prozodie: zkoumá zvukovou stránku jazyka z hlediska veršované výstavby
- volný verš:
- prozodický systém, začal se prosazovat ve světové literatuře až koncem 18. st.
- upouští od využití přízvuku, počtu slabik i kvantity jako metrických impulsů
- směřuje k realizaci veršů o zcela rozdílném počtu slabik
- současně hodně používaný
- v poezii hojný koncem 19. st.
- protože jeho jedinou konstantou je na syntaxi nezávislé (tedy „volné“) členění jazykového projevu, má volný verš nekonečně mnoho různotvarů
- má- li mít estetickou účinnost, „volné“ členění se nesmí stát libovolným, tj. z členění na verš musí vyplývat významové kvality- např. přesahy mají význam pro báseň
- básníci často upouštějí od interpunkce
- někdy se ruší i psaní velkých písmen nebo se píší majuskule na začátku každého verše, nebo označuje graficky počátek verše verzálami
- verše různě dlouhé, rýmované i nerýmované
- metrickým impulsem je zde často intonace, ale na rytmickém uspořádání verše se také mohou podílet pauzy uvnitř verše a zejména na konci veršů
- často přesah (enjambement)-větný celek přesahuje z jednoho verše do druhého
- bezrozměrný verš (asylabický verš, verš o nepravidelném počtu slabik):
- pěstoval se hlavně ve středověku
- v dnešním povědomí by splýval buď s veršem volným (pro proměnlivou délku) nebo s rýmovanou prózou (protože je pravidelně rýmován, a přitom nebývá rozpor mezi členěním na verše a na syntaktické celky)
- není normován ani počet slabik, ani počet přízvuků
- od volného verše se liší tím, že každý verš tenduje k tomu, aby byl syntaktickým celkem, je významově uzavřen = každý verš na samostatném řádku
- počet slabik výrazně kolísá
- některými versology je považován za samostatný prozodický systém
- ve skutečnosti se zde zachovává určitá podoba stop a verš je vnímán jako velmi volná podoba sylabotónického verše, který sice oslabuje počet slabik jako metrický impuls ale neruší stopovost verše
