Individuální právní akt ( IPA )

Individuální právní akt (IPA) je jednostranným projevem vůle státního orgánu vydané na základě právních norem v konkrétním případě. Jsou jím určena, měněna, rušena či zjišťována oprávnění a povinnosti subjektů nebo stanoveny důsledky za porušení PN. IPA je závazný a změněn nebo zrušen může být jen způsobem a orgánem stanoveným právními normami.
Dělení IPA
podle následků s ním spojených
IPA konstitutivní povahy – je s nimi spojen vznik, změna nebo zánik právního vztahu => patří mezi právní skutečnosti, ( rozsudek soudu o rozvodu manželství… )
IPA deklaratorní povahy – autoritativně zjišťují a konstatují existenci nebo neexistenci právního vztahu (práv či povinností). Nevznikají ani se nemění právní vztahy => nejsou to právní skutečnosti. ( např. rozhodnutí soudu o neplatnosti výpovědi )
Osvědčení – státní orgán ( písemně ) dosvědčuje existenci či neexistenci určitého právního vztahu či určitých skutečností. Osvědčením se potvrzují skutečnosti, o nichž se právní spor nevede. ( výpis z trestního rejstříku, osvědčení o St. Obč… )
podle okruhu vázaností subjektů
IPA, jimiž jsou vázány všechny státní orgány, organizace a občané ( rozhodnutí soudu o osvojení ).
IPA, jenž jsou závazné pouze pro státní orgány a účastníky, o jejichž právech a povinnostech se rozhoduje. ( např. rozsudek o povinnosti dlužníka platit dluh. )
Účinnost IPA
Účinností IPA se rozumí způsobilost IPA způsobit zamýšlené právní účinky. Nastává dnem v aktu stanoveným nebo dnem doručení aktu účastníkům.
Právní moc IPA
Právní mocí IPA se rozumí okamžik, kdy se akt stává nezměnitelným a závazným pro subjekty, jimž je určen. Jedná se o případy, kdy akt nelze napadnout řádnými opravnými prostředky.
Vykonatelnost IPA
Vykonatelností IPA se rozumí možnost vymoci splnění povinností uložených subjektům, pokud je nesplnily dobrovolně.