Jednání:

– ve smyslu trestního práva je projev vůle ve vnějším světě (def.)
– je to nejen konání, ale i opominutí
– v jednání se spojuje vnitřní složka = vůle se složkou vnější = projev vůle; hovoříme o jednotě psych.a fyz.stránky jednání
X
– naproti tomu – projev vůle – je i jednáním, které tvoří znaky skutkové podstaty trestného činu spáchaného z nedbalosti, přičemž chtěný následek jednání je z hlediska trestního práva nezávadný (usmrcení rychlou jízdou z nedbalosti – uskutečnění své vůle dostat se rychle do cíle)
– jednání je projev vůle ve vnějším světě – – – vůle řídit pohyb (bodnout, střelit) nebo zdržení pohybu (neposkytnutí léku, péče,…)
– jednáním se rozumí i opominutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen; opominutí může být úmyslné i nedbalostní; předpokladem opominutí je, že pachatel měl vůbec možnost konat to, co bylo jeho povinností

A) komisivní t.č. – lze je spáchat jen konáním (př. Jen konáním lze vyzvědět státní tajemství, sloužit nepřátel.vojsku, apod..)
B) čistě omisivní (pravé omisivní) t.č. – lze je spáchat pouze opominutím (nepřekazit, neoznámit t.č., neposkytnout první pomoc…)
C) nepravé omisivní delikty – lze je spáchat konáním i opominutím – – – např. vražda  může být spáchána zastřelením, otrávením, uškrcením i opomenutím pečovat o nemluvně, ochrnutou osobu, apod.