Hlavní principy práva živ. prostředí

Hlavní principy práva živ. prostředí:
1. povinnost státu dbát o ochranu živ. prostředí (princip odpovědnosti státu) – čl. 7 Ústavy. Za ochranu živ. prostředí nemůže převzít plnou garanci nikdo jiný. Stát vytváří pr. předpisy, vynucuje jejich dodržování, vytváří st. aparát.
2. princip prevence (předcházet ohrožování nebo poškozování živ. prostředí, neboť důsledky poškození jsou většinou nenapravitelné) – čl. 35 Listiny
3. princip odpovědnosti původce ohrožení nebo poškození živ. prostředí – § 27 z. o živ. prostředí a další zákony na úseku ochrany živ. prostředí. Je to jednak odpovědnosti za protipr. jednání, jednak odpovědnost za negativní důsledky jinak povolené (legální) činnosti , a to ve formě poplatků, úplat a odvodů za znečišťování živ. prostředí
4. princip komplexnosti (celistvosti a vzájemné propojenosti) ochrany – živ. prostředí je jeden celek na sobě závislých a vzájemně propojených složek a ekosystémů – nelze proto při tvorbě a aplikaci práva dávat přednost ochraně jedné složky před ostatními. Tuto zásadu lze chápat i ve smyslu potřeby souběžného působení právních a mimoprávních nástrojů a prostředků.
5. princip ekonom. stimulace – vytváření soustavy ekonom. nástrojů (poplatky, sankce, osvobození od daně, různé podpory atd.) . Součástí tohoto principu je princip „znečišťovatel platí“.
6. princip předběžné opatrnosti – je třeba vždy počítat s nejhorší možnou variantou