Vykonatelnost

aktu práva je okamžik, kdy je možné vymáhat splnění rozhodnutí. (například požadovat peněžité plnění od dlužníka apod.). Vykonatelnost je podmíněna účinností a právní mocí rozhodnutí a případně uplynutím lhůty dané orgánem v rozhodnutí.
Státní orgány se zabývají i mnoha jinými činnostmi, které většinou končí akty aplikace práva – při všech těchto činnostech se musí řídit právní úpravou. Právní úprava bývá někdy podrobná a někdy pouze rámcová, aby dala orgánům možnost přihlédnout k podmínkám konkrétního případu a dala jim určitý prostor pro rozhodování (právo uvážení). Činnost státních orgánů při realizaci prává má však vždy určitý, právem upravený postup, formy a meze.
Další formy činnosti – např. příprava analýz pro návrhy zákonů a sledování výsledků určitých opatření, různé operativní úkony (soupisy, evidence), tyto činnosti nemají přímý vliv na právní postavení občanů, ale mohou se stát předpokladem procesu, který vyústí ve vydání aktu, který se občanů týkat bude.
Uvážení státního orgánu – zamezení zbytečné formalitě, přihlížení ke konkrétním podmínkám jednotlivých případů (je vázán normami, ale pouze rámcově). Meze bývají různě široké – správní právo někdy používá velmi abstraktních pojmů („bez závažného důvodu“, „závažné porušení povinností“). Je třeba vzít v úvahu, že orgán je tu omezován obecnými principy práva a veřejné správy, především zajišťováním spravedlnosti při rozhodování, a dále ustálenou judikaturou soudů, včetně Evropského soudu. Kdyby byly normy stanoveny příliš striktně, v některých případech by nebylo možné dostát přiměřeně zásadám spravedlnosti a cílům stanoveným v dané normě. Některé normy z toho důvodu obsahují ustanovení, které v určitých případech dovoluje orgánům snížit tvrdost rozsudku či výjimečné nevýhody („je možné z důvodů zvláštního zřetele vhodných trest (poplatek) přiměřeně snížit,..“)