Metody ekologické politiky
Metody ekologické politiky = formy racionalizace rozhodovacích procesů a využívání nástrojů ekologické politiky.
1. plánování – zakládá se na zjišťování stavu živ. prostředí a přír. zdrojů a na následném projektu řešení zjištěných problémů. Řešení zahrnuje jednak cíle podle druhů znečištění, časové horizonty, k nimž má být cílů dosaženo, a výčet nástrojů, kterých má být použito k dosažení stanovených cílů. Dnes existuje celá řada různých plánů, které přijímají jak rozvinuté, tak rozvojové země. Např. národní strategie ochrany živ. prostředí, které zavádí IUCN, národní akční plány životního prostředí, které zavádí Světová banka – hl. cílem plánu je zpracovat přehled investičních projektů se vztahem k živ. prostředí – řadu z nich pak banka podporuje, národní akční plány tropických lesů – zpracovávají je země, kterých se týká nadměrné ničení deštných pralesů , zelené plány – představují stálý proces komplexního národního plánování, v současnosti je užívají vlády Holandska a Kanady
2. stanovování priorit : zde se uplatňují 2 hlediska – hodnocení naléhavosti problémů a hodnocení výsledného efektu. Naléhavost problému vyjadřuje míra ohrožení lid. zdraví a života (daná zjištěným nebo předpokládaným počtem onemocnění urč. typu, souvisejících se zkoumaným typem znečištění), míra ohrožení či poškození různých ekosystémů nebo biologických druhů, míra poškození staveb, ztráta ekologických funkcí lidských sídel (např. v důsledku znečištění způsobovaném dopravou, atd.). Při hodnocení rizik se zkoumá , o jakou škodlivinu se jedná, jaké jsou její toxické účinky a kolik lidí a jak dlouho je v daném okamžiku vystaveno působení této látky. Hodnocení výsledného efektu představuje srovnávání různých rizik či stupňů naléhavosti . Zjišťuje se , jaký typ znečištění je více nebezpečný a u kterého lze při vynaložení urč. prostředků dosáhnout největšího efektu.
3. integrovaná ochrana – klade důraz na cesty nebo cykly znečišťujících látek prostředím, umožňuje lepší spolupráci s jinými sektory politiky (energetika, zemědělství, doprava,průmysl atd.)
4. ekologické požadavky – patří mezi právní nástroje, stricto sensu jde o limity znečištění, ale spadají sem i všechny další povinnosti znečišťovatelů a osob hospodařících s přír. zdroji (např. povinnost vlastníka lesa hospodařit dle lesního hosp. plánu nebo osnov)
