozením nabývá státního občanství dítě, je-li alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky, a to bez ohledu na místo narození (tedy určení dle původu – ius sanguinis). Narozením (pouze na území ČR), se stane občanem ČR také dítě, jehož rodiče jsou osobami bez státního občanství (bezdomovci) a alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území ČR. Osvojením – občanství nabývá dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem ČR, a to dnem právní moci rozsudku o osvojení. Určení otcovství je rozhodné pro nabytí státního občanství ČR dítěte narozeného mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem ČR. Ius soli (určení dle místa) – při určování občanství fyzické osoby mladší 15 let nalezeného na území ČR (pokud se neprokáže, že nabyla narozením státního občanství jiného státu).
- Právo sdružovací a shromažďovací.
- Organizace a základní instituty bezpečnostní správy.
Bezpečnostní správa ve svém plném rozsahu představuje systém a činnost všech orgánů veřejné správy (a jiných zmocněných subjektů) pověřených bezpečnostními funkcemi. Jde vedle „klasické“ policejní správy také o další oblasti, jako jsou zpravodajské služby, zajišťování ochrany pořádku a bezpečnosti při výkonu a správě soudnictví (Vězeňskou službou), ochrany přírody (zejména tzv. stráží přírody), ochrany bezpečnosti práce (inspektoráty bezpečnosti práce), požární ochrany (zejména Hasičským záchranným sborem, požárními hlídkami a dalšími subjekty) a v dalších oblastech, jako třeba ochrany před ekologickými haváriemi.
