protiklad písně
- klasifikace podle tematiky, v antické literatuře rozlišení tematiky vysoké a nízké:
Žánry vysoké lyriky:
- óda = chvalozpěv:
- báseň, skladba oslavná, vysoký sloh
- další žánrové varianty podle toho, co bylo tématem oslavení:
- hymnus: nejvyšší hodnoty (antická božstva, vlast, apod.)
- dithyramb: oslava boha vína Dionýsa (později se náměty rozšířily o jakékoliv projevy bujného veselí)
- pajány: k oslavě boha Apollóna jako ochránce Múz (v novější literatuře je význam slova širší a paján znamená nepřiměřenou, nadsazenou chválu čehokoliv)
- zpívá je jeden zpěvák
- elegie (žalozpěv):
- je definována tematicky i charakterem verše
- je to báseň vyjadřující smutek
- původně byla chápána jako projev žalosti nad ztrátou něčeho nám blízkého
- žalozpěvy jsou známy i z evropského folklóru
- obsah politický, válečná (ve starověkém Řecku)
- využívala elegického dvojverší (elegické distichon): spojení hexametru a pentametru
nénie:
- zpěv za zemřelé
- pohřební píseň oslavující ctnosti zemřelého
- zvláštní žánrová varianta elegie
- žalm:
- biblické hymnické zpěvy ve Starém zákoně- cyklus lyrických písní Žalmy krále Davida
- náměty oslavné i žalostné
- překládány do národních literatur
- zabarven nábožensky
- tematicky se vyznačuje oslavnými motivy, nepostrádá však ani projevy smutku a kajícnosti
jeremiáda:
- souvisí také s biblickým textem
- navazuje na nářek ve starozákonní knize proroka Jeremiáše
tzv. příležitostná poezie:
- v renesanční a humanistické literatuře
- věnovaná konkrétním osobám a konkrétním událostem
- genethliacon: báseň k narozeninám nebo k narození
- epithalamium: báseň k uzavření sňatku
- enkomion: oslava určité osobnosti nebo instituce
- soteria: blahopřání k šťastnému zachránění
- epicedia: báseň k úmrtí či pohřbu
- s ústupem významu příležitostné poezie v pozdějších etapách literárního vývoje tyto žánry přestaly tvořit součást genologického systému a staly se spíše součástí jeho historie
