16. Čas – právní skutečnost

Lhůta
je to časový úsek, přesně ohraničený, dán začátek a konec
Dělení:
1) lhůta zákonná – A) lhůta hmotněprávní
– B) lhůta procesní
2) lhůty smluvní (ostatní) – jsou to lhůty k plnění ze smlouvy
Hmotněprávní lhůty
– končí doručením dotyčnému
– promlčecí – uplynutím promlčecí lhůty nastane promlčení
 s právem se nic nestane, ale vzniká právo nové a to dlužníkovi,
namítnout v případě soudního sporu námitku promlčení, soud
v takovémto případě právo nepřizná
 státní orgány k promlčení nepřihlížejí z úřední povinnosti
– lze plnit dobrovolně, lze uznat závazek
– promlčují se všechna majetková práva, ne však právo vlastnické
– promlčecí lhůta v občansko-právních vztazích  3 roky
obchodně-právních vztazích  4 roky
– prekluzivní – uplynutím prekluzivní lhůty nastane prekluze (zánik práva)
 k prekluzi musí státní orgány přihlížet
– po uplynutí prekluzivní lhůty nelze plnit dobrovolně, bylo by to
bezdůvodné obohacení
– např. povinnost vypořádat majetek manželů do 3 let po rozvodu
– přerušení promlčecí lhůty – lhůta začne běžet znovu a k té minulé se nepřihlíží
– stavení promlčecí lhůty
(např. záruční lhůta – oprava  stavení promlčecí lhůty)
po odstranění překážek lhůta pokračuje
Lhůty subjektivní
běží od okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozví o skutečnosti, která je důležitá pro její počátek
Lhůty objektivní
běží od okamžiku, kdy nastala skutečnost, od kdy se lhůta počítá
uplynutím lhůty objektivní končí lhůta subjektivní
Procesní lhůty
– končí podáním na poštu